Zrádkyně temnoty

💚24 - Je na světě

Ucítila jsem kopnutí do mé nohy a otevřela oči. Skláněl se nade mnou Rabastan a vedle něj stál Rosier.

Rosier mě silně uchopil za ruku a vytáhl na nohy. Oba dva se něčemu šklebili a pro mě to nevěstilo nic dobrého.

„Grindelwaldová! Ta která zaútočila na Pána zla, když ji věnoval znamení zla! Velice štědré poděkování," začal se smát Rabastan a vlepil mi velkou facku.

„Okamžitě ji pusť!" vykřikl Lucius Malfoy, který na oba mířil svou hůlkou. „Patří Pánovi zla, jestli nechcete mít problém...tak oba dva vypadněte!" zavrčel Lucius a pohotově odzbrojil Rosiera, který na něj chtěl seslat kletbu.

Oba dva naštvaně odešli a Rabastan si mě prohlédl od shora dolu. „Ještě si to vyřídíme, Grindelwaldová."

„To si piš!" ozvala jsem se s povýšeným hlasem a podívala se na Luciuse. „Zvládla bych je sama Luciusi," podotkla jsem a malátně zamířila pryč z té hnusné místnosti.

Na chodbě stál Peter s Rodolphusem Lestrangem, bratrem Rabastana a o něčem si zaujatě povídali, když mě Peter uviděl zmlkl.
Rychlým krokem jsem zamířila k nim a přirazila Petera ke zdi. Sama jsem se divila, kde jsem vzala v sobě tak velkou sílu, ale byla jsem děsně vytočená a nejspíš budu pokaždé, co Petera uvidím. Rodolphus poodešel někam na stranu a Lucius nás se zaujetím sledoval.

„Ty malej šmejde! Ještě jednou na mě namíříš s tou tvojí blblou hůlkou a zabiju tě!" vykřikla jsem a pocítila temnotu, která chtěla ven.

„Nečekal jsem, že tě tady někdy uvidim, Theio. Byli jsme přeci přátelé a teď musíme táhnout za jeden provaz. Skrýt tajemství před...Siriusem," chytila jsem ho pod krkem a začaly mi černat žíly.

„Vůbec Siriuse nezmiňuj, ty červe! Zradil jsi je! Jak jsi vůbec mohl Pettigrewe! Nechápu, proč tě Moudrý klobou zařadil do Nebelvíru, zrovna tebe..."

„Ty jsi je taky zradila, pokud se nemýlím?! Jsi Smrtijed jako já! A aspoň nelžu někomu s kym spim!" vykřikl a v tu chvíli jsem se neudržela a dala mu pěstí do jeho hnusného ksichtu.

Náhle jsem pocítila nesmírnou bolest hlavy. Někdo ke mně přistoupil a chytil mě za ruku. Ohlédla jsem se na něj a byl to Lucius. Měl strach, ale nedával to moc najevo. Peterovi tekla krev z nosu a Rodolfus se smíchem odešel pryč.

„Promluvíme si. Pojď se mnou," řekl Lucius a táhl mě pryč od Petera.

„Fajn Malfoyi, ale jestli mě naštveš ještě ty...nejspíš se už neudržím a dám ti pěst z každé strany," odpověděla jsem  naštvaně.

Na Petera jsem se už ani nepodívala. Lucius mě vedl pryč z domu, ale ještě před mým odchodem jsme zamířili do jídelny, kde nikdo nebyl. Zamířil ke stolu a luskl prsty. V tu ránu se před nás přemístil domácí skřítek Malfoyů.

„Přines tady slečně Grindelwaldové, nějaké jídlo a pití! Ať jsi tu, co nejdříve!" štěkl na něj, skřítek se poklonil a za chviličku držel v rukách jídlo, které položil na stůl.

Posadila jsem se a rychle začala jíst, měla jsem nesmírně velký hlad a žízeň. Lucius mě celou dobu pozoroval.

„Tvé oko...zůstalo bílé. Proč Theio?" zeptal se zaujatě.

„Cože zůstalo? Kde mám u Merlina svou hůlku?" vyděsila jsem se a zvedla se od jídelního stolu.

„Koukám, že o tom nemáš ani páru. No nevadí, jinak ti ji mám dát před tvým odchodem. Také jsem se chtěl zeptat, co jsi udělala se Severusem? Změnil se a Pán zla si toho všímá, jestli nechceš aby zemřel...drž se od něj dál," řekl a podal mi hůlku. „Co ty a Black?"

V hlavě mi putovalo několik děsivých myšlenek. Zapomněla jsem se zeptat otce na to oko; Severuse mučí kvůli mě; Peter má v něčem i pravdu; nevím kde budu vlastně bydlet, protože Lucy už otravovat nechci; nevím, co dělat s tím malým problémem v mém břichu a jak to skrýt do té doby, než se narodí...

Se Severusem nesmím mluvit, nesmím si ho znovu pustit do života, jinak to pro něj dopadne špatně, Lucius má bohužel pravdu. Mám ho ráda, spíše i něco víc, ale musím to obětovat. Musím to obětovat pro lásku, kdyby se dozvěděli o tom dítěti a že on je možná otcem. Byl by to jako zlý sen a ještě hůře by bylo kdyby byl Sirius otcem. Bellatrix by se asi zbláznila a nechci si představit, co by mu udělala.

„Theio?" zeptal se Lucius a najednou stál přímo přede mnou.

Jeho studené dlaně se dotýkaly mých tváří. Díval se na mě s ustaraným a při tom celkem zvláštním pohledem.

„Co tě to vlastně zajímá a vůbec...už není žádnej Sirius a ani Severus, musím jít Luciusi. Děkuju za jídlo a hůlku. Zatím sbohem," přitakala jsem a rychlým krokem odešla z Malfoy Manor.
Kdybych věděla, že tak na dlouho, aspoň bych Peterovi dala větší ránu nebo dvě, jak jsem navrhovala Luciusovi.

***

25. února 1980

„Ještě chviličku Theio! Nádech, výdech a zase znovu! Ještě kousek! Noták...nádech, výdech!" povzbuzovala mě Lucy a pomáhala mi při mém porodu.

Dýchala a křičela jsem tak nahlas, že to snad museli slyšet až v Bradavicích nebo jeden z otců. Věděla jsem, že už se porod blíží ke konci, ale ta bolest...byla veliká. Najednou mi začali bíle zářit žíly v celém těle a moje dítě vešlo na svět i s bílou září.

„U Merlina! Co to bylo?! Ach...Theio je to holčička!" prohlásila Lucy a podala mi ji do ruky.

Její žilky svítily bílou září jako ty mé, po minutě vše přestalo a já si ji mohla konečně prohlédnout.
Byla nádherná, na hlavičce měla pár tmavých vlásků, její oči byli hnědé.

Nejdivnější bylo, že vůbec nebrečela, jako by ji ta záře uklidnila. Usmívala jsem se na ni, tak jako na nikoho. Byla moje, jen moje i s vědomím, že ji budu muset dát někomu jinému.