Harry Potter a Tichošlápek

2. Ročník - Kapitola 10. - T. R. Raddle

Harry a Neville se vydali do velké síně, vzhledem k tomu, že již byl čas snídaně, rozhodli se, že se nejprve nasnídají a potom půjdou informovat jejich ředitelku koleje. Než však snídaně skončila, ve velké síni nastal zmatek, chaos a panika. „Honem do druhého patra! Netvor zanechal další vzkaz, pojďte se na to podívat!" Křičel jeden mrzimorský student čtvrtého ročníku. Harry s Nevillem se na sebe jen zmateně podívali. „Co? Další vzkaz? Jak je to jen možné, teď jsme odtamtud přišli a nic tam nebylo." „Je to divné Neve, navíc jsem neslyšel ani žádný hadí hlas. Pojďme to zkontrolovat." Harryho hlad byl nahrazen zděšením. Vyrazil společně se svým přítelem do chodby ve druhém patře.

Když dorazili na místo, byl tam i pěkný zástup studentů i profesorů. Hned pod prvním nápisem, bylo krví připsáno: Mám jednu z vás, její kosti zůstanou v Komnatě ležet navždy. Harryho polilo horko, rukopis se shodoval s tím prvním, bylo jisté, že se nejedná o podvod ani o hloupý kanadský žertík. „Studenti! Neprodleně se vraťte do svých kolejí a do odvolání je nebudete opouštět!" promluvil Brumbál zesíleným hlasem, který se nesl celým hradem. Jakmile hlas utichl všichni studenti spěšně vyrazili do jednotlivých kolejí. Brumbál se podíval na své kolegy zklíčeným hlasem k nim promluvil. „My se sejdeme za půl hodiny v ředitelně, musíme se rozhodnout co dál dělat." S tím odešel a nechal ustrašené profesory za sebou. Nyní byla na chodbě jen McGonagallová. „Paní profesorko." Ozval se Harry zpoza jednoho výklenku. „Musíme s Vámi mluvit, vím, kde se nachází tajemná komnata i jak se do ní dostat, neměli bychom ztrácet čas, jestli je opravdu pravda, že má netvor nějakou studentku, je nezbytně nutné, abychom jednali hned." „Rozumím vašim obavám Harry, ale myslíte si, že já a dva studenti druhého ročníku něco zmůžou s baziliškem, dejte mi trochu času a já to povím ostatním a vydáme se tam společně." „Nemusíte dávat nikomu vědět Minervo, všechno jsem slyšel a už jsem poslal zprávu řediteli a ten mi odpověděl, že máme jít napřed, on a ostatní kolegové nás prý brzy doženou." „Zlatoslave se vší úctou, nejsem si jistá, jestli víte, jak se postavit baziliškovi, obzvlášť když ten tvor dokáže zabíjet pohledem." „Nesmysl Minervo, jsem školený na černou magii a temná stvoření, jdeme, ať ta nebohá dívka nezemře." Harry, Minerva ani Neville Lockhartovým schopnostem nevěřili, ale jestli za nimi Brumbál během krátké době dorazí, dalo by se toho tvora porazit. „Říkám to nerada, ale asi máte pravdu Zlatoslave, ta dívka je v ohrožení a čím dřív vyrazíme, tím se její šance na život zvětší. Harry, prosím veď nás." Harry zavedl dva profesory a Nevilla zpět do dívčí koupelny a tichým hadím jazykem promluvil ke kohoutku s malým hádkem ve znaku. Než se stačili podivit co se děje, vchod do Tajemné komnaty byl otevřený. Minerva vyslala do potrubí světelnou kouli, aby zjistila, jak je tunel hluboký. „Nedohlédnu na dno, musí to vést velmi hluboko pod školu." Na nic nečekala a utrhla si kus rukávu z hábitu, který přeměnila na silné, pevné a nekonečně dlouhé lano. „Jdu první paní profesorko." „To nepřipadá v úvahu pane Pottere, první půjdu já, po mě Zlatoslav a vy dva půjdete až nakonec." Harry i Neville souhlasně přikývli, jen Lockhart vypadal vyděšeně, zřejmě si nemyslel, že by Harry opravdu mohl najít, natož otevřít vstup do legendární Tajemné komnaty. Minerva už se chytila provazu, a lehce se přehoupla přes okraj a opatrně se spouštěla do hlubin potrubí. Chvilku za ní se vydal Lockhart. „Neville, nepolezeme po laně, já se přeměním a snesu nás oba." Jeho přítel souhlasil, a tak se Harry přeměnil do podoby fénixe, vzlétl nad Nevilla, opatrně ho chytil svými silnými pařáty za ramena a plynulým pohybem se spustil do potrubí.

