Harry Potter a Tichošlápek

2. Ročník - Kapitola 11. - Prozření

Po návratu na ošetřovnu se madam Pomfreyová pustila do práce. Pečlivě zkontrolovala všechny přítomné a pak se dala do opečovávání Luny Láskorádové, která vypadala nejhůř. „Jak je na tom Poppy?" „Po fyzické stránce bude v pořádku, jak na tom bude její psychika, to si v tuto chvíli netroufám odhadovat. Ještě dnes se spojím s jejím otcem a dám mu vědět, že je jeho dcera v mé péči a že je mimo ohrožení života, také mu napíšu, aby ji během vánočních prázdnin dopřál psychický relax a velký přísun čokolády." „Děkuji Poppy, to budeš velmi laskavá. Nyní nás omluv, musíme jít ještě vyřešit několik věcí." Obě ženy se rozloučily a Minerva zavedla svá lvíčata i se svázaným profesorem Lockhartem do jejího kabinetu.

„Paní profesorko, mohl bych použít Váš krb, abych se mohl spojit s otcem?" „Zajisté Harry." Harry vhodil do krbu letaxový prášek a pronesl Grimmauldovo náměstí dvanáct Black Manor!" plameny se zeleně rozhořely a Harry prostrčil hlavu ohništěm. „Loro, jsi tady?" ozvalo se tiché puf a před krbem stála malá domácí skřítka. „Loro je otec doma? Potřeboval bych s ním naléhavě mluvit." „Lora pro pana Síriuse zaběhne, Harry." Bez dalších zbytečných slov skřítka zase zmizela. Mladý Potter nemusel na svého otce čekat dlouho, o minutu později slyšel Harry, jak se ozývají rychlé kroky, jak jeho otec bral schody po dvou. „Co se děje Harry!" „Ahoj tati, stalo se toho hodně najednou, mám na tebe velikou prosbu, potřeboval bych, abys neprodleně přišel do Bradavic, konkrétně sem, do kabinetu profesorky McGonagallové, a vezmi s sebou Nikolase a Doru s panem Constantinem, budou tu potřeba." „Udělám, co bude v mých silách štěně. Nejpozději do čtvrt hodiny budu u tebe." Harry opustil zelené plameny a zahleděl se na svou vedoucí. „Paní profesorko, otec říkal že by měl dorazit do čtvrt hodiny, také jsem mu řekl, aby s sebou vzal několik lidí, určitě bude důležité, aby tady byli také, doufám že to nevadí." „Ale vůbec ne Harry. Než však naši hosté přijdou, mohl byste mi vysvětlit co se to stalo dole v komnatě?" „Co konkrétně máte na mysli paní profesorko." „Myslím Vás, a Vaší zlatou podobu." Harry sklopil svůj pohled dolů a provinile sledoval špičky svých lesklých, černých bot. „Víte, před koncem školního roku, jsem se možná zapomněl zmínit, že mám ještě jednu zvěromágskou podobu, je jím zlatý fénix, Brumbálův Fawkes mě většinu léta trénoval, a i dnes mi byl přítelem i mentorem, to on mi poradil, co mám dělat a tak." „Harry, neomlouvejte se, udělal jste správnou věc, kdybyste nezasáhl, pravděpodobně bych zemřela." „Nikdy bych si to neodpustil, kdyby se tak stalo." „Dobrá, ale kdy jste získal svoji druhou podobu?" „Už dávno, ještě před nástupem do školy, ale věděl jsem, že je to velice vzácný jev a vy patříte mezi velice úzkou skupinku, která to ví, ještě jsem nedokázal objevit všechny schopnosti, které jako zlatý fénix mám, nebo budu mít, ale naučil jsem se dvě velice užitečné, přemísťovat se kamkoliv, to znamená že se mohu přemístit i zde v Bradavicích, stejně jako můj rudý kamarád, ale mockrát jsem to zde nezkoušel, stojí mě to pak mnoho sil a energie, další schopnost jsem si osvojil až dnes, léčení, víc Vám toho nemůžu říct, protože ještě ani já sám neznám všechny odpovědi." „Dobře, to by pro začátek stačilo, ještě mi řekněte, co se to stalo dole, jak to, že tam byl Voldemort a jak to, že vypadal, tak jak vypadal." „Na to mám zatím jenom teorii, ale až přijde můj host, věřím že se dozvíme víc."

