Harry Potter a Tichošlápek

5. Ročník - Kapitola 4. - Na odboru záhad

Opět musím poděkovat své Betě @MichaelaP231 Která si dala tu práci a opravila moje chyby. Také bych vás rád upozornil, že i Míša je jen člověk a i přes její bedlivý pohled se může stát, že občas něco přehlédne.

________________________________

Když Harry a jeho přátelé opouštěli soudní síň, byli všichni ve veselé náladě. Harry si dobře uvědomoval, že za dnešní výhru může jeho otec. Byl to Sírius, kdo oslovil nepozvané členy starostolce, byl to otec, kdo povolal na místo činu Amelii Bonesovou. Cestou z místnosti číslo deset na křižovatce mezi odborem záhad a cestou k výtahům narazil Harry do muže, který byl zabalený v hábitu s kápí, pod kterou nebylo vidět. „Čekal jsem tu na vás. Na vás všechny, prosím následujte mě." Promluvil neznámý zastřeným hlasem. „Vy jste Nevyslovitelný." Vydechla Hermiona v nefalšované úctě. „Ano jsem, a je velice důležité, abych si s vámi se všemi promluvil v soukromí." Nevyslovitelný pokynul rukou a ukázal jim tak na vstup do odboru záhad. Muž šel v čele a otevřel těžké mosazné dveře na konci dlouhé chodby, která byla ozdobena černým mramorem. Naráz se ocitli v kruhové místnosti, kterou kolem dokola obklopovaly dveře. Všechny vypadaly stejně. Maskovaný muž pronesl několik slov, kterým Harry nerozuměl. Jedny z mnoha dveří se otevřely a šestičlenná skupina jimi prošla. Vešli do veliké místnosti, která připomínala řecký amfiteátr. Byly tam kaskádovitě postavené kamenné lavice. Na samém dnu auly dominoval masivní kamenný oblouk, na první pohled nebyl ničím zvláštní, ale když se na něho Harry podíval, mohl spatřit, jak v něm povlával téměř průhledný závoj. Čím blíž k oblouku byli, tím to bylo zvláštnější. „Slyšíte to? Ty hlasy, vycházejí přímo z toho oblouku." Harry, jako v hypnotickém stavu, změnil směr a šel přímo ke kamenném monumentu. „Harry! Co to děláš?!" zakřičela na kamaráda Hermiona. Než ale mohla říct něco dalšího, všimla si, že i Luna nepřítomným pohledem hledí na oblouk. Najednou se Luna taktéž bezmyšlenkovitě vydala za Harrym. Její výraz byl zasněný, jako by vůbec nevnímala své okolí. Hermiona neváhala a silně popadla svoji kamarádku. Luna se jí snažila vykroutit, ale stisk její kamarádky byl velice pevný. Harry mezitím došel téměř k oblouku, natahoval ruku a chtěl se dotknout průhledného závoje v něm. Ještě dva kroky, jeden krok. Najednou ho srazilo něco velkého a černého. Náraz byl tak prudký a silný, že to černovlasého chlapce odhodilo několik stop od oblouku. „Co...co se to stalo?" koktal Harry. Vedle něho se právě ze země zvedal veliký černý panter, který se záhy změnil na jeho kamaráda Nevilla. „Neve, co to bylo?" „Musel jsem tě zastavit Harry, byl jsi jako pod matoucím kouzlem, nereagoval jsi na nás, chystal jsi se vstoupit do toho oblouku." „Slyším hlasy Neve, volají mě, jsou za tím závěsem." Harry ukázal do středu kamenné stavby. „Tam ale není žádný závěs, Harry." „Ale je, Neve, také ho vidím. Harry má pravdu, vycházejí tam odtud hlasy, volají na nás, chtějí naši pomoc." „To je oblouk smrti, zkoumáme ho už věky, nikdo neví, co je za ním, všichni, kteří jím prošli zemřeli." „Chcete nám říct že mě a Harryho lákali k sobě mrtví?" „Pravděpodobně ano. Je to prastarý artefakt, který skrývá mnohá tajemství, a obávám se, že jsme s jejich odhalením za poslední století nepokročili ani o píď. Dokonce ani mozkomoři se neodváží k tomu oblouku přiblížit. Vy dva jste první po více jak dvaceti letech, na které měl oblouk takový účinek. Raději se zde nebudeme dlouho zdržovat, měli bychom pokračovat." Skupina se dala opět do pohybu. Sírius si se strachem v očích prohlížel svého syna. „Až bude čas, musím poděkovat Nevillovi, zrovna zachránil život