Harry Potter a Tichošlápek

5. Ročník - Kapitola 1. - Mrazivé přepadení

Ahoj, vítám vás všechny v roce 2024. Přeji vám do nového roku jen to nejlepší, hodně zdraví, lásky peněz a také vám přeji aby se vám další kapitoly stále líbili.

Pro letošní rok mám pro vás snad příjemné překvapení. Byl jsem poctěn, když se mi ozvala jedna z mých čtenářek a nabídla se mi jako BETA. Toto je první kapitola, která prošla rukami i bedlivým zrakem BETA kontrolou. 

Proto mi dovolte veřejně poděkovat uživatelce pod Nickem @MichaelaP231,za skvělou a náročnou práci, kterou na sebe dobrovolně vzala. Moc Ti děkuji. Velice oceňuji tvé úsilí a tvoji píli a věřím že naše spolupráce bude fungovat dobře.

A teď už se jen pohodlně usaďte a příjemné čtení.

Harry trávil léto se svými přáteli a jejich rodinami v Austrálii. Fred a George pracovali přes léto ve svém obchodě v Prasinkách a chystali se na otevření pobočky v Příčné ulici a Sírius jim v tom vehementně pomáhal. Vypadalo to jako krásná prázdninová idylka. Krásy letního období kazila jen každodenní vydání kouzelnických novin, které nesly název Denní věštec. Reportéři tam vydávali pravidelně články o chlapci, který přežil. Z počátku se mluvilo o tom, jak Harry vyhrál Turnaj tří kouzelníků. Jak však dny plynuly, mluvilo se Harrym jako o namyšleném princi, který touží po pozornosti. Nakonec se z Harryho vyklubal lhář, který chce vyvolávat v lidech paniku. Některé články vykreslovaly mladého muže jako buřiče, který se chystá sám strhnout vládu, nebo se dokonce stát novým temným pánem. „No tak brácho, nic si z těch článků nedělej, sám moc dobře víš, že jsme tušili, jak se ministerstvo zachová." „Já vím Neve, mluvili jsme o tom. Mně na tom celém vadí, že se najde dost hloupých lidí, kteří tomu uvěří. Už čekám až se někde objeví článek, že jsem někoho zabil." „No..., Harry, to bys asi neměl číst dnešní vydání." „Proč Hermiono, co tam dnes píšou?!" „Harry, opravdu si nemyslím si, že to je dobrý nápad..." Harry to nevydržel a vytrhl zuřivě Hermioně nejnovější výtisk z rukou. Na titulní straně na něho zírala jeho vlastní podobizna, nad kterou vynikal obří titulek. „HARRY POTTER NEBEZPEČNÝ VRAH." Harryho polapil už dlouho zadržovaný vztek, oči mu planuly zlobou a čím víc se nořil do článku, tím větší zlost měl. „Harry Potter údajně zabil v prvním ročníku svého profesora obrany proti černé magii, Quirinuse Quirrella. Podle výpovědi našeho zdroje se Harry Potter pokoušel ukrást vzácný artefakt patřící Bradavické škole čar a kouzel. Zmiňovaný profesor obrany se chlapce-který-přežil pokoušel zastavit. Bohužel byly jeho snahy zmařeny. Harry Potter, podle slov našeho zdroje, použil temné ohnivé kouzlo, které jeho profesora těžce popálilo, zejména na rukou, krku, a temeni hlavy. Nakonec Potterův nevlastní otec a kmotr, Sírius Black, vše zametl pod koberec a z vraha udělal jen nevinnou oběť, která se bránila údajně posednutému profesorovi. Ptáte se, proč je tento mladý muž stále na svobodě? Je to jednoduché. Ministerstvo kouzel, které už léta udržuje náš kouzelnický svět v bezpečí nemá na Harryho Pottera dostatek důkazů, protože, jak nám řekl náš zdroj, Sírius Black se postaral, aby se důkazy proti jeho synovi nikdy nenašly. K tomuto tématu se vyjádřil i náš ministr kouzel Kornelius Popletal: „V tuto chvíli se snažíme za všech sil zajistit nezmanipulované důkazy a jakmile jich budeme mít dostatek, zahájíme trestní stíhání. Slibuji vám všem, že se skutečné pravdy dopátráme a