Plameny v krbu Minervy McGonagallové se znovu zeleně rozhořely a z nich vystoupily tři osoby. Sírius Black, John Constantin a Nikolas Flamel. „Dobrý den pánové, jsem ráda že vás vidím." „Dobrý den madam" Odpověděl Nicolas a John společně. „Zdravím Vás Minervo, dovolte mi abych vám osobně představil mého velitele a výborného elitního bystrozora Johna Constantina a také mého drahého přítele Nicolase Flamela. „Velice ráda vás poznávám pánové." Potěšení je zajisté na naší straně profesorko McGonagallová, to jen díky Vám mám kámen mudrců bezpečně schovaný a zapečetěný, ale to je příběh na jindy. Harry chlapče, proč jsi žádal svého otce, aby nás oba přivedl sem?" „Omlouvám se Nikolasi, ale mám k tomu hned několik důvodů, začal bych tím menším" Chlapec ukázal na profesora obrany. „Tati, říkal jsi, že když bude dostatek důkazů, mohl bys zatknout Lockharta. Kdybys mohl poslat pro myslánku, myslím si, že důkazů bude hodně a když k tomu použiješ veritasérum, jsem přesvědčený, že ten podvodník dlouho uvidí jen cely Azkabanu." Sírius i John na něho překvapeně zírali. „Loro!" ozvalo se puf a skřítka se už ukláněla svému pánovi. „Loro, prosím tě, doprav sem moji myslánku a lahvičku s veritasérem." „Zajisté pane, Lora bude hned zpátky." Než si přítomní uvědomili, co se vlastně děje, byla skřítka zpět i s požadovanými věcmi. „Paní profesorko, věřím že umíte vkládat své vzpomínky do myslánky." „Ano pane Blacku, předpokládáte správně, a jsem přesvědčená, že přesně vím, jaké vzpomínky budete potřebovat." Čarodějka si přiložila hůlku ke spánku a pomalým pohybem uvolnila několik stříbrných pramínků, které nechala vklouznout do kamenné nádoby, Harry ji následoval, a i on přidal své vzpomínky na dnešní událost. Sírius i jeho nadřízený na nic nečekali a ponořili se do víru vzpomínek. Když se o několik chvil později vynořili, jejich tváře hořeli hněvem. Pán Constantin přistoupil ke spoutanému muži a jediným kouzlem ho oživil. „Kde to jsem a kdo jste? Laskavě mi vysvětlete, co se to tu stalo, vždyť jsem svázaný." „Dobrý den Zlatoslave, já jsem John Constantin a pracuji v útvaru bystrozorů, budu mít na vás několik otázek. „To je neslýchané, jak se opovažujete, víte, kdo já jsem?!" „Právě že vím, teď vám dám nabídku, podrobíte se výslechu pod veritasérem dobrovolně nebo ne?" „Nikdy, na to nemáte právo." „Mýlíte se, jsem totiž vedoucí Elitní skupiny a jako takový mohu vést výslech pod veritasérem u každého, na kterého máme podezření ze spáchání trestného činu." Zlatoslav hlasitě polknul na sucho, jeho oči zrcadlily hrůzu, kterou prožíval on sám. „Odmítám se podrobit jakémukoliv výslechu bez svého advokáta. To byste mohl, kdyby váš čin nezahrnoval pokus o útok na syna člena mého sboru. Síriusi, podejte mi prosím veritasérum." Black na nic nečekal a podal svému nadřízenému odzátkovanou lahvičku s čirou tekutinou. Velitel bystrozorů nechal dopadnout několik kapek Lockhartovi do úst a pak pomocí polykacího kouzla nechat Zlatoslava tekutinu spolknout, počkali asi minutu, než lektvar začal působit a pak se pustili do výslechu. Otázka střídala otázku, chvilku se ptal Sírius, chvilku zase John, společně se skvěle doplňovali. Výslech už trval asi půl hodiny, když znavený pan Constantin prohlásil. „Je konec Zlatoslave, dopustil jste se tolika