Zrádkyně temnoty

💚21 - Nabídka

Probudilo mě Severusova ruka, která mě objala. Usmála jsem se a pomalu mu ruku odsunula, abych ho nevzbudila. Po špičkách jsem odcupitala s mým oblečením pryč z pokoje a ještě se ohlédla na spícího mladého muže, který mi asi opravdu ukradl srdce. Klidně a pomalu oddechoval, bylo krásné na něj pohledět, ale musela jsem pryč...pryč si něco vyřídit.

A proč? Protože musím říci Siriusovi pravdu. Oblékla jsem se a napsala Severusovi, krátký vzkaz, kde jsem napsala, že si musím něco důležitého zařídit.

Vyšla jsem před přízemní dům a přemístila se k Siriusovi, kde jsem celou dobu od sedmého ročníku v Bradavicích bydlela. Otevřela jsem vchodové dveře a ucítila vůni z kuchyně. Zamířila jsem tam a uviděla, jak Sirius vaří něco k snídani.

„Ahoj," pozdravila jsem ho opatrně a on de v tu chvíli otočil.

„Už jsi zpět. Výborně, tak si pojď sednout. Udělal jsem palačinky, jak je máš ráda," odpověděl a pokynul mi, ať si sednu.

„Nejdříve se ti chci omluvit, za to...že jsem tak nepřístupná, ale já ti říci nic nemůžu. Omlouvám se Siri," řekla jsem narychlo a radši si sedla ke stolu.

Sirius položil palačinky na stůl a sedl si naproti mě. Podíval se mi hluboko do očí a čekal až budu pokračovat.

„Mám tě ráda a nechci o tebe přijít. Byl jsi muž, kterého jsem si vysnila. V mém životě jsi a zůstaneš důležitý," přerušil mě a konečně promluvil.

„Nemiluješ mě...je mi to jasné. Jde to totiž celkem vidět a nevidím to jen já, ale i ostatní. Já tě, ale miluju Theio a vždycky budu," řekl a chytil mě za ruku. „Vždy se o tebe budu snažit. Teď se vratím k včerejšku, když se s tebou Brumbál přemístil, tak se po té znovu vrátil a vysvětlil nám, co se s tebou děje. V řádu, prý je to pro tebe nebezpečné, kvůli Smrtijedům a má s tebou plány, které my vědět nemůžeme, protože by to ohrozilo celý svět. No a v tu chvíli jsem si uvědomil, že tě nepotřebuji jen já. Řekl nám také, že jsi sama pro sebe nebezpečná a prý máš moc, kterou nikdo nemá a že spolu na tom pracujete. Doufám, že říká pravdu," řekl a hlasitě si oddychl.

„Říká pravdu, je to přeci Brumbál," odpověděla jsem na jeho dlouhý monolog.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že musím odejít. Nemůžu tu zůstat, kvůli Smrtijedům a nechci se prozradit. Kdyby to řád zjistil...byl by nejspíše konec našeho kamarádství. Ne nejspíše, ale určitě.

„Musím jít. Bude to tak nejlepší. Půjdu na Ministerstvo a znovu požádám o práci. Až válka skončí...možná se znovu vrátím," řekla jsem a zvedla se ze židle.

„To si ani nedáš ty palačinky? Vždyť jsi určitě nic nejedla, vypadáš hladově a hlavně tvé tělo to potřebuje. Hodně jsi zhubla," obešel stůl a zamířil ke mně.

Pohladil mě po tváři a nečekaně políbil mé rty. Přitáhl si mé tělo blíže k sobě a já mu polibky opětovala, protože nevím jak to s námi v budoucnosti dopadne. Možná ho už nikdy neuvidím...

Na druhou stranu je mi divně, kvůli včerejší noci se Severusem. Včera s jiným a i dnes? Jsem jako děvka.

„Počkej..." špitla jsem přes polibky a jemně Siriuse od sebe odstrčila. „Nevím, jestli je tohle dobrej nápad. Nechci ti ještě více ublížit a nejen tobě."

„Naposledy...chci tě Theio. Vím, že to není správné," řekl potichu a chytil mé narůžovělé tváře.