Cesta jim dolů jim trvala asi deset minut. Když se Neville postavil na pevnou zem, Harry se bez okolků proměnil zpět, právě v okamžiku, kdy temnou kobkou zazněl hlas Lockharta. „Minervo, jsi tak hloupá a naivní, nejprve si to vyřídím s tebou a pak i se slavným Harry Potterem. Je to hrozné, poté co jsme objevili vchod do tajemné komnaty a nalezli jsme to mrtvé a zohavené dívčí tělo, tak jsi se ty, Harry Potter i pan Longbottom naprosto zbláznili hrůzou a zděšením, je to obrovská tragédie, že jsem vás nedokázal ochránit, ale naštěstí se mi velmi mocným kouzlem stárnutí podařilo alespoň zasáhnout baziliška, který nás tak dlouho ohrožoval, nezbylo po něm nic víc než tato dlouhá seschlá kůže." V tom se Harry podíval na zem a mohl tak spatřit obrovskou hadí kůži, která mohla měřit dobrých dvacet stop ne-li víc. „Zlatoslave, vy jste naprosto bezcharakterní srab. Jak můžete vůbec psát své knihy, a vychvalovat se tam jako největší hrdina." „Minervo, Minervo, opravdu si myslíš, že jsou to mé skutky, které mě proslavili?" „Ne nemyslím si že jste kdy vykonal jakýkoliv hrdinský skutek." „Ve skutečnosti jsem se opravdu velmi dobře naučil a vylepšil paměťová kouzla, a díky jejich pomoci jsem si mohl vydobýt svoji slávu. Všichni si pamatují jen to, co si já sám přeji." „Zlatoslave, vy jste naprostý šílenec. Jen počkejte, až to povím školní radě a na ministerstvu." „Nepovíš nic Minervo!" Harry přiběhl právě ve chvíli, když Zlatoslav pronesl formuli Oblivate a chystal se švihnout hůlkou směrem k profesorce McGonagallové. Černovlasý mladík na nic nečekal a ve stejném okamžiku vykřikl „Depulso!" Harryho kouzlo bylo tak silné, že nejen odklonilo Lockhartovu hůlku i s kouzlem, které ji zrovna opouštělo, odhodilo to i samotného profesora takovou silou, že se hlavou udeřil o protější stěnu a upadl do bezvědomí. „Děkuji Vám Harry, jste velmi pohotový, neumím si ani představit, jak by to dopadlo, kdybyste se tu neukázal." Profesorka nenechala Harryho ani odpovědět, a přistoupila ke svému kolegovi. Několikrát nad mužovým tělem zakouzlila hůlkou a provedla řadu diagnostických kouzel. „Je jen v bezvědomí, má pravděpodobně středně těžký otřes mozku, ale není ohrožen na životě." Pak na profesora znovu vytáhla hůlku a provedla několik zadržovacích kouzel, která měly zabránit jeho probuzení a mobility. „Harry, Neville, obávám se, že o nás nikdo neví, takže máme jen dvě možnosti. Zaprvé vrátit se, předat Lockharta a zburcovat celý učitelský sbor, nebo pokračovat v cestě a pokusit se zachránit tu dívku, ale to by mohlo přímo ohrozit naše životy, ale nechám volbu na vás." „Jdeme zachránit tu dívku." Prohlásili oba chlapci jednohlasně. „Toho jsem se obávala. Ale někdo musí tady zůstat s Lockhartem a hlídat ho. „Já tady s ním zůstanu paní profesorko, i kdybych rád doprovázel Harryho, vím, co musím udělat." „Pane Longbottome, dvacet bodů pro Nebelvír za vaši moudrost, kdybychom se s panem Potterem do hodiny neukázali, přivažte tohle to na konec lana, sám se ho pevně taky chytíte a dvakrát za něj rychle zataháte, provaz se sám vytáhne, potom dojdete pro profesora Snapea, Kratiknota, Brumbála a také pro Poppy a zavedete je sem." „Ano madam, jak si přejete, hlavně na sebe dejte pozor."