trestných činů, že mi nedáváte jinou možnost než vás na místě zatknout, a ještě dnes proti vám povedu trestné stíhání za pokus o vraždu, vymazání paměti několika desítkám lidem, pokus o vymazání paměti Minervě McGonagallové, Harryho Pottera a Nevilla Longbottoma, dále vás obviňuji z úkladného činu, nechat zemřít to nebohé děvče, které bylo jen díky nesmírnému štěstí zachráněno, bohužel ne vaší rukou." John popadl Lockharta za loket a vyrazil do krbu, ze kterého vyšlehly zelené plameny. Na poslední chvíli se ještě otočil na Harryho a jeho profesorku přeměňování. „Ještě dnes vám přijde sova s přenášedlem, jsem si jistý, že bude potřeba vašeho svědectví před starostolcem. Prozatím se s vámi loučím." Otočil se zpět a zelené plameny pohltili oba muže. „Tak to bylo velice zajímavé představení. Ale proč zde byla potřeba i má přítomnost drazí přátelé." „Omlouvám se Nicolasi, ale pamatujete, o čem jsme se bavili na začátku prázdnin a co jste mě později učil? Myslím si, že jsem nalezl něco, co by vás mohlo zajímat, až si ty předměty prohlídnete, ukáži vám ještě jednu vzpomínku na dnešní nezapomenutelný zážitek." Flamel přešel ke stolu profesorky McGonagallové ne které ležel malý černý deník. „Co to je Harry?" „To je deník Toma Raddlea, díky tomuto sešitu dokázal ovládnout Lunu Láskorádovou, nejprve ji odpovídal na všechno co do něj sama napsala, postupně si získával její důvěru, a tak postupně přebral její mysl, došlo to až tak daleko, že ji dnes zatáhl do Tajemné komnaty, kde se snažil opět získat fyzické tělo, odčerpával Lenčinu životní sílu a sám se jí naplňoval. Nakonec jsem ten deník probodl mečem, kterým jsem o něco dříve zabil baziliška." „Říkáš, že jsi ten deník probodl mečem? Pokud to je, nebo byl viteál, nebylo by to být možné, mohu se na ten meč podívat?" Harry bez váhání podal zbraň starému alchymistovi, který si ji se zaujetím prohlížel. „To není možné, myslel jsem si, že je už dávno ztracený, a přitom ho nyní držím ve svých rukou." „Promiňte mi Nikolasi, ale o čem to mluvíte?" „O tom meči Harry, je to meč samotného Godrika Nebelvíra, tento meč je naprosto unikátní, je to jeden z mála artefaktů ze skřetí dílny, ten meč je vyroben ze skřetí oceli. Abys tomu rozuměl skřetí ocel má jedinečnou vlastnost, absorbuje všechno, co ji posílí, proto mu neublížil zub času, jiný meč by už dávno začal rezivět, ale skřetí ocel ne, navíc teď když jsi s ním zabil baziliška, znamená to, že do sebe pohltil i baziliščí jed, proto jsi byl schopný s ním probodnout ten viteál. Rozhodně bych takovou zbraň nedával z ruky, a teď jestli dovolíš, rád bych se podíval na tu vzpomínku." „Já taky!" Ozvali se jako jeden Dora a Sírius. Harry souhlasně přikývnul a vložil do myslánky celou vzpomínku od chvíle, kdy se doslechli o Lenčině zmizení. Skupinka se ponořila do víru vzpomínek a bedlivě jak si mladý Nebelvír statečně počínal. „Co si myslíte Nicolasi? Odhalil jsem Voldemortův magický podpis a je jeho viteál opravdu zničený?" „Ano drahý chlapče, jsem si téměř jistý, že jsi ten viteál skutečně zničil, až se vrátíme, ještě to zkontroluji, ale myslím si, že to bude zbytečné, ohledně toho magického podpisu jsem si stoprocentně jistý, skutečně se ti podařilo odhalit jeho podpis. Teď je už čas abychom se vrátili." Když se zase všichni objevili