💚Epilog💚

162 6 2
                                    

Doufám, že až zestárnu nebudu unavená jako jsem teď. Práce profesorky mi dává zabrat čím dál tím víc. Velký podíl na tom mají děti Harryho a Ginny, bratrů Weasleyů, Rona a Hermiony, Remuse a Nymphadory nebo také naše vnoučata.

Naše vnoučata Siri a Scorpius jsou dvojčata, což Bradavicím zrovna moc nepomáhá. Dávájí zabrat snad všem profesorům z celé školy. Jen Severus je dokáže sklidnit a to je také co říct. Siri dost zdědila po mě, takže se nedívím, že je s ní těžké pořízení. Musím se tomu zasmát.

Albus Potter má evidentně zálusk na Siri a tak Draco se Severusem zuří. Neřekla bych tomu nenávist, ale zlost je tam stále. Za to Scorpiusovi se líbí dcera Hermiony a Rona. Rose Weasleyová jakoby z očí vypadla své matce a po Ronovi nezdědila na pohled skoro nic.

„Jestli je ještě jednou uvidím Albuse Pottera poblíž Siri, tak ho prokleju a teď už to myslím opravdu vážně!" zanadával Severus při večeři ve Velké síni.

„To asi uvidíš, když oba chodí do Nebelvíru," podotkla jsem s úšklebkem a konečně se pustila do jídla.

„Takže to prokletí schvaluješ."

„Neotáčej to proti mně. Schvaluju nebo neschvaluju, je to přeci volba Siri a ne naše, Severusi."

„Je to naše krev, Grindelwaldová! Jak to vůbec můžeš říct!?" začal znovu nadávat a světe div se, ho už začali pozorovat studenti z nejbližších míst k profesorskému stolu.

„Já se z tebe zblázním Snape! Taky ti bylo nepříjemné, když do našeho vztahu kecali ostatní. Moc dobře to víš!" zvýšila jsem na něj hlas a nahodila jeho obvyklý výraz.

„To bylo něco jiného. Nemůžeš nás dva srovnávat s nimi."

„To teda můžu. Já přece můžu všechno ne?" začala jsem ho pošťuchovat a nemohla zapomenout, že přesně to mi řekl před dvěma dny.

„Ty můžeš všechno, Theio Grindelwaldová," řekl mezi polibky a já se na něj ze široka usmála.

„Jsi jako dítě!" pokračoval naštvaně a začal sledovat mladého Albuse Pottera, jak si povídá se Siri.

„A ty snad ne?" zasmála jsem se a pokračovala v jídle.

Po dobré večeři se chystala ředitelka Minerva McGonagallová na slavnostní proslov, který nikdo kromě nás dvou s Minervou nečekal. Zvedla se ze svého křesla a ztišila všechny přítomné ve Velké síni.

„Milí studenti a profesoři, tímto bych chtěla popřát všechno nejlepší k narozeninám profesorovi lektvarů Severusovi Snapovi. Nejen za jeho přínos škole, ale také všem studentům. My víme, že je obdivujete, Severusi. A znovu všechno nejlepší! Albus Brumbál by byl na vás velmi pyšný," dořekla poslední větu více potiššeji a v tu chvíli mu všichni začali ze svých míst hlasitě přát nebo zpívat narozeninovou píseň.

„Znovu ti připomínám, že můžu všechno," vyprskla jsem smíchy a nemohla se vynadívat Severusova pohledu, který značil jen...Pomoc!

KONEC

Tímto bych Vám všem chtěla moc poděkovat za to, že jste Zrádkyni temnoty dali šanci!🖤💚

Byla to dlouhá a trnitá cesta, ale i přes to jsme se dostali na konec. Doufám, že se Vám celý příběh líbil a garantuju: Tohle není konec mého psaní!🔥

Děkuji, děkuji a děkuji Vám za všechno!❤️

Vaše 4everTessie💚🐍

Zrádkyně temnotyKde žijí příběhy. Začni objevovat