Zrádkyně temnoty

💚44 - Třetí úkol

Od plesu uběhlo několik měsíců a již se konal i druhý úkol. Nejbližší osoby šampionů byli uspáni Severusovým lektvarem a byli dáni do Černého jezera, kde se úkol konal. Šampioni měli ty osoby najít a osvobodit.

Harry skončil na druhém místě, díky zachránění nejen Rona, ale i sestry Fleur, protože odpadla jako první, takže se ke své sestře nedostala.

Ihned po druhém úkolu otřásla celými Bradavicemi vražda Bartyho Skrka staršího, kterého Harry našel v Zapovězeném lese. Bylo to i pro mě šokující, nikdo toto nečekal a ani se ještě nepřišlo na to, kdo to udělal.

Co se týče mé práce ve škole, tak ta se jen zlepšuje. Chodí ke mně tolik studentů, že Brumbál nabídl trvalou práci. To jsem ihned odmítla, jelikož práce na Ministerstvu je mnohem více zajímavá.

Já a Severus děláme jakoby se nic nestalo, i když naše pohledy mluví o opaku.

Dnes se pořádal poslední úkol, který by měl být nejvíce nebezpečný. Brumbál dál úkol hlídat vše podezřelé. Úkol jsem především dostala já, Severus a Moody, který měl poměrně šťastnou náladu.

Brumbál zahájil zápas a šampioni vešli do bludiště, ve kterém se nacházela ukrytá trofej v podobě Poháru tří kouzelníků.

Po půl hodině někdo z šampionů vyslal červené jiskry. První odpadlý šampion byla znovu Fleur, která skončila v bezvědomí.

Další odpadlý byl Viktor Krum a Karkarov se tvářil naštvaně více než obvykle.

Dlouho se nic nedělo, ale jak naschvál začalo
Karkarova, Severuse a mě začalo silně pálit levé předloktí. Severus běžel směrem k Brumbálovi, Karkarovi sbělal obličej strachy a já se vydala zpět do hradu, jelikož to byla tak nesnesitelná bolest, že jsem se potřebovala vykřičet. Utíkala jsem chodbami hradu, ale dál to nešlo vydržet.

Začala jsem z plných plic křičet bolestí, odhrnula si dlouhý rukáv od šatů a na levém předloktí bylo černé znamení zla, které se hýbalo.

„Volá nás," řekl hlas za mnou a já se otočila.

Stál tam Moody, který si začal olizovat své rty. Přistoupil ke mně a sáhl na čerstvé znamení zla, které začalo v tem moment, co se ho dotkl krvácet.

Náhle mi došlo, koho mi Moody tím olizováním připomíná a pak jsem se mu vytrhla ze sevření.

„Barty Skrk junior," zasyčela jsem a namířila na něj svou hůlkou.

„Myslel jsem, že ti to dojde dříve, můj anděli," prohlásil a znovu si olízl rty.

„Celou dobu jsi to byl ty. Hodil jsi Harryho jméno do Ohnivého poháru, také jsi vykouzlil na mistrovství znamení zla..."

„Žárlíš na to, že jsi toto vše neudělala ty? Pán zla se vrátil, ale ty už to nezažiješ!" křikl a strhla se mezi námi bitva. „Jsi k ničemu, Grindelwaldová! Nedokázala jsi ho vzkřísit! Jsi zbabělec a pokrytec!"

Mou výhodou bylo, že nemohl utíkat, když měl Moodyho tělo.

„Stejně tě dostanu!" křikl a skoro mě zasáhl smrtící kletbou.

Dále jsem utíkala dlouhou chodbou a vedla ho nepřímou cestou zpět k bludišti.

Tentokrát se, ale trefil a naštěstí jen kouzlem Petrificus totalus. "Přiběhl" ke mně s namířenou hůlkou na mé bezvládné tělo.

„Říkal jsem to můj anděli, že tě dostanu. Avada ke..."

„Expelliarmus!" vykřikl kletbu můj zachránce a z Bartyho mladšího (Moodyho) ruky vyletěla hůlka několik stop vedle mě.