viník bude po zásluze potrestán. Shromažďování důkazů se osobně ujala první náměstkyně ministra kouzel Dolores Umbridgeová, která byla jmenovaná na pozici vrchní vyšetřovatelky. Mám v tuto schopnou ženu naprostou důvěru a jsem přesvědčený, že jsem se rozhodl správně..." Dál už to Harry nedočetl. Vztek v něm vzplál a z novinového plátku zbyl jen popel. „Harry, lásko, musíš se uklidnit." Luna Láskorádová bez strachu objala svého partnera, zajela mu prsty do dlouhých černých vlasu a jemně ho políbila na rty. Polibky opakovala tak dlouho, dokud se Harry neposadil na jednu ze židlí, vedle které stál. „Harry, vypadá to, jako by tě někdo schválně pošpinil." „JO! Máš zatraceně pravdu Hermiono." zavrčel Harry ledově. „A sním svůj neviditelný plášť, že tím někým, byl Brumbál. Vidím v tom jeho podpis. Manipulace a lži, to mu vždycky šlo dobře." „A nemohl by to být Voldemort?" „Možná, ale podle mě nyní nemá zájem o to být viděn. Bude se skrývat, dokud nebude dostatečně silný. Je až paradoxní, že tyhle zatracené články od něho dokonale odklání pozornost, nebude dlouho trvat a Věštci se podaří ze mě udělat štvance." „Neviděl bych to tak černě Harry. Nesmíš zapomínat, že jsi řekl celou pravdu našim spolužákům a také jsi jim dovolil, aby tě mohli lépe poznat. Nemyslím si, že by někdo z nich bral tyhle bláboly vážně. Klidně bych se vsadil, že sourozenci Creeveyovi nepřestali cvičit, už jen proto, aby ti dokázali, že stojí při tobě." „Neville má pravdu Harry. Jsem si jistá že minimálně nebelvírská kolej bude při tobě stát. A profesoři zrovna tak." Harry se vděčně usmál na své dva nejlepší kamarády a pak si opřel hlavu o Lunino rameno. Blonďatá dívka ho nepřestávala hladit. „Asi máte pravdu, ale stejně mě celá ta situace strašně se..." „Ani se nepokoušej doříct co jsi měl na jazyku, nebo ti pusu propláchnu mýdlovým kouzlem!" Harry se okamžitě otočil za hlasem a spatřil svého otce, jak stojí ve dveřích a zářivě se na něho usmívá. „Tati!" vykřikl Harry nadšeně a svižně vyskočil na nohy, div tím gestem neshodil Lunu na zem. „Promiň." Špitl dívce, která se na něho sladce usmívala. Mávnutím ruky mu dala signál, že se nic neděje. Černovlasý mladík se rychlým krokem vydal k otci, aby ho mohl pevně obejmout. „Co tu děláš tak brzy? Nečekal jsem tě ještě alespoň týden." „Bylo mi doporučeno, abych si vzal na nějaký čas dovolenou." „TO JAKO ŽE TĚ VYHODILI Z PRÁCE?!" „Ne že by se o to nepokoušeli ale naštěstí naše bystrozorské oddělení nepřijímá rozkazy od ministra. Ale i tak mě John poprosil, abych si vzal dlouhou dovolenou. Samozřejmě že mi předtím vysvětlil, že by nebylo dobré dráždit baziliška holou nohou. Na druhou stranu se mi to hodilo. Mám na starost jistou záležitost, a ta by nešla podniknout, kdybych měl být ve službě." „Co provádíš?" Sírius je jen ušklíbl. „Dělám něco, co by se ministerstvu ani bystrozorům moc nelíbilo." „Má to něco společného s Voldemortem?" „Všechno štěně, naprosto všechno." „A co můžeme udělat my?" „Nic, nechci abyste se do toho vůbec míchali." „Ale tati, mohli bychom být nápomocní." „Ne Harry. Musí ti stačit, když ti řeknu že to je pro tebe nebezpečné." „Tati, nerad ti to připomínám, ale od mého narození docela zvládám nebezpečné situace." „Ne Harry! Neexistuje žádná možnost na vyjednávání. Slíbím ti ale jedno: pokud zjistím cokoliv, co by se PŘÍMO týkalo tebe, budu tě informovat. Víc po mě prosím nežádej." Harry se snažil svého otce ještě nějakou dobu přesvědčovat, ale bez úspěchu. Sírius, jindy