Harry Potter a Tichošlápek

4. Ročník - Kapitola 3. - Turnaj tří kouzelníků

"V následujícím textu bude několik citací a parafrází z knihy Harry Pottera Ohnivý pohár. Nepřivlastňuji si pasáže, která vymyslela J.K. Rowling."

Těch několik posledních dní před koncem prázdnin nebylo pro skupinu čarodějů na Grimmauldově náměstí vůbec jednoduché. Všichni si dělali starosti o Síriuse, který stále ležel u sv. Munga. Harry se tam už chtěl několikrát přemístit, ale Remus mu to vymluvil. „Harry, i když vím, že bys to dokázal, je to strašně nebezpečné. Musíš myslet i na své přátele. Víš morová kletba je strašná věc, neohrožuje jen ty kdo jí jsou zasažení, ale i všechny ostatní, kdo se k nakaženému dostane blízko. I kdybys byl chráněný fénixem v tobě, mohl bys to zavléct i na své přátele." „Ale Remusi, musím něco udělat, vždyť hrozí, že táta zemře. Jak to můžu nechat být?" „Vím, že to je pro tebe těžké, ale musíš věřit léčitelům." „Jo já vím, ale pán Constantin říkal že i když dělají co můžou, výsledky nejsou dobré, nezemřel jen pro to, že na něho John ihned hodil stázové kouzlo. Ale co se stane až vyprchá. Já... já nemůžu ztratit i jeho, nemůžu!" „Harry, teď stejně nemůžeš nic udělat. V tuto chvíli je Sírius stabilizovaný a musíme jen doufat." Harry se svalil Remusovi do náručí a hlasitě plakal. Nikdo z jeho přátel nevěděl, jak ho uklidnit a bylo jim přítele líto. Najednou se Harry proměnil do Zlaťáka a přemístil se pryč. V domě Blacků nastal strach a panika. Uběhlo několik dlouhých minut, než se opět utvořilo zlaté světlo a ze kterého vystoupil mladý muž. „Harry! Co jsi u Merlina provedl?" „Promiň Hermiono, musel jsem něco udělat, šel jsem požádat Snapea, jestli by nemohl pro munga připravit neutralizační lektvar s mými slzami. Souhlasil, že udělá, co bude v jeho silách. Ale říkal, že to bude trvat minimálně měsíc, možná dva, než se mu podaří připravit funkční lektvar." Hermiona si všimla, že už její kamarád nevypadá tak utrápeně. Možná jen potřeboval naději a tu mu právě zařídil jejich profesor.

Další dny to na Grimmauldově náměstí vypadalo jako na stanici londýnského metra, protože se tam pohybovalo víc a víc osob. Dora se rozhodla, že tam bude bydlet, dokud studenti neodjedou zpět do školy, stejně jako Remus. John Constantin byl u nich skoro stejně často, stejně tak Augusta Longbottomová, Andromeda Tonksová, a dokonce i Grangerovi a nebo Gunnar Larsen. Alastor Moody přišel na poslední dva dny. A hned jak přijel si odchytil čtveřici studentů. Fred a George byli zrovna s Remusem v Prasinkách a dodělávali práci na svém obchodě. „Poslouchej Harry a vy tři taky. Mám důležité informace." Oslovil studenty bývalý bystrozor. Víte, co je turnaj tří kouzelníků?" dostalo se mu jen záporného vrtění hlavou. „No je to poměrně starý sport, který vznikl asi sedem set let nazpět, aby, jak tomu říkali, posiloval mezinárodní spolupráci. Turnaje se vždy účastnili tři největší školy Evropy, Bradavice, Kruval a Krásnohůlky. Před sto padesáti lety byl ale ten krvavý turnaj zrušen, protože k němu docházelo k velkému počtu úmrtí, a to nemluvím jenom o soutěžících, kteří zastupovali tyto tři magické školy. Letos se ale Brumbálovi podařilo ten turnaj obnovit. Dlouho přemlouval oddělení magických sportů a her a také ministerstvo mezinárodní spolupráce. Nakonec byli všichni přemluveni a ředitelé Krásnohůlek a Kruvalu nakonec také souhlasili. Za podmínek, že se turnaje nesmí zúčastnit žádný nedospělý kouzelník." „To nezní tak špatně, ne?" Zeptala se se zájmem Hermiona. Myslím si, že je dobré udržovat vřelé vztahy s jinými školami." „Nebylo by to tak špatné Hermiono, kdyby to celé neorganizoval Brumbál, navíc ředitelem Kruvalu je Igor Karkarov, bývalý smrtijed, který se vykoupil z Azkabanu tím, že udal své kolegy, včetně Bellatrix Lestrangeové a Bártyho Skrka mladšího. Nevěřím, že je v tomto ohledu něco čistého. Brumbál nedělá nic jen tak, pokud by za tím neviděl Vyšší dobro. Chci abyste se od toho turnaje drželi dostatečně daleko." „Budeme se snažit." „To jsem chtěl slyšet. Zítra vás doprovodím na nádraží a pak se musím přemístit do školy, abych tam byl před zahájením. A pamatujte, že ve škole mě budete oslovovat pane profesore, nebo profesore Moody." Na tvářích studentů se objevil veselý úsměv. „Zajisté pane profesore." Odpověděl Harry hravě. „A teď, je tu něco na co byste se chtěli zeptat?" „No chtěl bych se zeptat, co se stalo s těmi smrtijedy, které jsem zajmul." Teď byla chvíle pro Moodyho, aby se usmál. „No byli proliti veritasérem, jako dítě sunarem. Získali jsme několik jmen. Všichni pochytaní, kteří přežili byli odesláni do Azkabanu, Ti, kteří se skrývali před spravedlností po minulé válce byli zrovna políbeni, stejně jako mladý Skrk. Ten vypověděl pod veritasérem, že ho z Azkabanu dostal jeho otec na přání jeho matky, která umírala. Využil svých konexí, které měl jako výkonný bystrozor, než se ukázalo, že jeho vlastní syn je smrtijed a tu práci přišel několik dní potom, co ho osobně odsoudil na doživotí v Azkabanu. Starej Bárty se s jeho umírající manželkou přišli podívat na syna. Pak využili chvíle, kdy si jich stráže nevšímali a mladý Bárty se prohodil se svou matkou, oba požili mnoholičný lektvar. Aby si té záměny nikdo nevšiml. Madam Skrková se až do svého konce staralo o to, aby pravidelně ten lektvar užívala a když o několik dní později přišel její čas, byla pohřbena pod jménem svého syna. Starý Bárty ale nevěřil synovi, že se opět nepřidá na špatnou stranu a ze strachu ho držel pod impériem. Jenže mladý Skrk mu začal vzdorovat a rozhodl se vloudit na mistrovství, tam vyčaroval to znamení." „To je strašné, jak to mohl pán Skrk udělat." „To nevím drahá, ale máš pravdu, je to strašné" Hermiona se tvářila naprosto zdrceně. „Neodsuzuj Bártyho mé dítě, podle mě to byl zoufalý muž, který přišel o všechno. jsem přesvědčen, že kdyby nepřísahal své umírající ženě, nikdy by to neudělal. Ten rok Bárty ztratil syna i ženu."