Harry Potter a Tichošlápek

1. Ročník - kapitola 10. - Vánoce

Následující dny ubíhaly rychle, Hermiona s Nevillovou a Harryho pomocí začala trénovat dva nové kouzelnické obory, nitrobranu a zvěromagii. Z počátku jí to vůbec nešlo, věděla, že díky Merlinovu přívěšku je chráněná, ale když byla s kamarády sama, většinou, když trénovali v komnatě nejvyšší potřeby, zlatý šperk vždy sundávala a soustředila se na vlastní obranu mysli. Po týdnu byla zjistit, že se jí do hlavy někdo dostává, když měla dostatek sil, byla dokonce schopná protivníka vypudit. S její zvěromagií to bylo o něco složitější. Ke všemu přistupovala velmi vědecky a nebyla schopná přijmout alternativní postup. Až když ji Neville ukázal systematický postup, jaký sám provozoval, pochopila mladá nebelvírka jak na to. Naproti tomu Neville už vykazoval známky velkého úspěchu. Už dokázal téměř okamžitě měnit libovolnou část svého těla, nyní se začal pomalu pokoušet o celkovou přeměnu. Ani Harry nezahálel a díky Pobertově plánku znal skoro každý kout Bradavic. V noci se po taji potloukal po hradu a prozkoumával jeho tajemství. Měl jednu obrovskou výhodu, vždy když opustil Nebelvírskou věž, proměnil se do podoby vlčete a v této podobě se potuloval potemnělými chodbami. Jednou při svých toulkách narazil na paní Norisovou, vypelichanou kočku místního školníka Arguse Filche, ta, když ho viděla, jen poplašeně zaprskala a zamňoukala a byla pryč. Častokrát navštívil i třetí patro. Jako vlk cítil přítomnost druhého psa, naštěstí tam necítil pach nikoho jiného. Takže bylo víc než pravděpodobné, že se od Halloweenu nikdo nepokoušel proniknout kolem Kerbera, která strážil kámen mudrců.

Harry, Neville a teď už i Hermiona často chodili navštěvovat Hagrida. Velmi rychle se stal jejich přítelem a velmi rádi poslouchali jeho vyprávění. Harry s Nevem se tak dozvěděli víc o svých rodičích. Hagrid je zásoboval historkami z jejich školních let. Vždy se smíchem vyprávěl, jaké dělali na hradě vylomeniny a když měl výřečnou náladu, což bylo skoro vždycky, nezdráhal se jim povědět o množství různých vtípků, které si Poberti nebo Frank Longbottom vymysleli na své spolužáky, nebo profesory. Jednou, to už se skoro blížil prosinec, trojice zase seděla u Hagrida v hájence, popíjeli horký čaj s mlékem a obr se pustil do vyprávění. „No a vo mým nejoblíbenějším studentovi sem vám už vyprávěl?" „Asi ne, povídej." „Byl jím Charlie Weasley. Víte von měl vopravdu rád všechna ta úžasná stvoření, fakt, představte si, že byl jedinej z celé školy, kdo se dokázal přiblížit k jednorožcům, vopravdu, před vostatníma ty koně pokaždý utekli, ale Charlie to s nimi uměl. No a pak se přihlásil na krotitele draků a vodcestoval do Rumunska, pořád mi píše, jak to tam je báječné a tak. Má tam na starost dračí rezervaci, kde mají několik kolonií všelijakých draků, to jsou vážně nepochopení tvorečkové ti draci. To byl vodjakživa můj sen, mít vlastního draka, o kterého bych se mohl starat, víte, vychovat si vod vajíčka a být mu matkou i otcem. Ale ministerstvo to zakázalo, že prý jsou strašně nebezpeční. Taková blbost, když to se zvířaty umíte, dá se vochočit každé. Jen jim musíte dát dostatek lásky, něhy a tréninku." „Ale Hagride, kde bys tady proboha chtěl chovat draka, vždyť ta potvora může být velká jako patrový dům, možná větší. To už bych nějak zařídil, choval bych ho v Zapovězeném lese, tam nikdo ze studentů sám nesmí." „To je sice pěkné, ale čím by se živil, jednorožci, nebo jinými tvory co tam bydlí?" „To né, jednorožce by se žádný drak nedotkl, každý tvor ví, že zabít jednorožce je ten nejtěžší zločin a jejich krev by je proklela?" „Proklela? Jak to myslíš." „No víte, jednorožci jsou tak čistí a ušlechtilí, že pokud někdo smočí, byť jen rty v krvi těchto tvorů, bude žít jen napůl a v zatracení, ano, krev jednorožců by vás udržela při životě, i kdybyste byli na pokraji smrti. Ten, kdo dokáže zabít ta stvoření musí být naprostý blázen, nebo šílenec. A žádný z tvorů v lese není tak pošetilý, aby něco takového udělal to mi věřte." Trojici studentů přeběhl mráz po zádech, když si představili, co by se stalo tomu, kdo by se napil krve jednorožce. „Ale teď se vraťme k tomu drakovi, no nosil bych mu jídlo a až by byl dostatečně velký, postavil bych mu nějakou farmu, kde by si mohl vzít třeba i krávu a tu si v klide někde sní. Věřte mi, už to mám dlouho vymyšlené, jen ještě sehnut nějakého toho draka." O několik hodin později se nebelvíři rozloučili se svým přítelem a vydali se do hradu. „Běžte klidně napřed, já ještě vyvětrám Lupuse" Řekl Harry kamarádům a jako na povel se proměnil do vlčete a tryskem vyrazil k temnému lesu.