Zrádkyně temnoty

💚7 - Cesta plná vzpomínek

Po mé vášnivé chvilce se Siriusem jsem se vydala na svůj pokoj.
Ráno mě vzbudila silná bolest hlavy. Nevypila jsem toho moc, ale i tak. Alkohol má na mě celkem velký vliv.

Oblékla jsem se do mé oblíbené mikiny přes hlavu a džínů, ve kterých pojedu domů. Ještě se stavím na snídani, abych po cestě neměla hlad. Mám možnost nasnídat se, tak proč to nevyužít.

Ve společenské místnosti jsem naštěstí na nikoho nenarazila.

Ráno u zmijozelského stolu z mého ročníku nikdo neseděl, ale za to u nebelvírského seděl Remus a tak jsem se za ním vydala.

„Dobré ráno, můžu?"

„Samozřejmě, sedni si," odpověděl s úsměvem.

Na talíř jsem si nandala banánový puding s piškoty a mezitím přišel zbytek Pobertů a Lily.
„Dobré ráno, krásko!" šťastně zvolal Sirius Black a dal mi pusu na tvář. Všichni se na něho udiveně podívali a Peterovi dokonce spadla brada, skoro až na zem.

V ten moment přišla Diana s Kate a cestou k zmijozelskému stolu se začali smát.

„Neřeš je. Už je nikdy neuvidíš," řekl klidně James a upil ze svého šálku.
Noc, kterou jsem prožila se Siriusem nebyla naštěstí zmíněna a snad ani nebude.

Klábosili jsme u snídaně, až tak dlouho, že nám málem ujel Bradavický expres.
Sedla jsem si do kupé s Poberty a Lily. To je naše poslední cesta vlakem. Už možná nikdy se nepodívám do Bradavic, těch sedm let rychle uteklo.

Některé chvíle bych nikdy nejraději neprožila, ale to v životě chodí.
Nyní se musím soustředit na budoucnost. Bohužel mne nečeká radostná cesta.

První problém je, že nevím kde budu bydlet.
„Kde vlastně teď budeš bydlet, Theio?" zeptala se mě Lily. Kéž bych na tuto otázku znala odpověď.

„Nevím. Asi zůstanu na nádraží 9¾ a nebo tady ve vlaku," řekla jsem a Peter se začal smát. Všichni se na něj překvapeně podívali.

„Nabídl bych ti, abys bydlela s námi, ale..." řekl James a podíval se na Lily.

„Můžeš bydlet se mnou," nabídl Sirius a všichni jsme se na něj udiveně podívali. Peterovi dokonce spadla brada, znovu.

„S tebou?"

„Ano se mnou. Neboj mám dva pokoje. Můžeme spát odděleně nebo nemusíme..." zastavila jsem ho.

„Až si vydělám peníze najdu si něco svého...kdyby ti to tedy nevadilo?" zeptala jsem se jemně.

„Ano!" vykřikl Sirius a vyletěl ven z kupé.

„No...to bude ještě sranda," podotkl James a se smíchem Lily políbil.

Nevím jestli jsem udělala dobře. Já a Sirius v jednom domě? To bude vážně sranda. Hlavně jestli to bude jako včera v přístěnku na košťata, tak to bude fakt sranda.

Akorát nevím, jak to teď bude se mnou a se Siriusem. Další problém bude, až se spojím ve snech s otcem a budu krotit svou temnotu.

Nikdo neví, že se svým otcem "stýkám" a ani nedoví. Budu se o to snažit.
Přinejmenším by mě možná zavřeli k němu nebo hůř do Azkabanu. Bohužel k tomu všemu nemám daleko a pak moje budoucí práce na Ministerstvu...nebude.

Temná síla, která se ve mně projevuje není nic dobrého a například Ministerstvo kouzel by ve mně mohlo vidět potencionální hrozbu.

Proto musím svůj vztek naučit ovládat na sto procent, protože kdybych podlehla temnotě...nevím, jak bych to dopadlo. Je to něco jako rodinné prokletí.

Prý takovou moc nemá ani sám Lord Voldemort. Možná já mu přinesu zkázu. To si myslí i otec a díky tomu, mne bude chtít Voldemort na svou stranu.

Cesta vlakem neuvěřitelně rychle utekla a my už byli na nádraží King's Cross.
Vystoupili jsme a rovnou šli pro kufry.

Rozloučila jsem se s Poberty a chystala se přemístit do sirotčince pro zbytek svých věcí.

Po té se u mě objevila Kate s Dianou.
„Určitě se ještě potkáme Zrádkyně," podotkla Kate a odplivla si.

„Nemůžu se dočkat," odpověděla jsem s nezájmem a konečně se přemístila do mého neoblíbeného sirotčince, kde mě nikdo neměl rád.

Pohled Severuse Snapea

Na tu rozlučku jsem šel jen pro to, že se mnou chtěla mluvit Dolohovová a hlavně asi pro to, že...tu asi naposledy uvidím Lily a mladou Grindelwaldovou. Ano i Grindelwaldovou.

„Konečně jsi tady Severusi." řekla Dolohovová a pokynula ať jdeme od ostatních, co nejdál.

„Pán zla si tě žádá za dva dny v deset hodin. Buď tam radši s předstihem. Jinak budeš trpět," řekla potichu a divně se zavrtěla. Jako kdyby to trpění pocítila.

Potom jsem na sobě ucítil její pohled. Theia Grindelwaldová se na mě podívala a ihned znechuceně odvrátila pohled.

„Rozuměl jsi?" zeptala se Dolohovová a následně se k nám připojila Carrowová.

Přikývl jsem a obě odešly někam pryč. Já jsem tam jen tak stál a pozoroval mladou Grindelwaldovou a Lily zároveň.

Radši jsem si sedl na pohovku a ještě je chvíli pozoroval. Po chvíli se Grindelwaldová napila a zamířila přímo ke mně.

Zastavila se přímo před stolem, kde jsem seděl. Po té jsem se jí podíval do očí a ona ihned znervózněla a sedla si naproti mě.

„Lituješ toho?" zašeptala a já jsem se na ni zmateně podíval. Zaskočilo mě to.

„Proč bych měl? Kdybych nechtěl, neudělal bych to...měla bys jít. Nechci znovu něco vysvětlovat," pronesl jsem a byl na odchodu.

„Přijde mi, že ano. No doufám, že se někdy ještě potkáme," řekla a v rychlosti odešla k baru.

Díval jsem se, jak odchazí a po té jsem odešel také.

***

V kupé jsem si sedl se sestrami Blackovými. Cestou jsem nepromluvil ani slovo, dokud nepřišel nechutně šťastný Sirius Black.

„Hádejte, kdo se mnou bude bydlet?" vesele se zeptal a koukal mi do očí.

„Ano, Srabusi. Zmijozelská princezna, Theia Grindelwaldová."

„Vypadni Siriusi!" vykřikla Narcissa Blacková a soucitně se na mě podívala.

Andromeda to vše potichu poslouchala a radši se podívala z okna.

„Jasně sestřenko. Vyřídil jsem vše, co jsem chtěl," řekl se smíchem a podíval se směrem ke mně.

Ledovým výrazem jsem se na něj celou dobu koukal a pak odvrátil zrak jako Andromeda.
Vzápětí Black se smíchem odešel a Narcissa mi položila ruku na rameno.

„Už ses rozhodl?" zeptala se a Andromeda radši odešla pryč z kupé.

„Ano, přidám se," řekl jsem a tato odpověď mi změnila celý život.