Harry Potter a Tichošlápek

4. Ročník - Kapitola 7. - Nejen šťastné a veselé Vánoce

Sírius horlivě mával na svého syna, který právě vystoupil z Bradavického expresu. Black se musel usmát, když viděl Harryho, jak se drží s Lunou za ruce a vypadají spolu šťastně. Jeho další dva kamarádi, šli za nimi v těsném závěsu. „Ahoj štěně, jsem rád, že tě mám zase u sebe. Ahoj vy tři, tak jak vám to jde ve škole?" „Ahoj Síriusi, myslím si, že se nám vede dobře. Letos to je docela klidné, až na ten turnaj." Sírius se při zmínce o turnaji zamračil, ale jinak nic neřekl. „Tak co vy tři, jdete s námi?" Luna dychtivě přikývla. „My s Hermionou bohužel ne, Síriusi, babička si přeje, abych letos trávil Vánoce na Longbottom Manor, a Hermiona jede s rodiči na prázdniny do Alp lyžovat." „No, to nevadí, uvidím vás zase v létě. Můžeme vás alespoň doprovodit? Viděl bych to, že bychom se stavili v jedné mudlovské restauraci, skvěle tam vaří a jsem přesvědčený, že musíte mít hlad, po té dlouhé cestě." Děti horlivě přikývly a společně opouštěli nádraží. Než ale prošli přepážkou, Harry zahlédl paní Weasleyovou, která se na něho mračila a u toho objímala plačící Ginny. „Co jsi ji provedl štěně, že tě zabijí pohledem?" „Ále, koupila Ginny nějaké drahé šaty, protože ji ta malá potvora napsala, že s ní chodím a jdu s ní na ples, měl jsi vidět, jak se vztekala, když jsem jí řekl, že s NÍ na ples určitě nejdu. Dokonce si myslím, že se tam ta malá zrzka ani neukázala." Sírius se hlasitě rozesmál a vyslal k Molly Weasleyové škodolibý úsměv. „Já jsem si myslel, že už jsi jim řekl, že manželská smlouva je zrušená." „Ne, ale myslím si, že bychom to měli udělat o prázdninách, stejně jim musím říct, že už nebudu platit jejím dětem za školné." „To by si asi opravdu měl. Věřím, že už jsi o tom přemýšlel." „Tak trochu, mám v plánu se tam ukázat šestadvacátého. A dát jim takový malý dárek." „Štěně, víš že jsi měl skončit ve zmijozelu?" „Jo moudrý klobouk říkal, že se hodím do všech kolejí. Takže ano, klidně jsem mohl být zmijozel, ale kdo by chtěl svůj volný čas trávit s Malfoyem." Sírius se znovu zasmál. V jedné Londýnské restauraci se sešli s madam Longbottomovou a manželi Grangerovými. Pak si objednali skvělé jídlo a Sírius trval na tom, že zaplatí. Když se o několik hodin později přemístila trojice na Grimmauldovo náměstí dvanáct Harryho čekalo velké přivítání od Dobbyho a Lory.

