Harry Potter a Tichošlápek

3. Ročník - Kapitola 1. - Turnaj ve Švédsku

Mladý chlapec s dlouhými, černými vlasy jako uhel ležel na malé kamenité pláži ležící na severu Mallorského ostrova, která nesla název Cala Banyalbufar. Mladík pozoroval svého otce, který skákal z místního menšího vodopádu do azurově modré vody. Pád z výšky několika desítek stop, který dospělý muž právě uskutečnil, doprovázel hlasitý křik, který trval celou dobu neřízeného letu, než se ozvalo hlasité šplouchnutí. Tím mužem nebyl nikdo jiný než Sírius Black. Jeho Syn Harry Potter ležel rozvalený na dece, chytal bronz a hlasitě se smál svému otci, který s křičel s každým skokem do vody. „Harry! To si musíš taky vyzkoušet." „Ne děkuji tati, raději budu tady ležet a opalovat se." „No, jak myslíš Harry, ale voda je vážně skvělá." „Já vím, byl jsem, tam poslední týden furt." „Harry, měl by sis alespoň jednou skočit, jsme tady poslední den, zítra se už musíme vrátit. Přeci nenecháš svého otce samotného." „Ty jsi vážně hroznej, doufám že to víš." „Vím, a teď koukej hejbnout tím tvým zadkem a pojď si taky skočit." Harry se přemístil na samý okraj vysoké skály, které dominoval vodopád, z hluboka se nadechl, napočítal v duchu do tří a pak se odrazil od skalní římsy. Všechny jeho vnitřnosti se stlačili do jeho hrudi. Z hrdla se chlapci vydal hlasitý křik. Pád trval několik dlouhých vteřin, než se jeho chodidla dotkla hladiny průzračné vody. To byl Harryho okamžik ke krátkému nádechu, než zmizel pod vodou. Harry se odrazil ode dna a musel udělat několik silných temp, aby dostal hlavu nad hladinu. „Jdeme znovu tati, chytni se mě, dostanu nás nahoru." Sírius se chytil za předloktí svého syna, a se slabým zábleskem se oba objevili opět na vrcholku vodopádu. „Tak jdeme na to až řeknu tři..." Harry odpočítal a na tři společně skočili. Pocit stísněnosti, křik a šplouchnutí. Uběhlo několik minut, během kterých si užívali společného skákání, nakonec muž a chlapec doplavali na pláž a stále se smějící se položili na deku a nechali slunce, aby je osušilo. „Tak povídej štěně, co se ti líbilo na našem výletě nejvíc?" „Těžko říct tati, líbilo se mi všechno, a každé místo mělo své kouzlo. Magické Řecko bylo fantastické, pak Francie, i ta byla úžasná a teď Mallorka, nedokážu říct, co se mi líbilo nejvíce, ale pokud bych to měl zhodnotit jako celek, tak to bylo prostě báječné." Sírius se na Harryho zářivě usmál. „Bylo, musím s tebou souhlasit. „Jen se mi nelíbí, že ty tři týdny tak rychle utekly." „Byť nerad, tak s tebou musím souhlasit, ale nezoufej, za pár dní budete mít s Nevillem oslavu narozenin a pak se vydáme do Švédska na ten váš turnaj." „Jo, já vím, už se strašně těším, Gunnar byl báječný mistr, jen doufám že ho nezklameme." „Neboj se štěně, cvičili jste poctivě posledních několik měsíců, máte za sebou tak tvrdou přípravu, že každý druhý by odpadl ještě dřív, než by vůbec začal. Věřím, že budete velmi dobří. Navíc z vás bude mít Gunnar radost i když náhodou nevyhrajete." Harry objal svého otce, který na něho hleděl s pýchou a respektem.

