Harry Potter a Tichošlápek

4. Ročník - Kapitola 8. - Poslední vykoupení

Zbývalo několik desítek minut do začátku nového roku. Běžně v tomto čase obyvatelé po celém světě tráví svůj čas s rodinou nebo přáteli a užívají si spolu zábavu a připravují se na příchod Nového roku. Mudlové i kouzelníci se veselí a chystají zábavní pyrotechniku, aby ten přechod mohli náležitě oslavit. To se ale nedalo říct o jedné velké skupině kouzelníků, kteří už dlouho nevnímají čas, ani to co se kolem nich děje. Jejich apatický přístup byl navíc umocněn přítomností mozkomorů, kteří je ve dne i v noci hlídali v jednom z největších kouzelnických vězení, v Azkabanu. Mezi tím vším množstvím vězňů, kteří se utápěli ve svých temných myšlenkách se, ale nacházel jeden, který měl jasnou mysl a nyní s příchodem nového roku byl rozhodnutý zosnovat svůj velkolepý plán. Starší muž, žijící v jedné ze střežených cel se posadil na postel a do ticha Azkabanských zdí zavolal na svého věrného spojence. „Winky!" Ozvalo se tiché puf a maličký domácí skřítek se objevil před svým pánem. „Co může Winky pro pána udělat? Má Winky pána osvobodit?" Muž se na utrápenou skřítku podíval a z očí mu, po více jak deseti letech, tekly slzy. „Děkuji Ti Winky, ale nic z toho, nastal čas, abychom spustili plán B. Víš, co to znamená." Winky se taktéž rozplakala a její slzy o velikosti hrachu se jí valily z očí jako vodopády. „Pane, jste si opravdu jistý? Opravdu chcete po Winky aby to udělala?" „Ano Winky, sama dobře víš, že jsme se o tom už bavili." „Ano, pane, Winky to ví, ale Winky se to nelíbí, Winky to nechce udělat." Muž se jen smutně usmál a klekl si na jedno koleno, naproti své domácí skřítce. „Winky, omlouvám se ti za tu bolest, kterou prožíváš, ale je to nutné, sama víš, že jsme plán B řešili už dlouho. Vlastně od okamžiku, kdy jsem vysvobodil svého syna." „Winky to ví, pane, Winky ví, že se s ní o tom pán bavil, když se mu podařilo osvobodit mladého pána Bártyho. Winky se ale velmi bála dne, kdy se to stane." „Winky, i mě je to líto, ale jinak to nejde. Už když jsem syna osvobodil, jsem věděl, že se mé tajemství může jednoho dne provalit, věděli jsme to oba. Nyní nastal čas, abych udělal správnou věc. Prosím, běž a zahaj plán B." Domácí skřítka s dalším přívalem slz zmizela a Barty Skrk starší se znovu posadil na svůj kavalec a jen trpělivě vyčkával. Vzpomínal na všechno, co kdy v životě udělal i neudělal. Plakal za svého syna, svoji ženu i za sebe.

Když se o několik minut opět objevila Winky, byl už pán Skrk v pořádku. „Winky je všechno nachystané?" „Ano pane, Winky má úplně všechno nachystané, jak si pán přál." „Včetně této cely?" „Ne! Pane, to nemůžete, ne sebe. To by bylo pro Winky strašné, Winky nemůže dál žít bez Vás, pane." Bárty poprvé za život dovolil skřítkovi, aby se mohl posadit vedle něho, jako by si byli rovni. „Pojď sem Winky, chci, aby ses posadila vedle mě." Skřítka vykulila své veliké oči a pomalu, obezřetně a se strachem se posadila vedle svého pána na kavalec. Skrk ji přenesl na svůj klín, jako malé dítě, pohladil ji po hlavě a utřel jí uslzené oči. „Winky. Vím, že jsem nebyl na tebe dvakrát milý a také vím, že si zasloužíš lepšího pána." Skřítka okamžitě poznala, že se jí starý pán zpovídá, a tak spustila stavidla a její slzy tekly jako řeka po její tváři. „Winky, za svůj život jsem udělal spoustu špatných rozhodnutí a také jsem zradil všechno čemu jsem dřív věřil. Winky, pomohl jsem uprchnout smrtijedovi z vězení, uvěznil jsem ho doma pod kletbou, která se nepromíjí a ani jsem nedokázal zabránit tomu, aby znovu nepáchal zlo. V čem jsem lepší než smrtijed?" „Ale pane, vy jste dobrý člověk, to Winky ví. Všechno jste to udělal pro svoji rodinu, splnil jste poslední přání vaší ženy." „Winky poslouchej, cesta do pekel často bývá dlážděná dobrými úmysly. Zaprodal jsem svoji duši ďáblovi, když jsem Bartyho osvobodil a následně ho uvěznil doma pod kletbou imperius." Winky si utřela slzy a vychutnávala si okamžik, kdy ji její pán poprvé hladil, byl to jemný a laskavý dotek, který předtím nikdy nezažila. „Věděl jsem, že jednou nastane tato chvíle, věděl jsem, že jednou musím zaplatit za své hříchy i za hříchy, kterých se dopustila má rodina. Teď mě dobře poslouchej, prosím, až to tady dokončím, přikazuji ti, abys vyhledala toho nejčestnějšího dospělého kouzelníka naší země a spojila se s ním. Až to uděláš, řekni mu všechno, všechno o plánu B a také mu předej klíč od rodinného trezoru. Požádej ho, aby se spojil s Gringottovými a nechal si předat poslední vůli. Požádej ho, aby zveřejnil to, co jsem udělal a proč. A hlavně buď s ním šťastná. Dnešní půlnocí uskutečním svůj nejhorší čin, jaký jsem kdy spáchal a chci, aby kouzelníci po celé naší krásné zemi věděli, proč jsem to udělal. A teď poslední věc, předej mi prosím spouštěcí zařízení a pak se OKAMŽITĚ vzdal, co nejdál od tohoto strašného místa." „Pane, jste hrdina!" „Ne Winky, nejsem hrdina, jsem jen zoufalý starý muž, který v jediné, co doufá je, že až bude po všem, shledá se opět se svojí rodinou a bude doufat, že mu odpustí. Sbohem Winky a splň můj příkaz, HNED!" Winky chtěla ještě něco namítnout, ale byl to příkaz od jejího pána, který musela uposlechnout. Poprvé a naposledy objala svého pána a pak s tichým puf zmizela z vězeňské cely.