Harry Potter a Tichošlápek

2. Ročník - kapitola 5. - Strasti a strachy

Harry byl rád, že konečně nastal víkend, měl v plánu po velmi náročném týdnu řádně odpočívat. To ale ještě nevěděl, jak se přepočítal. Venku byla ještě tma, když s ním začal někdo v posteli silně lomcovat. „Co-co se dě-děje?" zamumlal s mohutným zívnutím Harry. „Harry, vstávej! Máme hodně práce." Harry se rozespale posadil na posteli a unaveně si protřel oči. Nad ním byl nakloněný Oliver Wood, kapitán Nebelvírského famfrpálového družstva, oblečený do dresu. „Vstávej Harry, čeká nás famfrpálový trénink." „Olivere, to snad nemyslíš vážně, vždyť ještě není ani pět ráno." „Správně, to je součást našeho nového tréninkového programu, žádné z družstev ještě nezačalo trénovat, a tak máme šanci vyhrát." „Olivere, ty jsi fakt blázen, jasně že ještě nikdo nezačal trénovat, protože je venku ještě tma!" „To je ten plán, přes léto jsem vymýšlel novou strategii a musíte se s ní co nejdřív seznámit." „Dobrá, dej mi chvilku abych se mohl nachystat." „Máš na to patnáct minut. Sejdeme se v šatně u hřiště." S tím kapitán rychlím krokem opustil ložnici druhých ročníků. Harry si z kufru přivolal svůj dres, do kterého se okamžitě převlékl. Napsal Nevillovi na kus pergamenu vzkaz, kam šel a že se dnes na raním cvičení musejí s Hermionou obejít bez něho.

Oliver svému týmu popisoval jedno schéma za druhým, na každý tým měl připravený jiný plán. Harry si pomyslel, že by se mohl Oliver klidně živit jako technický poradce světových mistrů. Harry svého staršího spolužáka dokázal poslouchat jen napůl, protože mu každou chvilku padala hlava únavou. Slunce se mezitím vyhouplo na obzor a prostrkovalo své hřejivé paprsky do ponuré šatny. Když o notně dlouho dobu opouštěli útroby zatuchlé šatny, přiběhli za Harrym jeho dva nejlepší kamarádi. „Dneska končíte nějak brzy?" „Ale kdeže Neve, ještě jsme ani nezačali. Oliver nás nutil poslouchat jeho nový plán útoku." Neville se na kamaráda podíval s povzbuzujícím úsměvem. „Ber to z té lepší stránky." „To mi řekni ze které." „No například, že už jste venku a ten chladný vzduch tě trochu probere." Harry poplácal Nevilla po rameni a pokusil se o úsměv. „To je také jediné v co doufám."