mému synovi," předsevzal si Sírius. Neville se držel po boku Harryho a nenápadně ho pozoroval. „Už mě nemusíš hlídat Neve, teď už neslyším žádné hlasy. Musím ti poděkovat kamaráde, pravděpodobně jsi mi zachránil život. Riskoval jsi kvůli mně." „Ty bys to pro mě udělal také." Harry přikývl. „Jak jsi vůbec věděl že jsem v nebezpečí?" „Nevím, viděli jsme tě, jak kráčíš k tomu oblouku, jako bys byl zhypnotizovaný, když Luna vyrazila za tebou se stejným výrazem, pochopil jsem, že to není nic dobrého, pak už jsem nemyslel. Proměnil jsem se do Drápka a rozběhl jsem se tě srazit, doufám že jsem ti neublížil?" „To je v pohodě bráško, myslím že mám pouze naražená žebra, nic vážného. Jsem rád že jsi to udělal." O několik metrů dál vedly dívky podobný rozhovor, jako jejich dva kamarádi. „Teď budeme procházet kolem komnaty času." „Komnaty času? Co to je?" „To, má drahá, je místnost, kde se experimentuje s kouzly a runami času. Vytvořili jsme magické artefakty, říkáme jim obraceče času, jsou to takové maličké přesýpací hodiny s několika otočnými prstenci okolo." „A co dělají?" „To, co název napovídá slečno Grangerová, obrací čas, díky nim se můžete vrátit v čase, v tuto chvíli až o osm hodin." „Cestování časem? Jak to funguje, je to něco jako červí díra, která mě přesune v čase?" „dovolte abych vám to ukázal, o to snáz se mi to pak bude vysvětlovat." Nevyslovitelný vzal Hermionu za ruku a odvedl ji stranou. „Teď nás musím zastřít, i když jsem přesvědčený, že v tuto chvíli bychom se z toho nezbláznili." „Jak to myslíte nezbláznili?" „To ti vysvětlím později, zlatíčko." Nevyslovitelný poklepal nejprve Hermioně pak i sobě hůlkou na hlavu a během chvilky byli oba neviditelní. Tedy pro ostatní, oni sami se dobře viděli. Muž přehodil Hermioně i sobě dlouhý zlatý řetízek, na jehož konci se pohupovaly malé přesýpací hodiny, přes hlavu a nepatrně pootočil malým tlačítkem. Kruhy kolem hodinek se roztočili a oba je pohltil vír barev. „Co se to právě stalo?" „Cestovali jsme časem do minulosti." Odpověděl muž. „Kam jsme cestovali?" „Jen o pár minut, má drahá. Však sama brzy uvidíš." Společně vyšli zpět do chodby. Hermiona se už, už nadechovala, aby něco řekla, když najednou zkameněla úžasem. „To...to jsme my, jak jdeme sem, jak je to možné?" „Obraceč času." Hermiona pozorovala sebe samu, jak kráčí vedle Luny, Harry s Nevillem jdou za nimi a průvod uzavíral Nevyslovitelný se Síriem. Pak se opakoval rozhovor, který vedla Hermiona s mužem v kápi. Nakonec ji odvlekl stranou a začaroval je zastíracím kouzlem. Jakmile zmizeli Nevyslovitelný je opět odmaskoval a vrátili se zpět ke skupině, která na ně čekala. „To je báječné, ale stále to nechápu, jak to že jsem mohla být na dvou místech zároveň? To nefunguje žádný paradox? Z mudlovských teorií vím, že při cestování časem existují časové paradoxy." „Tohle je lineární cestování časem." „Lineární? To jako že těch druhů je více?" „Zajisté, že jich je více, jeden je lineární, to znamená, že cestujeme po přímce, zde nejsou žádné paradoxy, prostě můžeš být na dvou místech zároveň, a nemůžeš zde dělat žádné změny, protože všechno, co změníš, se vlastně už stejně stalo." „Tomu nerozumím, jak se to mohlo všechno stát, když se to ještě nestalo?" „To kvůli linearitě. Představ si že jsi na břehu rybníka. Na protějším břehu někdo odpálí světlici. Ty to celé pozoruješ. O něco později použiješ obraceč času, aby ses podívala, kdo to odpálil. Dojdeš na místo odkud ta světlice vyletěla, ale nikdo kromě tebe tam nebude, co uděláš?" „Odpálím světlici." „Správně má drahá." „Takže jsem viděla jen sama sebe." „Znovu správně, v lineárním cestování čase nemůžeš měnit minulost, jelikož minulost, přítomnost i budoucnost jsou v jedné linii. Pak je