Harry Potter a Tichošlápek

1. Ročník - kapitola 6. - Nejmladší chytač

Když ten den přišel Harry s Nevillem do společenské místnosti, ihned je upoutal pohled na horlivě diskutující spolužáky z jejich ročníku. „Copak tu je za sešlost?" Optal se Neville, který byl stejně zvědavý jako Harry. „Je tu oznámení." Řekl Ronald Weasley, který stál u nástěnky nejblíž. „Pojďte se na to podívat." Harry přistoupil blíž a opravdu, na nástěnce byl vzkaz, od jejich vedoucí koleje. „Oznámení pro první ročník. Od čtvrtka sedmého září, započne kurz létání na košťatech, který je povinný pro všechny první ročníky. První skupina bude složena studenty Zmijozelu a Nebelvíru a zahájení bude ve 13 hodin." Neville zaúpěl, proč musíme být zrovna my se Zmijozelem." „Nemysli na to kamaráde." „Tobě se to řekne, ale já jsem nikdy na koštěti neseděl." „Něco vymyslím a ráno ti dám vědět, ok?" „Věřím Ti Harry." Nejprve se Harry s Nevillem pustili do úkolů, které jim profesoři zadali. Když na nich pracovali společně, utíkalo jim to rychle. Bylo kolem osmé večer, když měli svoji práci hotovou, mladý Potter se rozloučil s Nevillem, který se šel již natáhnout. Harry měl ještě plnou hlavu létání. Rozložil Pobertův plánek a zkontroloval, jestli někdo není v dosahu. Byl čistý vzduch. Nenápadně se protáhl otvorem ze společenské místnosti a rozběhl se rovnou ke komnatě nejvyšší potřeby. Chodil kolem gobelínu a myslel na to, jak nevila za dva dny naučit alespoň trochu létat. Když se objevili dveře, na noc nečekal a vešel dovnitř. Čekal hodně, nějaké knížky, možná dětská košťátka, ale rozhodně nečekal malý model famfrpálového hřiště i s košťaty. „Tohle by mohlo stačit." Pomyslel si.

Následujícího rána se opět vydal Harry s Nevillem na famfrpálové hřiště cvičit. „Ty Neve, už jsem přišel na způsob, jak tě naučit na koštěti, alespoň do té míry, abys nespadnul hned při startu." „Na co jsi přišel?" „Pamatuješ, jak jsme byli v sobotu v komnatě nejvyšší potřeby? Tak jsem se tam včera večer zastavil a představ si, komnata byla schopná vytvořit model famfrpálového hřiště i s košťaty, takže tam budeme chodit po vyučování a já tě budu učit." „Jsi opravdu ten nejlepší kamarád, jakého jsem si mohl přát, včera jsem to psal i babičce. Určitě bude nadšená, až se dozví, že mi pomáháš s úkoly, kouzli, lektvary a od neděle dbáš na moji fyzičku, také jsem jí napsal, co jsi řekl Malfoyovi. Ale obávám se, že dnes, nebo nejpozději zítra, budeš mít dopis od babči." Harry se tomu jen zasmál a dál se věnovali tréninku. Zbytek dne probíhal v poklidu. Když měli konečně výuku za sebou, na nic nečekali, v rychlosti snědli oběd a vyrazili do sedmého patra, tam si nejprve napsali úkoly a pak se pustili do výuky létání, zpočátku to Nevillovi vůbec nešlo, ale když se držel Harryho rad, zjistil, že to není nic těžkého, chvilku před večerkou už Neville létal plynule a byl si jistý sám sebou, letěl pomalu na trávník, když Harry bolestně zařval a svalil se na zem, dýchal rychle a mělce, zuby měl zakousnuté ve rtech a koutkem úst mu tekl slabý pramínek rudé krve. „Harry, co se děje?" Zeptal se vyděšeně svého kamaráda. Harry nevnímal, jen se soustředil na bolest a přál si, aby to už skončilo. Neville nemohl nic dělat, sedl si vedle svého přítele a chytil ho za ruku. Poprosil v duchu komnatu, aby pro jeho společníka vtvořila alespoň měkké ležení, jak si přál, tak se stalo, pod Harryho zády a hlavou se objevila ta nejměkčí matrace, jakou by si mohl každý přát, také se objevil malý stolek a na něm bylo několik lektvarů proti bolesti a sklenice s dýňovou šťávou. Uběhlo asi deset minut, najednou se Harry přestal zmítat a konečně otevřel uslzené oči, rozkoukával se kolem sebe, dokud nenarazil na Nevilla. „Děkuji, že jsi tu byl semnou." „Na vypij to, bude ti po tom dobře." Harry převzal od přítele nabízený lektvar a jedním douškem vypil obsah celé lahvičky. Chuť byla odporná, a tak sáhl ještě po dýňové šťávě. Konečně mohl normálně fungovat. „Myslím, že jsme na tom teď stejně" odhrnul si košili a ukázal tak Nevillovi své tetování, byl to stejný symbol, jaký měl na prstenu, který nosil na prstě od doby, co mu ho Merlin dal. Kolem ornamentu vznikly první tři značky, jedna znázorňovala létání, druhá zvěromagii a třetí nitrobranu. „To to máš za značky Harry, no tato znázorňuje létání." Ukázal na symbol křídel, který byl ale velmi světlý, sotva patrný, „Jsou to mistrovské značky, to znamená až budou stejně tmavé jako je Merlinova Pečeť, budu mistr v daném oboru. Dále tu je značka nitrobrany, jak můžeš vidět, je o dost tmavší než ta první, a třetí značka je symbol pro zvěromagii, tam jak se můžeš podívat, jsem dosáhl mistrovské úrovně." „Ty jsi zvěromág?" vyhrkl Neville překvapeně. „Ano, zvládl jsem svoji přeměnu během necelého roku. Chtěl bys vidět moji podobu?" „Jasan, že se vůbec ptáš?" Harry jen pomyslel na to, že chce bát vlkem, najednou se jeho tělo během vteřiny proměnilo na podobu černého vlčete se zářivě zelenýma očima a světlou skvrnkou na čele, která připomínala blesk, párkrát oběhl Nevilla kolem dokola a pak se ze skoku opět proměnil do své lidské podoby. „No to bylo naprosto báječné, také by se mi líbilo, kdybych tohle uměl." „Zkusím se domluvit s tátou, jestli bych tě to mohl naučit, ty bys ale teď měl trénovat létání." „Dneska už ne, je skoro večerka a my ještě nejsme na koleji." Oba se tomu zasmáli a vyrazili na svoji kolej, než je budou prefekti nahánět.