Zrádkyně temnoty

💚19 - Vzdorování

Z Bradavic jsme se vrátili ihned jak to bylo možné. Kosti, které jsem měla zlámané dala madame Pomfreyová do pořádku, ale bylo mi doporučeno být v klidu. Sirius byl na mě naštvaný, že jsem mu neřekla o mých jizvách a o tom, proč jsem zase byla v bezvědomí.
Já mu, ale o tom říci nemůžu. Už vidím, jak se tváří na to, že se zanedlouho stanu Smrtijedem.

Ano, Pán zla je přesvedčen o zabití dítěte, které se má narodit Jamesovi a Lily, a proto se teď nacházím na schůzce Fénixova řádu.

Lily by měla otěhotnět v listopadu nebo v říjnu a termín se blíží čím dál více, ale tíhu stále mám já, protože vím, že se jedná o Harryho Pottera. Věštba, která byla řečena neprozradila o jaké dítě se jedná. Jen, že se narodí rodině, která se Pánovi zla třikrát postavila. Na vlastní uši celou jsem ji, ale neslyšela. Vím to jen díky otci, kterému to řekla má matka.

Po matce jsem měla vílí krev a nejen to, sdědila jsem dar vidět budoucnost. Sice mám jen pár záblesků, ale i to se počítá.
Například vím; až se Pán zla vydá za Harrym, že zahyne a vrátí se přesně za jedenáct let, když se Harry bude nacházet na nějakém hřbitově. Pomůže mu k tomu Červíček a Barty Skrk mladší, který brzy skončí v Azkabanu, tak jako spousta Smrtijedů po pádu Pána zla.

Abych se dostala k nejvěrnějším Pánovi zla, tak musím napomoci k jeho znovuzrození. To má v plánu Barty Skrk mladší a já mu pomohu, kdyby nastali nějaké potíže.
K tomu budu potřebovat pomoc od jiného věrného Smrtijeda a už vím koho; bude to Lucius Malfoy. Za prvé patří k nejvěrnějším Smrtijedů a za druhé ho znám, nemyslím z toho důvodu, že jsem s ním spala, ale znám jeho proradnost, vlezlost a plány.

Když jsme vycházeli z Bradavic, byli starosti o něco menší. Nemusela jsem toto řešit. O poznání jsme se vzhledově změnili. Vypadáme starší, Sirius si nechává narůst vousy, Jamesovi se z toho všeho vyskytly první vrásky na obličeji, Remus vypadá nesmírně unaveně a objevily se mu na těle a tváři další jizvy, kvůli jeho chlupatému problému, Lily si ostříhala vlasy, tím vypadá hodně dospělě, no a já?

Mně zase vlasy narostly, zhubla jsem více než je zdrávo, na těle mám jizvy od kletby Cruciatus a od Bellatrix, která mě řezala nožem. Vypadala jsem příšerně, ale vílí DNA to všechno zlepšovalo, což znamenalo, že mě všichni stále pozorují s údivem nebo na mě nemůžou oči nechat.

Vtipné na tom všem bylo, že i samotnému Lordu Voldemortovi jsem se líbila; měl o mě zájem. Ano, je to pravda. Bohužel chtíč převišovala má moc (temnota); se mnou má v plánu vyhrát válku a co hůř? Spolu můžeme vyvraždit celý svět, ale to se nesmí stát...

„Nad čím přemýšlíš?" z myšlenek mě vyrušila Lily, která si stoupla v tu chvíli vedle mě a ani jsem ji nezaregistrovala.

„Ale...nad životem," mávla jsem nad tím rukou a naschvál se podívala směrem na Siriuse, který byl zapojený do debaty se všemi členy Řádu, teda ti kteří zbyly.

„Siriuse trápí, že si nenecháš pomoci a hlavně že mu neříkáš pravdu," řekla a prohlédla si Jamese. „Lhát se nemá a hlavně tomu koho miluješ," řekla a podívala se mi do očí.

Má pravdu, ale já musím mlčet a miluju Siriuse vůbec? Teď jsi nejsem jistá, v minulosti ano...ale teď?

„Ty ho nemiluješ, že? V tom případě by jsi mu to měla říci Theio," řekla Lily a odešla k Jamesovi.

