Zrádkyně temnoty

💚56 - Černá hodinka

Uběhlo spoustu měsíců a právě končil měsíc červen. To znamená i konec šestého ročníku Harryho Pottera, mé dcery a spol. Dnes je přesně 30. června 1997, nikdo nepočítal s tím, co se dnes stane. Bylo to přání mého otce, aby se tato událost nikdy nestala, bohužel jsem ani nestačila zareagovat.

Dnešek byl plný očekávání a několik se jich i stalo. Draco Malfoy zvládl svůj úkol od Pána zla. Spravil Rozplývavou skříň v sedmém patře, v Komnatě nejvyšší potřeby. Tam jsme se s několika Smrtijedy dostali...znovu do Bradavic.

Zamířili jsme na Astronomickou věž, ale cestou tu byli členové Fénixova řádu, nad kterými jsme měli převahu, hlavně díky mě.

Můj úkol byl bezpečně dostat Smrtijedy přímo do Astronomické věže. Kéž bych věděla, proč...

Z chodby se nečekaně vynořil Lupin, nejstarší syn Weasleyů a dcera Andromedy.
Nejstarší ze synů Weasleyů zaútočil na Šedohřbeta, kterého skoro trefil. Ten začal zuřit a svými drápy zaútočil na Weasleyho obličej.

„Běžte! Postarám se o ně!" křikla jsem na Bellatrix a ostatní.

Svou mocí jsem zmíněné tři osoby přikovala k zemi. Nemohli se hýbat, jen naříkali. Weasley skučel bolestí, kvůli škrábanci od Šedohřbeta.

„Theio! Ještě v tobě zůstalo světlo! Musíme dostat Billa na ošetřovnu! Jinak se stane tím, co jsem já! Udělej to! Pro Siriuse!" křičel na mě Remus Lupin a já mu pouhým mávnutím rukou způsobila, že nemohl mluvit.

„Nemám náladu na tvoje výjevy, Lupine."

Na jejich záchranu se sem dostavili další členové Řádu, které jsem stihla odzbrojit a udělat jim to samé jako těm předtím.

Pocítila jsem pálení svého jedinečného znamení zla, které jako vždy při vyvolání krvácelo. Skrz okno na chodbě byl vidět had s lebkou na nebi, které značí nečí vraždu. Smrtijedu někoho zabili, ale koho?

Uběhlo pár minut a od Astronomické věže sem mířil Severus s kamenným výrazem. Těsně v závěsu šel Draco, který byl poněkud v šoku a tekly mu slzy z jeho bouřkových očí. Za nimi běžela vysmatá Bellatrix, která se nejspíše radovala z té vraždy, co někdo z nich provedl.

Severus pokynul hlavou, ať je nechám padnout do bezvědomí. Mávnutím ruky členy Řádu obklopil černý kouř a rázem propadli do bezvědomí.

„Koho jste zabili?" zeptala jsem se a rychle se připojila ke skupince Smrtijedů, kteří mířili do Velké síně.

„Severus zabil Albuse Brumbála. Brumbál byl div bez sebe, když viděl jak na něj míří jeho podřízený a přítel. Dokonce ho prosil o smilování. Velký "skoro" nejsilnější čaroděj na světě prosil o smilování, ale Severus ho chladnokrevně zabil, bez zaváhání. Nečekal bych to od něj. Asi si z tebe vzal příklad," vysvětlil vysmátý Rabastan.

V moment vyslovení jména ředitele Bradavic mi začalo být úzko. Mým posláním nebyla jen záchrana světa, ale také nenechat zemřít právě Albuse Brumbála, kterého můj otec nejspíše miloval.

„Brumbál je mrtvý, otče. Nedalo se nic dělat," poslala jsem vzkaz mému otci, který se mu nejspíše teď dostal do hlavy, znovu díky mé moci. O tom, ale později.

Nemohla jsem uvěřit, že ho zabil Severus Snape. Dělal dvojitého agenta a teď ho zabil? Nedává to, žádný smysl.

Ve Velké síni udělala Bellatrix velký nepořádek, který si se smíchem užívala. Byla štěstím bez sebe, že je Brumbál mrtvý.

Draco to s pláčem jen sledoval. Nikdy si totiž nechtěl přiznat, že Bradavice jsou jeho domov, kde byl vždy v bezpečí. Například před svým otcem, který ho káral za všechny možné maličkosti, nebo když ho fyzicky trestal.