„Na zítřejší večeři jsem pozval několik lidí." Prohlásil Sírius u večeře. „Měl by přijet Remus, Severus, Minerva, Dora s rodiči, Moody, Xeno i Flamelovi. Doufám, že vám to nevadí?" „Určitě to nevadí tati a Luna bude také ráda, že uvidí svého tátu. Ale myslíš, že bychom mohli pozvat ještě nějaké osoby?" „Jasně, koho?" „No už jsme o tom s Lunou mluvili a rádi bychom pozvali Cedrika Diggoryho s jeho rodiči a Fleur Delacourovou." „Šampionku z Krásnohůlek? Proč?" „No zaprvé je to naše kamarádka, za druhé to vypadá, že to myslí s Cedrikem vážněji a za třetí se na svátky nedostane z Bradavic, obě delegace jsou ubytovaní na Bradavických pozemcích. Neumím si představit, že bych nemohl trávit Vánoce po boku těch, které mám rád." Myslím si, že to nebude problém, zeptám se Minervy, jestli by byla ochotná Fleur vyzvednout a doprovodit. Budeš jí dávat vědět?" Harry se podíval na Lunu a pak v záporném gestu zavrtěl hlavou. „Ne myslím si, že bude mít alespoň pěkné překvapení, ale s Cedrikem bych se měl asi domluvit. Jestli mě omluvíš, hned skočím do letaxu a zeptám se." Sírius jen kývnul a Harry jako střela běžel do obýváku. Vhodil letax do plamenů, které okamžitě zezelenaly a pak řekl adresu Diggoriových. Pak prostrčil hlavu do krbu. „Cedriku, jsi doma!" Harry čekal jen chvilku, než se mu dostalo odpovědi od půvabné ženy, v krásných šatech. „Dobrý den mladý muži, s čím Vám můžu pomoci." „Dobrý den madam, předpokládám, že jste paní Diggoryová." „Předpokládáte správně mladíku" „Omlouvám se, že ruším, já jsem Harry Potter, kamarád Cedrika. Je tady někde?" Paní Diggoryová si Harryho pořádně prohlédla a její zamračená tvář se rozjasnila. „Bohužel je teď s mým manželem v lese a hledají nějaký pěkný stromek do obývacího pokoje. Můžu mu něco vyřídit?" „No víte madam, můj otec pozval na zítřejší večeři několik hostů a já bych rád pozval Cedrika, Vás i pana Diggoryho, pokud by vás to ovšem neobtěžovalo, nebo pokud vám tím nenaruším nějaké plány." „Jsi moc milý a děkuji za pozvání, myslím si, že bychom mohli tvé pozvání přijmout, ale zeptám se manžela, jestli neměl nějaké plány. Až budu vědět víc, řeknu Cedrikovi, aby se ti ozval." „Moc vám děkuji madam a přeji vám krásný štědrý večer." Harry opustil krb, a vrátil se ke stolu. „Ještě se mi ozvou." Odpověděl na nevyřčenou otázku. Pak se konverzace stočila ke škole a Harry s Lunou vyprávěli své zážitky z Bradavic. „Teď mě ale zajímá, kdy jste si vy dva uvědomili, že jste do sebe zamilovaní." Harry se podíval na svoji milovanou a oba trochu zčervenali. „A jen abyste věděli, připravili jste mě o deset galeonů." „Cože? My? Jak to?" „No dlužím Doře a Remusovi po pěti galeonech. Vsadil jsem se s nimi, že to bude na konci školního roku, Dora říkala, že to stihnete do Vánoc a Remus prohlašoval do konce tohoto roku, takže vám pěkně děkuji." „Ty! Jsi stejný jako Neville s Hermionou, také si na nás vsadili. Jsi stejný Jidáš jako oni." Řekl Harry v předstíraným hněvu. „od kdy platí ta sázka?" „Od začátku prázdnin, ale shodli jsme se na tom, že to víme už delší dobu. Ale neboj se štěně, na Hermionu a Nevilla už jsme se také vsadili." Harry to už nevydržel a musel se rozesmát. „Děláte to často, myslím často vsázíš na ty, které máš rád?" „Jo, naposledy jsme si s Remem vsadili na tvého tátu a Lilly. Ale ty se vyhýbáš odpovědi, jak se to stalo, že jste si uvědomili, co k sobě cítíte?" Harry s Lunou popisovali, jak probíhal jejich první polibek a za jakých okolností se to stalo. „Takže už jsi rozlousknul ten klíč?" „Jo, jak jsem říkal, bylo to hned po našem prvním polibku." „Pořád tomu nemůžu uvěřit, můj malý chlapeček je dospělý muž, který se účastní toho hrozného turnaje a namísto toho, aby se bál o svůj život si místo toho nejde holku. Kam ten svět spěje." Sírius se zasmál a usrkl víno. „Tak co jsi se dozvěděl z toho klíče?" „No tak zaprvé to, že budu muset na hodinu zadržet dech a potopit se do Černého jezera, v únoru." Sírius vyplivl obsah vína, který měl zrovna v ústech. „C...co jsi to řekl? Asi jsem špatně slyšel." „Neboj se tati, přišli jsme na způsob, jak to udělat, Hermiona uvařila lektvar a teď ho necháváme uležet a kdyby se to nepovedlo, použiju čistý žaberník." „To by mohlo fungovat, když jsme byli ve škole, vybrakovali jsme profesorovi Křiklanovi kabinet a několik těch slizkých rostlinek jsme si odnesli. Musím říct, že to byl velmi zvláštní pocit. Ale nejsem si jistej, jestli bych ještě někdy strčil ten hnusnej sliz do pusy." „No, jak jsem říkal, Hermiona uvařila lektvar, takže jestli se nám povede a bude alespoň trochu poživatelnej, tak bychom ho mohli použít v létě, až budeme v Austrálii." „Já si počkám až to vyzkoušíš na sobě, než budu s takovým nápadem souhlasit. Za svůj život jsem už vyzkoušel hodně ztřeštěností a dopracoval jsem se do fáze, že nějaké experimenty už nejsou pro mě, mám rád jistotu víš?" ještě chvíli si povídali, než je vyrušila Lora. „Pane Harry, volá vám přítel, je v krbu, přejete si s ním mluvit?" „Děkuji ti Loro, hned to vyřídím." Harry se odebral ke krbu a pohlédl na hlavu Cedrika Diggoryho. „Ahoj Harry, mamka říkala, že jsi nás pozval zítra na večeři, je to pravda?" „Samozřejmě, že to je pravda, jak jste se rozhodli?" „Rádi přijdeme. Máma byla štěstím bez sebe a táta byl nadšený. Říkal, že si velice rád odpočine od neustálé politiky. Je to už dlouho, kdy nás někdo pozval na nepolitickou návštěvu, takže ano, rádi přijdeme." „To rád slyším, i když nemůžu zaručit, že se nebude politika rozebírat." Cedrik se upřímně zasmál. „S tím počítáme, ale není to ryze politická záležitost, takže to bude změna. V kolik hodin se máme dostavit?" „No, večeře obvykle začíná v sedm, takže když si dáte hodinku náskok, nemělo by to vadit. Budete cestovat krbem, nebo mám poprosit domácí skřítky, aby vás vyzvedli." „Krb nám bude vyhovovat, naše skřítka by asi žárlila." „Chápu, ti naši také čas od času žárlí." „Tak se měj Harry a děkuji za pozvání." „Já děkuji, že jsi mou nabídku přijal."