Pohladila ho po zádech a políbila. Já se podívala směrem k Siriusovi a v tu chvíli do domu přišel Peter Pettigrew, ten Smrtijed. Vsadím se, že dlouhé rukávy nosí, aby zakryl znamení zla. Prohlédl si mě od hlavy až k patě a znervózněl.
V tu chvíli se ve mně začala vařit krev, zase. Rychle jsem bez jediného slova zamířila pryč z domu a obešla Pettigrewa, abych se ho nemusela dotknout.

„Nádech...výdech...do hajzlu! vykřikla jsem a chytila se za vlasy.

Poté se ocitla na kolenou na zemi. Ten blbej nádech a výdech nepomáhá. Sakra! Podívala jsem se na své ruce, znovu mi začali černat žíly. Tohle mě otec nenaučil ovládat...zkusím tohle.

„Pro vyšší dobro...pro vyšší dobro!" křičela jsem do noci. „Pro to debilní vyšší dobro!" zvedla jsem se ze země a uslyšela prásknutí dveří. Otočila jsem se směrem ke dveří, kde stál Remus a za ním Sirius s Peterem.

„Theio! Co se tu děje?!" vykřikl Remus, který se vydal směrem ke mně.

„Nic...nepřibližuj se Náměsíčníku!" odsekla jsem a začala couvat.

Zanedlouho stál celý Řád venku a všichni mě pozorovali s jistým strachem.
Podívala jsem se směrem k Peterovi, ale neřekla ani slovo. Jednou na něj dojde, zmetek pitomej. On ví, že ho nemůžu prozradit, protože tím bych prozradila sama sebe.

Temnota se ke mně znovu vrátila, tep se mi rapidně zvýšil, začala jsem se potit a bolest hlavy byla čím dál, tím větší. Mluvili na mě, ale pískalo mi v uších, tak jsem jim vůbec nic nerozuměla.

„Pro vyšší dobro..." špitla jsem a zvedla ruku na pokyn ať se ke mně nepřibližují. Srdce mi tlouklo, jako by chtělo vyskočit z mé hrudi...

Tentokrát bolest byla neústupná, ale za to mě temnota stále neovládla. Nebylo to jako před Pánem zla, protože v něm bylo jen zlo. Tady se nachází spousta dobra, a proto se mi dařilo ovládat, ale temnota chtěla na povrch a bránila se, tím že mi způsobovala bolest.

„Alii...bude to dobré. Pomůžu ti..." slyšela jsem tlumeně Siriusův hlas a podívala se na něj.

Měl ve tváři jen strach a obavu...o mě nebo o to, že někomu ublížím?

„Slečno...podejte mi ruku," poprosil mě Albus Brumbál, který to celou dobu z povzdálí sledoval a teď poprvé promluvil.

„Kam se chcete přemístit Brumbále?" zeptal se zvědavě Moody, který měl v očích strach? Tak to jsem viděla u něj uviděla poprvé.

„Nemějte strach, slečna Grindelwaldová bude v nejlepších rukou," odpověděl Brumbál a šel ke mně ještě blíže.

Z toho všeho pískání v uších ustupovalo a já mohla rozumět všem, co říkají. Naposledy jsem se podívala Siriusovi do očí a chytila se Albuse za ruku. Ucítila jsem nepříjemné škubnutí a přemístili jsme se do nějaké ulice plné domů.

Rázem jsem upadla na zem, chtělo se mi z toho přemístění zvracet. Do toho ta silná bolest hlavy, zvýšený tep a srdce, které mi stále chtělo vyskočit z hrudi.

Albus Brumbál mi pomohl na nohy a zamířili jsme k jednomu domu v ulici. Došli jsme přímo před dveře a ty se otevřeli.

„Brumbále, co chcete?!" zeptala se nevrle známá osoba, kterou jsem vidět opravdu nechtěla.

Stál tam Severus Snape v celé své kráse a byl úplně zmatený, když mě uviděl před jeho dveřmi?

„V nejlepších rukou? To si..." nedořekla jsem, protože bolest hlavy se zvýšila.

„Severusi, není čas na vysvětlování...teď ne. Musíte jí pomoci. Litoval byste toho, že jste ji nepomohl..." řekl Brumbál klidným hlasem, v tu chvíli jsem se mu vysmekla a upadla na zem.

„Dobře...odejděte Brumbále, kdyby vás tu někdo našel, byl by problém. Postarám se o ní," řekl ledovým hlasem a odnesl mě v náručí do domu.