Chytila jsem ho za jeho bílou košili a políbila.
Vášnivě jsme se líbali a zázračně se dostali do kuchyně ke stolu. Sirius vše smetl ze stolu a zvedl mě na stůl. Začal ze mě sundavat oblečení a já to samé z něj. Přitiskl se svým svalnatým tělem k tomu mému a kousl mě do krku. Obtočila jsem své nohy kolem jeho pasu a přivinula si ho blíže.

________

Silně, ale příjemně mi zmáčkl prso a znovu mě kousl do krku. Po té se odsunul a sundal si spodní prádlo. Já udělala to samé se svým a znovu si ho přitáhla k sobě.

„Jestli tohle má být naše poslední, tak to bude nejlepší," řekl s úšklebkem a pronikl do mě.

Pomalu hýbal pánví sem a tam. Hlasitě z našich úst vycházely hlasité vzdechy. Chytil mě za stehna a zrychlil.

„Jestli tak budeš pokračovat, nejspíše se ten stůl...rozpadne," podotkla jsem skrz vzdechy a oba se tomu zasmáli. Při dalším pohybu se stůl opravdu rozpadl.

__________

***

Po vášnivé a úchylné chvíli se Siriusem jsem se vydala na Ministerstvo žádat o práci. Zamířila jsem rovnou k Millicent Bagnoldové.

Zaťukala jsem na velké dveře a vstoupila dovnitř.
„Slečno Grindelwaldová! Konečně jste tady, posaďte se," pokynula mi a nechala papírování, papírováním.

Odpověděla jsem na pozdrav a sedla si naproti ní. Všude na jejím stolu byly jen samé papíry, nic víc. Její kancelář byla ve fialové barvě a nábytek se honosil bílým lesklým dřevem.

„Mrzí mě, co se stalo. Smrtijedi, kteří vás zajali budou ihned zavřeni do Azkabanu. Kdybyste si, ale vzpomněla aspoň kdo vás unesl a napadl skřítku spolu s manželkou pana Skrka bylo by to nejlepší. Vím, že jste mluvila o výpovědi s Alastorem Moodym, ale radši se ptám," chrlila rychle a na jejím výrazu bylo vidět, že o mě měla strach.

„Vážně si nic nepamatuji, když si vzpomenu určitě to budete vědět první. Také mě moc mrzí, že jsem nepřišla dříve..." odmlčela jsem se, protože vlastně nevím co říci. Naštěstí jsem nemusela.

„Ano, Albus už mi vše řekl. Měla jste opravdu štěstí...kletba cruciatus a následně vás potkaly dračí spalničky. Hrůza! Díky Merlinovi, že to nebylo vážné," podotkla a zvedla se ze židle. „O místo tu nemusíte mít strach. Albus mi řekl, že jste skvělá ve vymazávání paměti...nechtěla byste nastoupit? Samozřejmě po přezkoušení, jestli to opravdu vše zvládáte. Ne že bych vám nevěřila, na tož Albusovi, ale jistota je jistota."

„To bych moc ráda, tedy nerada vymazávám paměť, když to není potřeba," zamyslela jsem se, když jsem ještě chodila do Bradavic.

Vždy jsem byla o krok nebo dva napřed a ve třetím ročníku jsem zaklínadlo na vymazání použila poprvé. Toto zaklínadlo mě provázelo všemi ročníky v Bradavicích.

Několikrát jsem ho oužila i na Severuse Snapa. Jednou málem prozradil snad největší párty v šestém ročníku, ale byla jsem rychlejší, díky Oblivate. Také jsem ho na něj použila, když zjistil, že jsem neregistrovaný zvěromág. To bylo opravdu těsné.

Několikrát jsem ho použila i na Kate Dolohovovou, která mi dělala ze života peklo. Vždy se mi hodilo nejen mě, ale i klukům.
Teď jsem ho, ale použila na Skrkovu skřítku, kterou jsem napadla, abych vysvobodila mladého Skrka.

„Skvělé, rovnou tam zajdeme. Co na to říkáte slečno?" zeptala se mě s úsměvem Millicent Bagnoldová.

„Zajisté," odpověděla jsem a zvedla se ze židle.

„Millicent, těší mě. Budu ráda, když si konečně budeme tykat."

„Theia."