Harry Potter a Tichošlápek

6. Ročník - Kapitola 1. - Ministr

Ahoj Doufám že se nikdo z vás nemusel potýkat se záplavami a že jste všichni v suchu a v teple rodinného krbu. Dnes tu pro vás mám novou kapitolu, kterou oficiálně zahajujeme šestý ročník ;-)

Prázdniny byly v plném proudu, Harry je trávil se svými přáteli v Austrálii, jako každý rok, i když letos se opět připravovali na turnajový zápas, který před třemi lety vyhráli. Tenkrát jim k tomu pomohla náhoda, vše leželo v rukou obecenstva, které k překvapení všech hlasovalo pro ně. Tentokrát se rozhodli, že to vyhrají pomocí svých schopností. Všichni byli více než připravení, všichni věděli, co můžou očekávat. Navíc se všichni za poslední tři roky výrazně zlepšili. Jediným možným problémem bylo, že je soupeři tentokrát nebudou podceňovat. Tenkrát se ukázali jako dobří bojovníci a nikoho ani nenapadlo, že by skupinka třináctiletých dětí mohla obstát v souboji proti dospělým. Tento rok na ně již nebudou pohlížet jako na děti a rozhodně s nimi budou zacházet jako s dospělými, čímž skoro jsou. Gunnar s nimi trénoval každý den, a dobře si uvědomoval, že tyto kouzelníky nemá šanci porazit, ale to vědět nemuseli. Gunnar jim také sehnal novou zbroj a šaty. Za ty tři roky se stalo, že ze všeho vyrostli, a i když byly jejich šaty a zbroj opatřeny kouzlem, aby rostla s nimi, musel ji vyměnit. Šermířský mistr svá kouzla podcenil, kdysi si myslel, že jim vydrží na věky, ale hodně se zmýlil. Čtveřice studentů vyrostla a zmohutněla natolik, že už ani kouzla nedokázala zázraky. Na letošní turnaj pro ně měl nachystanou novou zbroj i oblečení. Nezměnila se však jen velikost, pro tentokrát se rozhodl pro něco nového, nechal u skřetích kovářů připravit dokonalé mistrovské dílo. Když se skřeti dozvěděli, pro koho to bude, nenechali si vymluvit erb, který bude zbroj mít. Jejich volba byla jasná: na prsou byl Potterovský znak. Zlatý fénix držící pečeť s písmenem P, celé brnění bylo černé jako sama temnota a zlaté ornamenty tomu všemu přidávaly na dokonalosti. Stejně černá vévodila i kroužkovým košilím. Když bylo vše dokončené, skřeti svoji práci doplnili o několik kouzel. Věděli, že to je na mudlovský turnaj, a tak se omezili pouze na tři jednoduchá kouzla: jedno zabraňovalo poničení, další pak bylo na odlehčení a třetí způsobilo, že se brnění dokonale přizpůsobilo jeho nositeli. Skřetí výroba a jejich kouzla tentokrát doopravdy zajistila trvalé účinky, takže z tohoto brnění už opravdu nemohli mladí bojovníci nikdy vyrůst. Když Gunnar viděl skřetí mistrovské dílo, rozhodl se, že pro jejich oděv použije stejný styl. Zašel proto do nejlepšího kouzelnického krejčovství a nechal zhotovit dvě mužské a dvě dámské středověké róby. Jejich středověký šat byl stejně černý jako temnota a zlaté lemování na rukávech, kolem krku a přes hradební zakončení na tunikách a varkočích dodávalo jedinečný vzhled, který byl následně vylepšen zlatým Potterovským erbem. A dámské šaty byly snad ještě půvabnější. K tomu sehnal od nejlepšího kouzelnického koželuha sadu těch nejlepších a nejhezčích bot, opasků a také ty nejlepší pochvy, do kterých se krásně vešly i nové zbraně, tři jedenapůlruční meče, jeden jednoruční meč a čtyři jako břitva ostré dýky. Zbraně byly dokonalé, perfektně vyvážené, kouzlem odlehčené a nezničitelné. Čepele se leskly jako zrcadla. Poslední věc, kterou musel Gunnar zařídit, bylo vyzvednutí štítu, který byl stejně dokonalý jako zbraně, jeho povrch byl čistý, stříbrný a také lesklý jako zrcadlo, a v jeho středu se nacházel zlatý Potterovský erb. Nakonec vyzvedl nový praporec. Teď už jen musel počkat, až to bude moc předat svým svěřencům.

Dva dny před turnajem se všichni sešli v Gunnarově sídle, kde kdysi probíhal „přátelský" střet mezi studenty druhého ročníku a mladými bystrozorskými kadety. Na letošní středověký týden jim Gunnar domluvil ubytování v tamější krčmě. Kromě skupiny bradavických studentů se rozhodli i další, že se pojedou podívat. Sirius, Remus a Dora byli jasnou volbou, stejně tak i madam Longbottomová. To, že se přidal i Xeno, nebylo velké překvapení. To přišlo až s Grangerovými, kteří prohlásili, že chtějí vidět co jejich holčička dovede. I když byli častými prázdninovými hosty u Siria, nikdy neviděli Hermionu skutečně zápasit, vždy ji viděli jen trénovat a mysleli si, že je to jen taková příjemná hra. Dalším překvapujícím hostem byl Alastor, který od útoku na odbor záhad vypadal téměř normálně, jediným výrazným rysem, bylo jeho kouzelné oko, které pro tento účel zakryl černou páskou. Posledním velkým překvapením byl Severus Snape, který se rozhodl podpořit své studenty svojí přítomností, navíc byl zvědavý, jak se Harry a jeho přátelé postaví dospělým bojovníkům.