Zrádkyně temnoty

💚5 - Souboj

Po včerejší údálosti jsme všechny tři dostaly školní trest. Naštěstí odděleně a k tomu jsem dostala pokoj pro sebe. Dnešní den začal dobře.

Za hradbami hradu svítilo slunce a vše postupně začíná rozkvétat. Miluji toto období.
Dobrá nálada byla vidět i na ostatních studentech. Učení venku nebo spíše zajít na máslový ležák do Prasinek.
Asi tam po vyučování zajdu, ale akorát nevím s kým.

Mohla bych zajít za Remusem. Potřebuju zjistit, co se Siriusem. Je jediný s kým se dá normálně mluvit.

Zrovna jdu na hodiny dějin, když v tom za mnou někdo zavolá mé jméno.
„Theio! Zastav, prosím," přiběhl za mnou udýchaný sám Sirius Black.

Celý zadýchaný, to za mnou asi běžel dlouho.
„Co máš na srdci?" zeptala jsem se a podívala jsem se na něj s mým ledovým výrazem.

„Chci se usmířit. Takhle dlouho jsme se snad nikdy nebavili, Alii." řekl s jeho smutným kukučem.

„Kdybys na mě nevyjel!" vykřikla jsem a rozhodila rukama.

„Já...já vím, byl jsem opilý a jestli se nemýlím tak ty také. Možná kdybys nepila...nevyspala by ses s ním," promluvil a ve mně se začala vařit krev.

„No to snad nemyslíš vážně?! Můžu si spát s kým chci Blacku! Teď jsi mě, ale vážně vytočil!" zařvala jsem po druhé. Otočila jsem se na podpatku a zamířila pryč.

V tu chvíli na mě zakřičel.
„Takže ty! Ty jsi s ním...ty jsi s ním fakt spala?! Se SRABUSEM!" křičel za mnou Sirius a já se na něj znovu otočila.

„Opakuju znova, že můžu spát s kým chci! Zkus ještě něco říct a já tě na místě prokleju! Nemysli si, že když si Black..."

„Nejsem jako oni! Nikdy mě nepřirovnávej k mé rodině! Taky to nedělám!" přerušil mě křikem a v tu dobu se tu začali hemžit studenti. Uviděla jsem mezi nimi i Severuse Snapa.

„Nikdy jsi mě k mé "dokonalé" rodině nepřirovnávala, tak to nedělej ani teď!" pronesl Sirius celý rudý vzteky. Já jsem na tom byla podobně.

Po chvilce tu byla snad celá škola a já už toho měla plné zuby.
„Co čumíte?! Nemáte, co na práci?" vykřikla jsem a jako obvykle rozhodila rukama.

„A co se týče tebe Blacku...opovaž se mi lézt do konce zkoušek na oči!" pohrozila jsem mu a konečně odešla pryč do třídy, kde naštěstí nejsme s Nebelvírem. Jeho ksicht nechci ani vidět.

Cestu do třídy mi zaterasila Kate Dolohovová. Další člověk, koho nechci vidět.

„Kvůli tobě jsem dostala školní trest...to ti nedaruju Grindelwaldová. Udělám ti ze života peklo," promluvila a na její tváři se objevil znechucený výraz.

„Uhni mi z cesty!" řekla jsem hlasitě a s nezájmem prošla okolo ní. Něco si za mnou šeptala, ale radši jsem jí neposlouchala.

Ke konci hodiny jsem si rychle sbalila věci a pelášila pryč, protože jsem viděla, jak na mě Snape pořád zírá.

Měla jsem hodinu volno, tak jsem zamířila k jezeru. Snad tam bude klid.

Seděla jsem opřená o strom a četla si knihu z knihovny s omezeným přístupem, kam ráda tajně chodívám.
Myšlenky zabloudily k mému otci. Nikomu bych neublížila ani Siriusovi, který mě opravdu naštval.

Ve chvílích, když jsem naštvaná se mi mění oči. Nevím, proč to tak mám, ale sleduji to na sobě nějakou dobu. Začalo to hádkou se Severusem Snapem. Od té doby jsem ho nesnášela, ale myslím si, že už je to pryč.
Stalo se to po oslavě, ve společenské místnosti.