Zrádkyně temnoty

💚32 - Legillimens

Ihned po setkání s Albusem Brumbálem jsem se trošku unesla nádherou Bradavické školy a procházela se se vzpomínkami na mé školní časy. Byly to nejlepší období. S Poberty jsme dělali neplechy Filchovi, který z nás byl úplně vyřízený, ale několikrát nás chytil a my z toho akorát měli problémy.
Tak moc se mi stýská, po Jamesovi, Lily a Siriusovi.

Sirius Black vrah dvanácti mudlů a jednoho mladého kouzelníka, Petera Pettigrewa, po kterém zbyl jen kus prstu. Toto obviněni je, ale falešné, protože Peter žije. Usekl si prst, aby vypadalo, že je mrtvý. To je opravdu trapné, ale Ministerstvo je proti Siriusovi a ten je v Azkabanu. Pořád se přemlouvám, abych se za ním dostavila, i když to bude dost obtížné.

Uběhlo celé odpoledne a všem skončila výuka, byl pátek a tak se většina studentů přesunula ven na školní pozemky. Také jsem se snažila znovu vyhnout triu (ta hnědovlasá holčina, Ron Wesley a Harry), stačilo mi se s nimi setkat jen jednou, a tak jsem se vrátila za Severusem, ale narazila jsem na chlapce, který byl také podobný svému otci.

„Kdo jste? Co děláte tady v Bradavicích?" zeptal se chlapec s pronikavýma očima a za ním stáli jeho kamarádi nebo možná přisluhovači?

Usmála jsem se a dala ruce v bok. Všichni tři zmijozelští na mě koukali s respektem. Luciusův syn je jako by mu z oka vypadl. Stejné vlasy, až na to, že jeho syn je má krátké a celkem ulízané. Oči mají úplně stejné a rysy v obličeji také, i když mi něčím připomíná Narcissu, ale nemůžu přijít na to čím.

„Noo, jmenuji se Theia, když tě to tak moc zajímá a pravě jdu za vaším ředitelem koleje, mladý Malfoyi."

„Jak mě znáte?!" skoro vykřikl a zatvářil se jako jeho otec.

V tu chvíli, jako na zavolanou přišel Severus v černém hábitu, který měl i dopoledne. Prohlédl si, jak mě tak i mladé Hady a všichni tři zklopili zrak.

„Nemáte, co dělat? Než tu pokřikovat, pane Malfoyi?" zeptal se Severus se strnulým výrazem a poslal všechny tři pryč.

Mladý Malfoy se ihned omluvil a po té i jeho dva spolužáci. Všichni tři rychle odešli pryč a nechali mě tu samotnou se Severusem, který si mě prohlížel od hlavy až k patě.

„Tak přeci jen jsi přišla. Půjdeme ke mně do kabinetu," řekl a bez dalšího slova tam zamířil.

V právě tu chvíli mě napadlo říct nějaký ten vtip: „Copak? Chceš si to zopakovat jako tenkrát?" zeptala jsem se s úšklebkem a zamířila za ním.

Nic mi na to neřekl, překvapivě, takový Severus prostě je. Oba jsme vešli dovnitř a pobídl mě, ať si sednu naproti němu, přesně jak to chtěl i Brumbál. Na tváři se mu přeci jen úšklebek objevil.

„Snad jsi to nemyslela vážně? Myslel jsem, že se mnou nechceš nic mít společného, pamatuješ? Přesně to jsi řekla Pánovi zla nemílím se?" otázal se a já spolkla knedlík, který jsem ucítila, jakmile to zmínil.

„Nechci se k tomu vyjadřovat, Severusi. Pokud řekneš ještě jednu sarkastickou poznámku a hlavně ohledně tohohle, tak odcházím," podotkla jsem naštvaně a zvedla se ze židle.

Začala jsem si prohlížet všechna náčení k přípravám pro lektvary. Vše měl poctivě umyté a seřazené, až jsem měla pocit, že vše umývá i několikrát denně. V tomhle byl vždy pečlivý, prostě to byl Princ lektvarů. Lektvary nikdy nebyl můj oblíbený předmět, měla jsem radši kouzelné formule, obranu proti černé magii, přeměňování, péče o kouzelné tvory a studium starodávných run, ale můj nejoblíbenější předměty jsou stále kouzelné formule a obrana proti černé magie. V těhlech dvou jsem někdy vynikala až moc.
Zabraná v myšlenkách jsem si ani nevšimla, že se Severus objevil v závěsu za mnou.

„Za ty roky bys měla umět nitroobranu, Theio. Je to velmi nebezpečné. Hlavně tvoje mysl by měla být uzavřená, hlavně před Pánem zla," řekl potichu a rychle namířil na mě svou hůlkou.
Nečekala jsem to a nestihla tomu zabránit, použil na mě kouzlo Legillimens.

........

„Siriusi! Ty idiote! Kde mám podprsenku!?" křičela jsem na Siriuse, který se ode mně rychle vzdaloval.

Začala jsem za ním utíkat přes celou chodbu v sedmém patře, nedaleko Komnaty nejvyšší potřeby, kde jsem se právě poprvé vyspala s nebelvírem, Siriusem Blackem.

.........

„Přestaň už, Snape!" vykřikla jsem a byla jsem zase zpět v kabinetu zmijozelského ředitele koleje.

„Sledoval jsem vás, ale Komnata zmizela a já se vrátil zpět do sklepení. Tušil jsem, ale že jste se spolu vyspali. Poprvé se Siriusem Blackem." podotkl a přistoupil ke mně blíže, hůlku měl stále připravenou.

„Uzavři svou mysl! Jinak se budu moci podívat na všechna tvá tajemství! Třeba, proč jsi na takovou dlouhou dobu zmizela nebo proč jsi byla před chvílí za Brumbálem!" říkal naštvaným hlasem Severus a znovu použil Legillimens.

.........

„Chci tvou moc, Elder! Prokaž svou loajalitu a přidej se ke mně!" křičel na mě svým slizkým hlasem a hned za dveřmi byl slyšet pláč.

Musela to být nějaká osoba, kterou mučil nebo nějací jeho poskoci. Pomalu jsem zvedla hlavu ze studené země a pohlédla do jeho krvavých očí.

„Jen, když budu moci na nějaký čas zmizet. Potřebu...ji si něco zařídit, pane..." špitla jsem a vyplivla krev, která se mi hromadila v ústech.

„Už jsi mě o to žádala, ale něco za něco. Ukaž mi svou moc, Grindelwaldová! Teď! Jinak tě tu zabiju, protože mi stále připadáš k ničemu. Viděl jsem z tvé moci, tak málo..." zasyčel Lord Voldemort a chytil mě silně za vlasy.

„Neumím to, tak do...bře ovlá...dat, můj...pane."

„Budeš muset!" pustil mě a vytasil svou hůlku. „Crucio!"

.......

Otevřela jsem oči a omylem skoro spadla na zem, kdyby mě nechytil, ale po chvíli jsem ho silou odstrčila.

„Běž do prdele! Proč jsem sem vlastně vůbec chodila?! Abych poslouchala ty tvoje chytrý řeči!" vykřikla jsem a pomalu zamířila ke dveřím od jeho kabinetu.

Nic neříkal a já se už raději neohlédla. Zabouchla jsem silou dveře a vydala směrem na školní pozemky.
V tu chvíli jsem, ale pocítila neočekávanou bolest hlavy a silný tlukot srdce. Za sebou jsem také zaslechla něčí kroky, ale následně spadla do bezvědomí.