Harry byl ve vzduchu sotva pár minut, když uslyšel z trávníku velmi hlasité, rozčílený hlas. „Hej, co tu děláte?!" Potter na nic nečekal a jako střela se pustil rovnou za zdrojem toho hluku. U vstupu na hřiště se hádal Wood s Marcusem Flintem, kapitánem zmijozelu. „Flinte! Prám se tě znovu, co tu děláte. Pro dnešní den jsem hřiště rezervoval já, dokonce jsme kvůli tomu vstávali velice brzo!" „To je sice pěkné Woode, ale my máme zvláštní povolení podepsané profesorem Snapem." Na to podal Oliverovi kus rovného pergamenu. „Já profesor Severus Snape, povoluji Zmijozelskému týmu dnes trénovat na famfrpálovém hřišti, za účelem zacvičení nového chytače." „Nového chytače? Koho?" Z hloučku studentů se zelenými dresy vylezl Draco Malfoy. „TY?" vyprskl najednou Neville, Harry, Wood a dvojčata Fred s Georgem. „Jsi překvapený Longbottome? To mě nepřekvapuje. Máš stejně pomatenou mysl jako tvůj fotr." Neville zrudnu vzteky, ruce zatnuté v pěst a kdyby dokázal pohled zabíjet, ležel by mladý zmijozel na zemi v ukrutných křečích. „drž hubu Malfoyi, můj otec měl na rozdíl od toho tvého alespoň charakter." „Je vtipné Longbottome, že se zmiňuješ o mém otci. Dovol mi abych ti ukázal velkorysý dar, který otec poskytl Zmijozelskému družstvu." Na tvářích studentů s hadem na prsou se objevil zlomyslný úšklebek a jako na povel předsunuli svá košťata do viditelné polohy. „To jsou nejnovější košťata ze stáje Nimbus. Konkrétně se jedná o Nimbusy dva tisíce jedna, na trh půjdou až tak za měsíc nebo za dva. Řekněte nejsou nádherná?" „No abych řekl pravdu Malfoyi, tak ani ne." „Mlč Pottere, nejsi nic, jsi jen póvl a Sirotek. Tvůj fotr je už dávno pod kytkami a společnost mu dělají červi." „Alespoň že je Harry tak dobrý, že si nemusel místo v družstvu kupovat nějakým pozlátkem." „Drž hubu Grangerová, taková mudlovská šmejdka nemá právo, jakkoliv mluvit s někým z čistokrevného rodu, když k tomu nedostala povolení." Nebelvírští studenti zalapali po dechu, jen Hermiona se tvářila poněkud zmateně a snad i nechápavě. „Mácháš tady rodokmenem jako špinavý čokl. Myslím si, že to vaše puritánství zanechalo na tobě následky. To se tak stává. Hele Malfoyi, nebyli tví prarodiče sourozenci?" Draco po Nevillově větě zrudnu vzteky, vytáhl hůlku z kapsy a bez jediného varováni vyslal na mladého Longbottoma kouzlo. V ten okamžik už měli hůlku v ruce i Harry s Hermionou. Hermiona kouzlem finite zastavila Nevovo zvracení slimáků, kteří se mu hrnuli z úst. Malfoy se jen hlasitě smál a k němu se přidávali další Zmijozelští. Harry k němu přiskočil tak rychle, že musel mladý aristokrat o několik kroků ucouvnout. Nebyl však dostatečně rychlý a Harryho ruce nestihl uhnout. Potter držel svého soka za lem dresu a zlostně na něj pohlížel. Najednou mu reflexivně vyletěla druhá ruka, která přistála blonďatému princi přesně na spodní čelisti. Úder to byl vskutku silný. Malfoy měl pocit, že ho kopnul kůň. Dracovi nohy se odlepily dobrou stopu od země, a kdyby ho nezachytili jeho spoluhráči, už by se válel na trávníku. Mladý princ na nic nečekal a překvapivě rychle se postavil zpět na nohy. „Pottere, za to mi zaplatíš!" „Nemyslím si Malfoyi, a jestli ještě jednou budeš takhle mluvit s mými kamarády, skončíš podstatně hůř. Můžeš děkovat Merlinovi, že jsem na tebe nepoužil hůlku, to už bys tu nestál. A klidně o tom můžeš napsat otci." „Ještě budeš litovat Pottere, ty i tví kamarádi." Na to si Neville znovu hlasitě říhl a vyzvrátil další slimáky. „Vezmeme ho raději na ošetřovnu. Pojď Hermiono." „Myslím si, že slečna Grangerová to zvládne sama Harry. Ale nelíbí se mi tvé chování. Ty se teď vrátíš na svoji kolej a budeš přemýšlet nad svým chováním. A o šesté tě budu čekat u mě v kabinetu, kde si odsloužíš svůj trest, za tvé dnešní chování, které bylo značně nevhodné." „Jak si přejete pane profesore." Odsekl Harry Lockhartovi, který přišel ve velice nevhodný okamžik. I když ho Harry nerespektoval a neuznával, rozhodně nechtěl tomu tupci odporovat, aby nepřipravil svoji kolej o body, které pomohl získat. Ale v hlavě se mu hrnuly nápady na dokonalou pomstu. Nebelvírští nešťastně opustili hřiště a zanechali tak zmijozelské za sebou s blaženými úsměvy na tvářích. Oliver Wood se tvářil nejvíc zarmouceně, protože, jak on říkal, na taktice pracoval celé léto. Harry se odebral na svoji kolej a Hermiona vzala Nevilla do nemocničního křídla, za madame Pomfreyovou.