Zrádkyně temnoty

💚4 - Odměna

„Kdy se probudí? Je v bezvědomí moc dlouho..." prohlásila nějaká osoba.

„U Merlina! Co tu vy tři děláte?! Musíte nechat slečnu Grindelwaldovou v naprostém klidu. Hned odejděte!" řekla nějaká ženská osoba a domyslela jsem si, kdo to asi je.

„To je v pořádku," promluvila jsem ze všech sil a pomalu otevřela oči.

U dveří stáli moji tři nejlepší přátelé, ale jeden tu chyběl.

„Theio!" vykřikl Remus a přiběhl ke mně.

„Co se stalo? Jsi v pořádku?" vykřikl rychle James a také přiběhl.

„Jste snad léčitel, pane Pottere?" zeptala se Madame Pompfreyová a odstrčila Jamese s Peterem stranou. „Nejste, takže okamžitě vypadněte," řekla hlasitě a ukázala směrem ke dveřím.

„Budu v pohodě a kde je Sirius?" zeptala jsem se potichu.

Ani nestačili nic dřív, protože byli všichni tři vykázáni z ošetřovny.

„Musíte být v klidu, slečno. Teď toto vypijte," řekla a podala mi nějakou ampulku.

„To asi nebude...?" zeptala jsem s nadějí.

„Nebude to dýňový džus. Proč si to u Merlina pořád všichni myslíte," řekla a přikázala mi prstem ať to hned vypiju.

Po vypití jsem si myslela, že se pozvracím.

***

Po dni stráveném na ošetřovně jsem se vydala na večeři. Jakmile jsem vstoupila do Velké síně všichni se na mě podívali.
Rychle jsem zamířila ke zmijozelskému stolu a sedla si nejdál od všech.

„Jsi tady. Už je ti lépe?" zeptala se mě jemně Andromeda Blacková a sedla si přímo vedle mě a naproti si sedla její sestra Narcissa.

„Od kdy se vy dvě zajímáte, jak mi je?" zeptala jsem se a prohlédla jsem si je s pronikavým pohledem.

„Andromeda tě našla a zavolala ti pomoc. Spíš bych jí poděkovala, ne vynadala," řekla Narcissa s nezájmem a dala se do jídla.

„Děkuju, Andromedo."

„Nemáš zač, Theio," řekla Andromeda s úsměvem a také se pustila do jídla.

Následně do Velké síně přišel Severus Snape a všichni si začli něco šeptat.

Nenápadně jsem se podívala k nebelvírskému stolu směrem k Siriusovi a ten jakmile mě uviděl, odvrátil zrak. Remus to vše zpozoroval a smutně se na mě podíval.
Se Siriusem to teď nebude žádná legrace, ale já za ním rozhodně nepolezu. Kdyby na té oslavě nevyjel, možná by to bylo jiné.

Severus Snape se na mě letmo podíval, když si sedal ke stolu a nic víc. Nemohla jsem si nepovšimnout jeho roztrhlého rtu. Někdo ho praštil a tuším kdo.

Mám být z toho znechucená. Ne ho litovat a měla bych se mu smát. Proč to nedělám? Snape byl pro nás nepřítel už od prvního ročníku. Tedy hlavně s Poberty, chtěla jsem říci, že hlavně se Siriusem.

Z večeře jsem ihned zamířila do knihovny. Chci dohnat učení, které jsem zameškala. Jsem jedna z mála ze Zmijozelu, co chodí do knihovny.
Učitelé nás děsí se zkouškami OVCE a to, že si musíme hledat práci. Je sice teprve březen, ale rychle to uteče.

Otevřela jsem dveře od knihovny a u stolu seděla Lily Evansová.
„Ahoj Theio, sedneš si ke mně?" podívala se na mě s nervózním výrazem.