tak dobrosrdečný jen klidně stál a s přísným pohledem zíral na svého syna." „Tati, kde je ten muž, co mě vychovával? Kam se schoval jeden z pobertů? Ten, který by se samou nedočkavostí třásl po celém těle, aby mohl dalšímu Pobertovi sdělit svůj tajný plán?" „Harry Jamesi Pottere-Blacku! Nepokoušej mě, pokud nechceš čelit následkům!" Sírius slova pronášel ledově až z toho Harrymu přebíhal mráz po zádech. Černé oči se zabodávali do těch zelených. V místnosti se trochu ochladilo, jak na sebe otec se synem vrčeli, a to doslova. Jejich vnitřní zvířata na chvíli přebrala situaci. Vlk vrčel na psa a pes vrčel na vlka. Black se z toho zvláštního stavu probral jako první a potřásl hlavou, aby si urovnal myšlenky a znovu tak nabyl vnitřní klid. Jemně položil ruku na synovo rameno a pak klidnějším hlasem promluvil. „Štěně, poslouchej mě. Není to tak dávno, kdy tě sužoval pocit viny za své kamarády. Vidím to jako by to bylo včera, když jsi se trápil kvůli Hermioně. Když sis vyčítal všechno, co se jim stalo po tvém boku. Hlavně to, že jsi nastoupil s Hermionou a Nevillem do toho turnaje. Jsi ochotný znovu vystavit své přátele takovému nebezpečí?" „Ne, ale tohle je jiné." „Není to jiné Harry, co bys dělal, kdyby se při tom tví kamarádi přinejlepším zranili? Nepodceňuju vaše schopnosti ani vaši zdatnost, ale i když jste sebe lepší, nehody se můžou stát kdykoliv. Co by bylo pak, jsi ochotný riskovat svůj život, nebo životy a zdraví svých přátel?" Harry vrtěl hlavou v záporném gestu. Nikomu neuniklo, že se mu lesknou oči slzami. „Vím, že se na mě teď nejspíš zlobíš, ale musíš pochopit, že toto není tvůj boj. Už jsi toho udělal hodně. Nech teď ostatní, aby se snažili zajistit lepší budoucnost. Jak jsem řekl už před tím, slibuji ti, že pokud při své práci já, nebo kdokoliv jiný, kdo nám pomáhá, najde něco, co by se tě přímo týkalo, zasvětíme tě do toho." Najednou se Sírius otočil a svižným a rázným krokem opustil jídelnu. Nikdo si nevšiml, že i jemu se třpytily oči, stejně jako jeho synovi. Jen Luna si byla jistá, že koutkem oka zahlédla, jak si starší muž otírá tváře a oči. Rozhodla se ale, že si to nechá pro sebe, alespoň prozatím. Bez jakýchkoliv slov došla ke svému příteli, chytila ho za ruku a odtáhla ho zpět k židli, kde ještě před několika minutami oba seděli. Jemně do mladého muže zatlačila a přinutila ho tak posadit se, opět zaujala místo na jeho klíně a znovu mu zajela rukou do vlasů. „Omlouvám se vám, lidi, za ten výbuch." „To nemusíš bráško." Harry se snažil něco říct, ale dolehla na něho ta nečekaná situace a po tvářích se mu rozkutálela jedna slza za druhou. Nikdo nic neříkal, nikdo nevěděl, co by měl říct. Uteklo několik dlouhých vteřin, než se Harrymu podařilo pomocí nitrobrany uklidnit své rozbouřené pocity. „T...to bylo po...poprvé co jsme na sebe s tátou zvýšili hlas. V...vůbec nevím, co si p...počít." „Neboj se Harry. Sírius bude v pořádku, a rozhodně tě velmi miluje, i když se teď asi na tebe zlobí, ale vsadím se s tebou, že ze všeho nejvíc se zlobí sám na sebe." „Taky ho velmi miluju Luno, měl bych jít za ním a promluvit si sním." „Nemyslím si, že by to byl teď dobrý nápad. Jsem přesvědčená, že by to skončilo další hádkou, při které by mohla padnout slova, která by se nedala vzít zpět. Dej mu čas a dej ho také sám sobě. Mraky se brzy rozplynou a zase bude slunný den." Hermiona a Neville souhlasně přikyvovali nad slovy své kamarádky, která nepřestávala hladit dlouhé černé vlasy.