Zrádkyně temnoty

💚45 - Dlouhodobé mučení

Klidně jsem vstoupila do domu Malfoyových, kde se nyní ukryl Pán zla. Byla tu hrstka nových Smrtijedů, která mě zavedla do velké místnosti s kulatým stolem uprostřed. Tam seděli ti Smrtijedi, kteří nebyli zavřeni do Azkabanu nebo ti, co zbyli

U dveřích od místnosti stál pyšně Peter Pettigrew se svou novou stříbrnou rukou. Jakmile mě uviděl začal mít mírný strach, který se snažil skrýt, ale moc mu to nešlo.

Severus, který se vydal napřed tu nebyl. Najednou se, ale ozval jeho hlasitý křik z místnosti vedle, kterou hlídali dokonce tři Smrtijedi, které jsem také neznala.

Následně přišla do místnosti lehce vyklepaná Narcissa Malfoyová a zamířila bez jakéhokoliv pohledu na mou osobu přímo do vedlejší místnosti, kde utichl Severusův křik.

Ze dveří, kde byl Severus vyšel Lucius Malfoy a zavolal Smrtijedy, kteří po chvíli vynesli Severusovo bezvládné tělo pryč. Stekla mi slza, kterou jsem si ihned otřela rukou.

Na zavolání Luciuse jsem vstoupila do místnosti. S hlasitým zvukem podpatků, který byl slyšet jistě až do kuchyně jsem zastavila před stolem, u kterého stál zády otočený Voldemort.

Lucius s Narcissou odešli z místnosti, kterou si Voldemort přizpůsobil svému. Nemohla jsem se nepovšimnout krvi, která byla všude na zemi.

„Jsem velice zklamaný...a nejvíce z tebe, Theio Elder Gridelwaldová!" druhou větu hlasitě vykřikl a v rychlosti přistoupil ke mně.

Jeho tvář byla jiná než posledně. Měl ji více v podobě hada a jeho rudé až krvavé oči mě propalovaly pohledem.

„Myslel jsem, že mě znovuzrodíš ty. Místo toho to udělal Červíček a Skrk!" znovu vykřikl a rukou mě uhodil do obličeje.

Jeho dlouhé nehty se mi zaryly do obličeje, až z toho začala téct krev. Dál jsem se, ale snažila stát na místě, nic neřít a jen čekat co bude dál.

„Slyšel jsem, že jsi se také dostala pod kůži Brumbálovi?"

„Ano, můj pane."

„Už víckrát to nedělej! Nechci, aby tě dostal na svou stranu. Přes Severuse se nedostane, ale skrz tebe by mohl," řekl Voldemort a já na souhlas přikývla. „Lucius mi řekl o tvých věštbách. Celou dobu jsi o Skrkovi věděla. Nechápu tedy, proč jsi se s ním nespojila! Crucio!" křikl a začal mě mučit kletbou, která se nepromíjí.

„Neřekla, protože jsem si myslela, že jste to měl celou dobu v plánu. Můj pane...všechen čas jsem s Luciusem vymýšlela plány, jak vás dostat zpět, ale vy jste to plánoval už dříve. Nechtěla jsem vám překážet."

„Ano, ano. To máš pravdu, Grindelwaldová. Teď mi, ale ukaž svou ruku!" na rozkaz jsem mu ukázala své krvavé znamení zla, které mne stále pálilo.

Voldemort si znamení zaujatě prohlížel. Určitě ho překvapilo, že to není černočerné tetování, ale jen hluboká ránu ve stejném tvaru.

Svou hůlkou zamířil na mé znamení zla, které v tu chvíli začalo krvácet. Vykřikla jsem bolestí a v tu chvíli do mě Lord Voldemort strčil.

„Legillimens!"

..........

„Avada Kedavra!" vykřikl Lord Voldemort kletbu na malého chlapce v dětské postýlce.

Záblesk oslnil celý pokoj a po Pánovi zla zbyl jen jeho dlouhý černý plášť, nic víc.

V ten moment jsem pocítila bolest na svém levém předloktí, ze kterého vyšla bílá záře a po mém znamení zla nezbylo nic, jakoby se nic nestalo.