Harry Potter a Tichošlápek

2. Ročník - Kapitola 9. - Halloweenské odhalení

Harryho vtípek bavil studenty celý týden, jak předpovídala madam Pomfreyová, oba dva aktéři si zašli pro protilátku, která jejich utrpení prodloužila. Ředitel se zavřel ve své pracovně a neodvážil se vyjít ven. Za dobu jeho funkce ředitele se mu nikdy nic takového nestalo. Byl si dobře vědom, že se stal obětí nějakého kanadského žertíku, velice dobře se bavil, když byl žert zaměřen na profesora obrany, dokonce by bral s humorem, kdyby se žert zaměřil na jakéhokoliv jeho kolegu, ale když si uvědomil, že byl vtip zaměřen na něho, byl zlostí bez sebe. Tento čin velmi podryl jeho autoritu, která byla už tak hodně pošramocená, kvůli znovuotevření tajemné komnaty. Naproti tomu mladý profesor obrany si nemohl dopřát takový luxus, jakým by bylo, kdyby se mohl schovat do ústraní, jak to udělal ředitel školy. Dokonce před jeho první hodinou zašel za zástupkyní ředitele s prosíkem. „Drahá Minervo," spustil velmi vysokým hlasem. „Necítím se dnes vůbec dobře, obávám se, že nebudu schopný učit." „Ale to nepřipadá v úvahu Zlatoslave, nemám nikoho, kdo by tě suploval." „Ale Minervo, pochop, podívej se na mě, jak vypadám, nemohu takhle nastoupit před své studenty, co by si o mě pomysleli?" „To není můj problém, Zlatoslave. Navíc jak jsi sám nedávno říkal, jsi pro studenty Bradavic naprosto nepostradatelný, kdo jiný by je mohl naučit obranu tak dobře, jako ty? Nemůžu dovolit, aby studenti ztratili takového odborníka na obranu, jaký jsi." „Minervo, myslím si, že pár dní by to beze mě přežili." „Už jsem řekla Zlatoslave. Studenti musí pokračovat ve výuce obrany. A vyslyš mé varování, pokud se nedostavíš na své hodiny, budu nucena ti vypovědět pracovní smlouvu." „Na to nemáš právo Minervo." „Omyl Zlatoslave, mám na to právo, jako zástupkyně ředitele mohu v ředitelově nepřítomnosti propouštět a najímat zaměstnance." „Ale ředitel není nepřítomný, jen se zavřel u sebe v pracovně." „Ale je hlasově indisponovaný, nikdo z přítomných není schopný se s ním domluvit, takže mi dal písemné povolení, abych během jeho rekonvalescence dohlížela na chod školy." Lockhart nasucho polkl, věděl, že tento boj prohrál, také si byl vědom, že Minerva McGonagallová vůči němu chová zášť a nerad by ji dal záminku, aby ho vyrazila jako nějakého pohůnka.

Harry se se všemi spolužáky při hodinách obrany dobře bavil. V jádru nebyl zlomyslný nebo pomstychtivý, ale případě Lockharta a Brumbála rád dělal výjimky. Další takovou výjimkou byl jistý student se zrzavými vlasy. Ronald Weasley se večer po incidentu nechal slyšet ve společenské místnosti, že by nikdy na takový hloupý žert nenaletěl. „Vážně lidi, takovou chybu mohl udělat jen tak tupý čaroděj jakým je Lockhart, nebo senilní, jakým je Brumbál, na mě by si nikdo nepřišel. Já bych se nenechal tak pitomě napálit, vždyť to bylo až primitivně jednoduché, prostě si nevšimli, že mají v pití lektvar." Po této eskapádě Harry nelenil a znovu se objevil v kuchyni, kde požádal skřítky, aby mu dali do jídla dostatečné množství lektvaru na obarvení vlasů. Ráno u snídaně se celá škola opět ponořila do hlasitého záchvatu smíchu, když jeho vlasy a obočí dostaly Zmijozelský odstín zelené s jasně stříbrným melírem. Jaký chlapcův šok, když mu hlava jeho koleje odebrala deset bodů za nevkusné pohrdání vlastní kolejí. A navíc zástupkyně ředitele odmítla jeho žádost, aby mohl přečkat na ošetřovně, dokud se „neuzdraví" „Pane Weasley, mohu vás ubezpečit, že nejste nijak nemocný, a rozhodně vám zakazuji vyhnout se vyučování. A slibuji Vám, že pokud se rozhodnete zůstat mimo školní docházku, odeberu Vám tolik bodů, že je nedokážete do konce roku získat zpět." Ronald byl jako spráskaný pes, s ocasem staženým mezi nohami se odšoural zpět ke svému kolejnímu stolu a vrhal jeden vražedný pohled za druhým, na každého, kdo se mu smál.

Tím ale Harry neskončil. V půli týdne se opět zastavil u skřítků v kuchyni a požádal je, jestli by dokázali očarovat kolejní odznaky. Skřítci se Harrymu hluboce uklonili s příslibem, že udělají, co bude v jejich silách. Od následujícího rána zažili studenti další překvapení. Jejich odznaky na školních hábitech zázračně získaly lidskou řeč. Zdravily každého profesora, až na Lockharta. Jakmile se Zlatoslav přiblížil na pět kroků k nějakému studentovi odznaky na jejich hábitech ho začaly urážet. Nebelvírští lvi na něho křičeli „Srabe" nebo „Zbabělče" Zmijozelští hadi na něho syčeli „Lháři" nebo „Podvodníku" Havraspárští havrani skřehotali „Hlupáku" a mrzimorští jezevci na něho pokřikovali „podlá kryso!" Z počátku si Lockhart myslel že to udělali jednotliví studenti. A tak během své první hodiny šestých ročníků Havraspáru a Zmijozelu odebral několik bodů, až později si uvědomil, že tak halekají naprosto všechny odznaky na hábitech a o to víc se utápěl ve své sebelítosti. Nejvíce byli pobaveni Bradavičtí profesoři, které odznaky vždy jen slušně pozdravily a popřáli jim hezký den. Tato zábava skončila stejně náhle jako začala, od nedělního rána nastal znovu klid. Všichni byli z této události zklamaní. Velice rychle si zvykli na přítomnost svých odznaků a o to víc je rmoutilo. Když přestali mluvit. McGonagallová ale na počest tak vydařeného vtipu udělila každé koleji po dvaceti bodech a deset bodů tomu, kdo vymyslel tak důmyslný vtip. Nikoho nepřekvapilo, když na nebelvírském počítadle přibylo dalších deset rubínů.