nelineární cestování. Ty jsi mudlovského původu že?" Hermiona přikývla. „Dobře, znáš komiksového hrdinu Flashe?" „Ano znám, je to nejrychlejší člověk na zemi." „Správně. Zvládne běžet tak rychle, že se dokáže pohybovat i skrz čas, jak do minulosti, tak do budoucnosti. Ale jeho cestování do minulosti není lineární. Znáš efekt motýlích křídel?" „Slyšela jsem o tom, ale nedokážu si to představit." „Znamená to, že pokud v minulosti něco změníme, bude to mít vliv na budoucnost. Vytvoří se paradox." „Dává to smysl, ale stále si to neumím představit." „Dobrá vrátíme se k Barrymu Allenovi. V jednom díle běžel tak rychle, že se dostal do minulosti. Ocitl se v době, kdy byla zabita jeho matka, zabránil jejímu zabití a tím změnil budoucnost, nakonec ale zjistil, že přichází o své schopnosti, protože smrt jeho matky zapříčinila jeho zrození jako Flashe. Nakonec udělal těžké rozhodnutí, vrátil se opět do minulosti a zastavil sám sebe před záchranou své matky. Nora Allenová znovu zemřela a Flash se tak mohl vrátit do přítomnosti, ale když se vrátil, zjistil že svět je vzhůru nohama. Nebyly to velké změny, ale byly tam, někomu se místo chlapce narodilo děvče, někdo zemřel namísto někoho jiného, to je paradox, efekt motýlích křídel." „Jsem z toho zmatená, jak mohlo k takovým věcem dojít, když všechno napravil. Podívej se na to takhle." Muž vyčaroval hrníček a pak s ním praštil na zem, hrnek se rozlomil na několik kusů. Nevyslovitelný spojil ručně všechny dílky a pak je zpevnil lepícím kouzlem. „Hrnek představuje tvůj svět, to rozbití bylo cestování časem, já jsem ho opravil, ale pořádně si ho prohlédni." Hermiona si vzala poslepovaný hrníček do ruky a prohlížela si ho. „Má maličké praskliny a když ho dám proti světlu tak v něm chybí několik mikrodílků." „Správně, to je nelineární cestování časem, i když se budeme snažit věci opravit, nikdy ho nesložíme znovu tak jak byl. Vlastně bys tím vytvořila alternativní realitu, kde se věci vyvíjejí stejně až do bodu zlomu, pak se od sebe oddělí a vytvoří se nový vesmír, kde jsou změněny jen nějaké drobnosti, liší se jen nepatrně přesto to je jiné." Hermiona si prohlížela hrnek a vypadala že konečně chápe. „A pak tu máme časovou smyčku, stále dokola opakující se jeden a ten samý den. I to je forma cestování časem. My jsme se tady zaměřili pouze na lineární cestování, je to nejbezpečnější metoda, jelikož nemůžeme nic změnit. Pro tuto chvíli se snažíme zajistit, aby časový posun byl delší než doposud osmihodinový návrat." „Jaká je možnost, že bych zde jednou pracovala?" „To nezáleží na tobě má drahá, musíš být vybraná, ale je to nejtěžší odvětví ministerských oddělení, jelikož to je velice osamělá práce." Hermiona byla jeho slovy zklamaná, v momentě, kdy spatřila odbor záhad, myslela si, že by to pro ni bylo to pravé, ale vyhlídky na osamělý život ji její nadšení vzali. „Myslel jsem si to, ty, má drahá, jsi skvělá čarodějka, ale v této práci bys trpěla. Teď se pojďme vydat dál." Procházeli obrovskou místností, kde bylo nespočet zářivých koulí zařazených do vysokých polic. „Kde to jsme?" „To je síň věšteb, Harry Pottere. Zde se uchovávají všechny věštby, jež byly kdy vysloveny. Některé zanikly, jiné se ještě nestaly a některé právě probíhají." Harry si s úžasem prohlížel množství zářících koulí. „Kolik jich tu je?" „To se neví, věštby se zde samy objevují a mizí." Sírius byl v této místnosti trochu nesvůj a každou chvíli se otáčel přes rameno. Hůlku svíral pevně v ruce jako by na ně měl někdo každým okamžikem zaútočit. „Jak je na tom bezpečnost?" „Nemusíš se bát Síriusi, věštby se nedají ukrást, jediný, kdo může s věštbou manipulovat je ten, koho se ta věštba přímo týká." Sírius se trochu uvolnil, ale stále vypadal nesvůj.