v kabinetu profesorky přeměňování Sírius se vrhl na Harryho a polapil ho v medvědím obětí. „Harry! Jak tě u Merlinových vousů mohlo napadnout bojovat s něčím takovým, jako byl bazilišek?" „Nezlob se tati, ale já musel, musel jsem zachránit tu dívku." „To je sice šlechetné, ale ten netvor měl snad dvacet metrů!" „Já vím tati, ale naštěstí tam semnou byla profesorka McGonagallová i Fawkes. Velmi dobře si uvědomuji, že to mohla být moje poslední výprava, ale naštěstí všechno dopadlo dobře." „Jen díky Merlinovi! Teď tu ale visí ještě jedna otázka, co uděláš s tím tělem?" „Jak to myslíš?" „No podle magického práva patří tobě, protože jsi ho zabil." „No myslíš si, že by se z něho dalo něco použít?" „Děláš si ze mě srandu? Copak jsi se nic nenaučil? Mohl bys vydělat miliony, bazilišek je jednou z nejdražších surovin do lektvarů, navíc z jeho kůže bys mohl mít dokonalé brnění, bylo by lehké a velmi pevné, odolné skoro proti každému kouzlu nebo kletbě. Domluvím se s Ulfarem, myslím si, že najde dokonalé řešení." „myslíš si, že by bylo možné dát nějaké ingredience i Snapeovi?" „Cože? Ty bys chtěl dát nějaké přísady z toho netvora tomu netopýrovi?" „No ano, myslím si, že by ho takový malý dárek mohl velmi překvapit. Třeba by byl v takovém šoku, že by třeba mohl na týden nebo na dva přestat mluvit." Osazenstvo se tomu nápadu hlasitě zasmálo. Ještě nějakou chvíli si povídali, než se zbylá trojice návštěvníků rozloučila a krbem vyrazila pryč z hradu. „Harry ty jsi to myslel vážně že jo? Že bys dal nějaké suroviny profesoru Snapeovi." „Ano madame, jsem si jistý že by se pak mohl chovat lépe, řekněte mi, co by se mu hodilo do lektvarů nejvíce?" „Určitě jed, pak nějaké šupiny ze hřbetu i břicha a pak možná nějaká část orgánů." „Dobře, až budeme mít schůzku s mistrem Ulfarem, domluvím se s ním, aby mi dal část těchto surovin stranou. Jen doufám že to stihnou do Vánoc." „Harry, ty jsi opravdu zvláštní člověk." „Děkuji madam." Harry se na svoji profesorku vřele usmál, pak ale jeho pohled ztvrdnul jako kámen. „Paní profesorko, jak to vysvětlíme ředitelovi? Myslím si, že nejpozději zítra bude Lockharta postrádat." „To už nebude vaše starost Harry. Já to panu řediteli ráda vysvětlím." „A myslíte že nebude zasahovat do procesu? Aby se ještě nestalo, že by se ten podvodník dostal na svobodu?" „Nebojte se Harry, předložím tomu muži takové argumenty, že nebude schopen jediného slova, natož aby se pokusil obhajovat toho podvodníka, máte moje slovo." Harry se radostně usmál na profesorku McGonagallovou. „Paní profesorko, v tom zmatku jsme zapomněli na jednu věc." „Na jakou pane Longbotome?" „No, než jsme se s Harrym vydali do tajemné komnaty, zjistili jsme, že se Tom Raddle, alias Voldemort, zasloužil o dopadení údajného útočníka před padesáti lety, když tu studoval, dokonce za to dostal vyznamenání škole, myslím si, že by mělo být Hagridovo jméno očištěno, jak jsme zjistili, mohl Voldemort i za ty dřívější útoky." „To je velice dobrá připomínka Neville, máte naprostou pravdu. Hned jak se vydáte na svoji kolej, uvědomím bystrozory. Věřím, že bude Hagrid v nejbližší době také předvolán a já jim velice ráda poskytnu své svědectví i vzpomínku na dnešní setkání s Tomem. Budou se mu muset veřejně omluvit. Nyní běžte, sejdeme se u večeře."