Harry Potter a Tichošlápek

3. Ročník - Kapitola 5. - Zmijozelova chyba

Ten den se ne jenom v nebelvírské koleji řešila dnešní hodina obrany proti černé magii. Řešili se dvě hlavní věci, schopnost profesora Lupina a Harryho bubák, večer už všichni znali příběh třetích ročníků. Skoro všichni se při té příhodě dobře bavili. Pouze dva studenti sedící v rohu společenské místnosti se nebavili. Ginevra Weasleyová a její bratr Ronald. „Hej Pottere, přijde Ti to v pořádku mě zesměšňovat?" „Promiň Weasley, ale já si nezačal. Ale jen díky tvým urážkám jsem měl dobrou představu, která by mohla nahradit mozkomora. Spíš nám pověz, jestli už víš, jak správně vyslovit zaklínadlo, aby tě příště ta roztomilá akromantule nechtěla zase obejmout." Ron hlasitě dýchal, zatínal pěsti, skřípal zuby a jeho obličej měl barvu jeho vlasů. „Pottere, to je všechno tvoje chyba, víš, měl jsi být můj přítel, a ne toho motáka, té šmejdky a bláznivé LOONY. VÍŠ, TO JÁ JSEM SE MĚL STÁT TÍM NEJLEPŠÍM, TO JÁ SI ZASLOUŽÍM, ABYS SEMNOU TRÁVIL ČAS." Než stihl ve společenské místnosti kdokoliv promluvit, na Rona už mířili dvě hůlky. Neville a Harry stáli vedle sebe a oba měli hůlky ve svých rukách. „Wanishio!" zakřičel Neville a v tu ránu měl jejich zrzavý spolužák pusu plnou mýdlových bublin. „Ronalde Weasley, ty jsi ten nejžárlivější pitomec na světě, ještě jednou urazíš někoho z mých přátel a skončíš jako potrava pro Chloupka." Ron se na svého protivníka mračil, ale moc toho říct nemohl, jeho pusa byla stále plná mýdlových bublin. „Finite incantatem!" pronesl Harry a ukončil tak jedno z čistících kouzel, které je naučila Andromeda. Netušil ale, že Ron ještě neskončil. Zhnuseně se podíval na Nevilla a plivl mu do tváře. To už se před ním Neville postavil, ve tvářích opovržení natáhl ruku před sebe a objevil se mu v ní ostrý meč. Prudce švihnul zápěstím v chirurgické přesnosti a oddělil zrzkovi kravatu u uzle, stejně jako to před několika dny udělal Harry Malfoyovi. Ronaldova tvář byla ve vteřině bílá jako alabastr. „Tohle je poslední výstraha Weasley. Ještě jednou a budeš litovat, že jsi nastoupil na tuhle školu." Nevilluv hlas zněl pevně a odhodlaně. A v jeho očích nebylo nic jiného než soustředění. Ginny se nemohla na tu hrůzu dívat, popadla jablko z košíku na ovoce a chtěla bratra vysvobodit ze zajetí, vší silou ho hodila po chlapci s mečem v ruce. Ten jen prudce ukročil a jablko rozsekl na dvě poloviny. Bez jediného slova se opět podíval na Rona a přiložil mi čepel ke krku. „No tak Weasley, teď a tady chci slyšet omluvu. Omluvíš se, co jsi řekl o Hermioně, Luně a o Harrym." Celá kolej se bála jen nadechnout a hladově čekaly, jak to celé dopadne. „NO TAK, BUDE TO?" zahřímal Neville s takovou autoritou v hlase že i někteří sedmáci udělali krok zpět. Rudovlasému chlapci začali stékat slzy po tváři, než konečně vykřikl. „Dobrá. Omlouvám se sakra! Jen dej tu věc ode mě! SLYŠÍTE VŠICHNI? OMLOUVÁM SE!" Nevilluv meč zmizel tak rychle jak se objevil, jako by celou dobu čekal jen na tenhle jeden povel. To už byla ve společenské místnosti cítit moč. „A ještě něco Weasley" Neville se podíval k jednomu stolu kde jedna starší spolužačka četla týdeník čarodějek „Dovolíte slečno?" Dívka přikývla