Zrádkyně temnoty

💚60 - Zahrada Malfoy Manor

Uběhlo několik dlouhých měsíců. O mé dceři a spol stále nic. Smrtijedi je stále hledají. Voldemort dokonce vypsal na Pottera odměnu v Denním věštci. Odměna za jeho dopadení nespadá, nejen na něj, ale týká se to i těch zbylých tří.

Břichnáče jeho ministrovské místo zaujalo natolik, že už nemusel být pod kletbou Imperius a na Ministerstvu kouzel je spousta nových opatření.

Dolores Umbridgeová je také konečně spokojená. Získala velkou pozici, ve které se naplno vyžívá. Každý mudlorozený se musí dostavit před malý soud (před Umbridgeovou). Nikdy to pro ně nedopadne dobře.
Jakmile přijdou, ihned jim Ministerstvo zabaví hůlky, které již nedostanou zpět. Podle Ministertva je totiž ukradli nějakému kouzelníkovi. Kdo hodně protestuje, tak si udělá peklo pod svýma vlastníma nohama.

Severus Snape je stále ředitelem Bradavic. Studenti z mudlovských rodin do Bradavic vůbec nejeli a spíše se se svými rodiči skrývají. Je Smrtijedi hledají, tak jako bývalé členy Fénixova řádu, který se rozpadl.

Já stále pátrám po kameni vzkříšení, který stále nenacházím. Mám tušení, že v tom měl prsty Brumbál, jelikož se o ně v mládí velmi zajímal jako o ostatní Relikvie smrti.

Z přemýšlení mě vyvedl Červíček, který silně zaklepal na dveře od mého pokoje v Malfoy Manor.

„Máte se dostavit k Mistrovi," rozkázal a já zamířila do Voldemortovi kanceláře.

Proč mi Červíček vyká? Od události s Rabastanem Lestrangem se Voldemort rozzuřil a přikázal Smrtijedům, ať se ke mně chovají jako k němu. Jinak je čeká mučení nebo smrt.

Stala jsem se společně s Bellatrix a Severusem pravou rukou Voldemorta. Toto byl můj úkol od samotného začátku, ale hodně se toho změnilo. Má temná strana vyhrála nad tou dobrou a mé priority se změnili.

Chci být paní smrti. Chci získat všechny relikvie pro sebe a při tom mi brání Voldemort. Mým stálým plánem je ho zničit, abych měla relikvie smrti jen pro sebe.

„Má drahá, Elder..." začal Voldemort, jakmile jsem vstoupila do místnosti.

Poslušně jsem se poklonila a zavřela za sebou dveře. Jeho rudé oči propíjely ty moje barevné.

Ano, barevné. Černé jsou jen tehdy, když použiji svou moc. Je to má temnota, tedy...já jsem temnota.

„Už je to nějaký čas, když jsme se bavili o Gregorovičovi. Tvůj úkol byl, abys ho našla. Kde je?"

„Najít ho byl vcelku oříšek, ale i přes to vím, kde se přesně nachází. Naštěstí, tady v Evropě. V Německu, můj pane," odpověděla jsem s pohrdáním.

„Výborně! Dnes večer se za ním vypravíme. Buď připravena! O půlnoci."

Přikývla jsem mu na souhlas a vydala se pryč z jeho kanceláře. Při odchodu jsem si neodpustila vlezlý úsměv, který mi překvapivě oplatil. Byl spíše koketní. Chtělo se mi z toho zvracet.

„Překvapuje mě, že stále neví jaká doopravdy je," pronesl štěkavý holčičí hlas z pokoje obvedle kanceláře Voldemorta.

„Potichu! Kdyby nás slyšela, tak by nás práskla a skončili bychom jako Lucius. Sere mě, že jsem neviděla to znásilnění! Doufám, že ji při tom sexu aspoň pořádně přidusil," odpověděla druhá osoba a mě došlo, kdo obě ženy byly.

Chtěla jsem se znovu do konverzace zaposlouchat, ale někdo mě prostě vyrušit musel. Její ladné pohyby poznám, i když na ní koukám periferně.

Diana Carrowová, která vždy byla v závěsu za Kate Dolohovovou a nikdy nebyla sama sebou. Zastavila se těsně předemnou a usmála se?

„Chci s tebou mluvit, má paní," řekla potichu a dala mi jasně najevo, abych ji následovala a já překvapivě šla z ní.

Zamířili jsme společně do zahrady Malfoyovic sídla. Diana si ladně sedla na lavičku a zahleděla se směrem k pávům, kteří se před námi naparovali.

„Nemám času nazbyt, tak to urychli," protočila jsem očima a založila si pyšně ruce v bok.

„Nehodlám tě dlouho zdržovat. Klidně se vedle posaď, nebudeš přeci stát," promluvila laskavě a rukou mi nabídla místo vedle ní.

„Mluv, Carrowová a nedělej tu divadlo."

„Zajisté, má paní. Půjdu k věci... Azkaban mě velmi silně ovlivnil. Nikomu bych nepřála, aby se tam dostal. Uvědomila jsem si tam dost důležitých věcí. Při prvním atentátu, se mé zlé myšlenky ztratily a já měla znovu naději. Bohužel, mě tam nikdo nezachránil. Můj svět skončil, ale najednou se mi zdál sen," říkala potichu, aby to slyšely jen mé uši.

„Nemám čas na pohádky," podotkla jsem otráveně a vydala se na odchod.

„Byla jsi v něm ty a já díky tobě přežila Azkaban. Nikdy jsem si to v Bradavicích nepřiznala, ale já tě..."

„Dost! Je mi ukradený tvůj příběh Carrowová. Musím se připravit na důležitou schůzku."

„Temnota tě pohltila, ale já věřím ve tvé světlo, Theio..." pronesla potichu a já zrudla vzteky. „Nesmíš se nechat, aby tě Pán zla, Bellatrix nebo Kate dostali na jejich stranu."

Mou moc jsem zaměřila na ní, jakmile dokončila poslední větu. Temná síla ji neumožnila dál mluvit. Nemohla ze sebe vydat ani hlásku a v ten moment začala plakat.

Pomalu jsem se k ní vydala a pohladila její snědou tvář. V tem moment se Diana rozplakala ještě více. Bylo mi ji snad líto?

„Ještě jednou zpochybníš mou věrnost vůči Pánovi zla, tak tě zabiju! Tvé slzy tě nezachrání, Diano."

Vítám Vás u nové kapitolky příběhu💚❗

Vydala bych novou část včera, ale nepřišlo mi to vhodné vůči našemu milovanému Alanovi.🖤🕯️

Doufám, že se Vám kapitola líbila a v příští se společně s Theiou vydáme za slavným výrobcem hůlkek Gregorovičem.⚡
Tedy Theininým praotcem z matčiny strany.

Užívejte si čtení v teplíčku a budu ráda za vaše komentáře📝, hvězdičky⭐ a přečtení🔥.

Stále blížíme ke 3K❗❗❗❗
Chci se tedy zeptat, jaký bonus byste chtěli? Cokoliv Vás napadne mi napiště do komentáře pod kapitolku, do soukromé zprávy či na profil.💚
Mě napadlo, že bych vydala ke Zrádkyni temnoty dodatek, třeba z minulosti či po té z budoucnosti postav ze Zrádkyně temnoty.💚 Bylo by fajn se zase vrátit na začátek příběhu k Pobertům a podobě.💚

Děkuji a mějte se Potterovsky dobře🐍🔥.

Vaše 4everTessie💚🐍