Zrádkyně temnoty

💚65 - „Miluji tě."

„Vítejte, Theio Elder Grindelwalová," prohlásil velmi známý mužský hlas.

Otevřela jsem své barevné oči a spatřila Albuse Brumbála, který byl oblečen do hábitu bílé barvy. Pleť měl také velice světlou a jeho plnovous též. Za ním se přibližovala další postava.

Postavil se vedle Albuse a chytil ho za ruku. Stál tam můj otec, kterému jsem jako z oka vypadla.

„Kde to jsme?" zašeptala jsem svou otázku a rozhlédla se okolo sebe.

„Co ti to připomíná dcero? Je to celé na tobě?" zeptal se otec a pohladil mne po rameni.

„Řekla bych, že jsme v Zapovězeném lese...počkat já..."

„Musíte se sama rozhodnout, slečno," oznámil mi Brumbál a v hlavě jsem měla čím dál větší zmatek.

„Je mi líto, co se stalo. Vám oběma se omlouvám, za to všechno..."

„Mělo to tak být, dcero. Teď jsme aspoň spolu," prohlásil otec a usmál se na Albuse, který mu úsměv opětoval.

„Přesně tak. Nemyslete na minulost, ale myslete na budoucnost," řekl mi Brumbál a také se na mě usmál, ale ne jako na mého otce. Na něj se usmíval zamilovaně.

„Nechápu, proč jsem tady. Mám být mrtvá. Úplně mrtvá...nemám být zde, ale někde hluboce v pekle."

„S Albusem jsme se shodli na tom, proč jsi tady. Byla jsi Voldemortovým viteálem, po smrti Potterových...tehdy v Godrikově dole."

„Počkat...cože?! Není to trošku nesmysl? Chápu Harryho Pottera, ale já?" ptala jsem se jich zmateně a přitom máchala svýma rukama okolo sebe.

„Jakmile použil smrtící kletbu na Jamese Pottera, Voldemortova duše se přivinula k vám, jakožto k nejblížší žijící osobě, slečno. Toto mi začalo docházet až velmi pozdě... přesto jste, ale nyní dostala druhou šanci vše napravit. Vaše temná strana, tehdy při smrti Siriuse Blacka, vyhrála a nyní zase odešla do ústraní, když vás Tom Riddle zavraždil. Máte druhou šanci, aby vaše světlá strana vyhrála," vysvětlil mi a já dostala pocit, že mi brada spadla až na zem.

„Theio...zvládneš to. Ty ho porazíš. Jen tomu musíš věřit. Pro vyšší dobro..."

„Pro vyšší dobro," přikývla jsem s úsměvem a vše se rozplynulo.

.......

Znovu jsem otevřela oči, ale tentokrát tu nebylo takové bílo...
Mé tělo s oblečením bylo celé špinavé, takže jsem použila jednoduché kouzlo na očištění. Vedle sebe jsem nahmatala svou hůlku a po té se zvedla ze země.

Mám novou šanci vše napravit. Musím zastavit Voldemorta a využuji moment překvapení.
Věděla jsem, že do Bradavic nemohu. Členové Řádu by mne zavřeli nejraději do Azkabanu nebo hůře...

„Ty žiješ? Theio!" křikla na mě Diana, která se sem zrovna přemístila.

Běžela přímo ke mně a tak do mne narazila, že jsme se obě svalily k zemi.
Dívala se mi hluboko do mých očí a jemně pohladila mou tvář.

Následně políbila mé rty a já jí polibky překvapivě opětovala. Ležely jsme spolu na té zemi několik minut jakoby nebyla válka.
Byla jsem ji vděčná, že se mě nevyptávala na mé znovuzrození. Já se jí, ale ptát musela.