a chlapec zvolal „Accio časopis." Longbottom nalistoval příslušnou dvoustránku a podal časopis Ronaldovi. „Dobře se podívej Ronalde, tyhle bojovnice, které semnou a Harrym vyhráli šermířský turnaj, proti dospělým šermířům jsou Hermiona a Luna, a věř mi, že jsou stejně přesné a schopné jako já a Harry. A jejich meče jsou stejně ostré. Takže bych ti radil příště mlčet, než abys vypustil něco t tvé čistokrevné huby. A jestli na to špatně vidíš? Engorgio!" časopis se mnohonásobně zvětšil a nyní bylo jasně vidět kdo jsou čtyři vítězové šermířského turnaje na Gottlandu. Hlavní záběr byl na čtyři bradavické studenty, kteří byli posazeni na mohutných ramenech jejich posledních soupeřů. Nad celou touto fotografií se vznášel titulek ČTYŘI TŘINÁCTILETÉ DĚTI SE UTKALI O SVÉ VÍTĚZTVÍ S OSMI TÝMY DOSPĚLÝCH MUŽŮ. Teď si teprve Ronald uvědomil, jaké měl štěstí. Jeho Nemesis byli čtyři jeho spolužáci, kteří se nebáli postavit se několika dospělým bojovníkům. Hlasitě polkl a moč byla cítit ještě víc. Hermiona přišla mezi své dva nejlepší kamarády a ohrnula nos nad tím zápachem. „Ronalde, ty jsi nejenom srab, ale také prase. „Purus Lavare" najednou se Ronovi kalhoty vyčistili, mokro na podlaze zmizelo stejně tak i zápach močoviny. Převzala si od vyděšeného chlapce zvětšený časopis „Reducio" týdeník se opět zmenšil na původní velikost a podala ho opět jeho majitelce. „Děkujeme Vaneso." „Ne...nemáte zač." Ron využil momentu, kdy se trojice třeťáků dívala na jejich starší kolegyni a utíkal do své ložnice. Jakmile byl pryč, Harry a jeho kamarádi se usadili zpět ke stolu, kde dělali svůj domácí úkol, než byli tak sprostě vyrušeni. Nikdo nepochyboval o tom, že měl mladý Weasley opravdu strašnou kliku. Ještě nějakou dobu bylo naprosté ticho, než úplně všem došlo, co se tu právě odehrálo a spustil se bouřlivý potlesk a jásot. Toho večera nikdo nemluvil o ničem jiném. „Teda bráško, musím ti říct, že jsi byl skvělý." „Díky Harry, ale ani nevíš, jak jsem se bál, že tomu pitomcovi opravdu ublížím." Trojice se hlasitě rozesmála a dál se věnovala školním povinnostem. Nikdo z nich si ani neuvědomili, že na jednom parapetu po celou dobu seděla jedna mourovaná kočka, která celý incident pozorně pozorovala a byla připravena kdykoliv zasáhnout. Ale byla ohromena. I když věděla, co dělali ti čtyři během prázdnin dokonce že se zúčastnili takového turnaje. Nikdy si nemyslela že by viděla takovou podívanou. Její mladý Nebelvír byl po celou dobu naprosto klidný. Kouzlo na vypláchnutí pusy bylo velmi působivé a dobře věděla, jak umí být v některých případech účinné. Když se pak u mladého muže objevil meč v ruce. Byla připravena zakročit, ale ani její kočičí reflexy by ji nepomohly. Čepel se jen mihla ve vzduchu, ozvalo se slabé cinknutí a pak už na zemi byl kus kravaty. Ale její student se skoro ani nepohnul. Musela připustit, že slova, která pán Weasley použil, by ona určitě netolerovala a o to víc byla překvapena, když se někdo dokázal postavit tomu hlupákovi. Také si všimla, jak působil důstojně a autoritativně. Musela přiznat, že ještě u žádného třetího ročníku nezažila takovou autoritu. Chvíli si myslela že zasáhnou prefekti nebo primus, ale ani jeden z nich se neodvažoval pohnout.