Harry a Neville stáli vedle sebe a usmívali se na své blízké, kteří stáli naproti nim a zpívali jim narozeninovou písničku. Pak se dvojice oslavenců otočili čelem k sobě a silně se objali. „Všechno nejlepší bráško." „Všechno nejlepší i tobě, bráško" Obecenstvo jim začalo tleskat a pak chodili jeden po druhým, aby jim také pogratulovali a předali dary. Harry dal Nevillovi několik vzácných semen magických rostlin, které získal během návštěvy v Řecku. Neville na oplátku předal Harrymu fotoalbum, které bylo plné jejich společných fotek. Ještě jednou se vroucně objali a pak se pustili do té pravé oslavy. Od Hermiony dostali oba přívěšek, ve kterém byla ukryta společná fotka, na které byla celá jejich čtveřice. Ta fotografie byla pořízena jen několik dní před koncem školního roku, když si užívali společné zábavy na břehu Černého jezera. Luna jim každému dala veliký obraz, na kterém také byli všichni čtyři. Co ovšem bylo kouzelné, byl fakt, že ho malovala sama. Neville dostal od babičky koště, byl to nový Nimbus 2003 a od Síriuse dostali oba sadu na údržbu závodních košťat v elegantních krabičkách, která byla vevnitř vystlaná sametem a na víku bylo vyryté jejich jméno. Poslední na řadu přišel Gunnar. Položil před chlapce velikou truhlu, která byla ručně okovaná a zdobená. Truhla byla zamčena jedním velkým visacím zámkem, každému chlapci podal jeden klíč a vybídl je, aby se podívali dovnitř. „No tak mládenci, na co ještě čekáte podívejte se, co je uvnitř." Harry dal Nevillovi přednost. Blonďatý chlapec ji odemkl a odklopil masivní víko. Oba mladíci nahlédli společně dovnitř a zalapali po dechu. „Neve, Harry, co jste tam našli?" „Hermiono, dej jim chvilku, myslím si, že to ještě zpracovávají." Gunnar se tvářil tajemně a na tváři měl nasazený šibalský úsměv. Harry s Nevillem se ponořili do truhly, jak se ukázalo, byla magicky zvětšená, protože v ní byli zalezlí skoro celí. Pak z ní začali vytahovat jednotlivé části zbroje. Nejprve vylovili krásné středověké tuniky, kalhoty, prošívanice, kroužkové košile, rytířské turnajové přilbice a plátové brnění, nakonec vytáhli středověké varkoče, které byli rudozlaté a na hrudi jim vévodil krásný erb, ve kterém byl na černém poli zlatý drak. Brnění bylo stříbrné se zlatým lemováním. Na hrudním kyrysu byl stejný znak jako na varkočích. „Chlapci, myslím si, že jste se špatně dívali, podle mě vám ještě něco chybí." Oba se ponořili ještě hlouběji a pak vytáhli ještě dva jedenapůlruční meče a obrovský prapor s rudozlatým vzorem a stejným erbem. Všichni koukali na tu středověkou krásu. „To je pro vás, na turnaji budete jako jeden tým, a proto je důležité, abyste tak vypadali. Všechno je dělané na míru a odpovídá stejné váze, jako to, ve kterém jste trénovali. Dovolil jsem si pro vás vymyslet i znak, který budete nosit." „Děkujeme mistře." Řekli unisco. Gunnar se otočil na dvojici děvčat. „Luno, Hermiono, pro vás mám taková malý vánoční dárek." Gunnar mávnul hůlkou a přivolal si druhou truhlu. „Vy máte své vybavení tady. Dovolil jsem si pro vás sehnat i šaty, abyste ladily ke chlapcům, a zbroj je speciálně dělaná přímo na ženská těla, takže byste měly mít určité pohodlí. Všechno vaše oblečení a veškerá zbroj je začarované tak, aby se vám dokonale přizpůsobilo, takže se nemůže stát, že byste z toho někdy vyrostli, magické ochrany tam z pochopitelných důvodů není, aby vaše zápasy byly spravedlivé, výjimkou je kouzlo, které zabraňuje, aby se vám vybavení nezničilo. Teď jestli chcete, tak si to běžte všechno vyzkoušet." Čtveřice dětí s naprostým úžasem popadla své věci a rychle odběhla z místnosti. Když se po několika minutách vrátili, byli oblečení do středověkého oblečení. Chlapci měli na sobě rudozlaté tuniky se šachovnicovým vzorem s hradbovým zdobení ve spodní části a černým erbem se zlatým drakem. Černé, kožené kalhoty a vysoké rytířské kožené boty. Kolem pasu pak měli černý. Dlouhý opasek se zlatým zdobením na konci. Na dvojitém opasku se jim pohupovala černá pochva s mečem na jedné straně a na druhé to byla pochva s dýkou, která byla ostrá a černý měšec. Děvčata následovala chlapce a přišla se ukázat v rudých, dlouhých korzetových šatech se zlatými splývavými rukávy, které se pod loktem rozšiřovaly, i na jejich hrudích byl černý erb se zlatým drakem. Kolem pasu se jim pohupoval dámský zdobený opasek, na kterém byla zavěšena pochva s ostrou dýkou a měšec z černé kůže. Na nohou se jim leskly krásné rudé, nízké střevíce se zlatým zdobením po stranách. Čtyři mladí lidé vypadaly naprosto úchvatně. Působili dojmem, jako by právě přicestovali ze středověku. Se šťastnými úsměvy si prohlíželi jeden druhého. „Vypadáte báječně" vydechli přítomní. Čtveřici se rozšířil jejich úsměv. „Kdybyste chtěli, mohla bych vás naučit nějaké středověké tance, byla by škoda, kdybyste si ani nezatancovali." Oslovila mládež Andromeda Tonksová. „To by bylo super." Vypískly Luna s Hermionou současně, jako by si to nacvičovaly týdny. Dav se rozesmál. „Dobrá, budu vás učit, ale ještě tu je jedna věc, kterou je potřeba udělat." Andromeda udělala jedním pohybem hůlky místo na stole, pak se otočila ke kuchyni a hlasitě zvolala. „Loro, Dobby, můžete už přinést naše poslední překvapení." Z kuchyně vystoupili dva domácí skřítci, kteří před sebou levitovali obrovský dort v podobě nebelvírského erbu. „Všechno nejlepší Neville a Harry! Něco si přejte!" Oba chlapci společně sfoukli svíčky a pak dort rozkrojili.