Zrádkyně temnoty

💚52 - Prozrazení

Uběhl měsíc od přečtení knihy o viteálech, co jsem našla v knihovně. Stále přemýšlím nad tím, jestli Voldemort stvořil více viteálů nebo ne. Je to Voldemort, takže nejspíše ano.

Po dlouhé době jsem se vrátila k povinnostem na Ministerstvu kouzel. Lucy se stále nevrátila, prý si prodloužila dovolenou. Nějak se mi to přeci jen nezdá.

V práci je to horší a horší. Kolegyně s kolegy mi dělají čím dál více naschválů. Jakmile odejdu, třeba jen na minutku, tak mi vždy něco zmizí ze stolu. Zvláštní ne?

Pořád si o mně něco šuškají. Místo kratších uplých šatů s krátkým rukávem, nyní nosím delší šaty s dlouhým rukávem. Podezírají mě ze Smrtijedství, takže žádná zábava zde není.

Nepotkávám se ani s Luciusem, kvůli tomu incidentu. Má ze mě strach. Při schůzích se na sebe ani nepodíváme, ale za to Narcissa mě neustále propaluje pohledem a přesně to samé dělá i její sestra Bellatrix. Do toho nepočítám Kate Dolohovovou a další.

Co se týče Diany Carrowové, tak ta zůstala v Azkabanu. Nepodařilo se ji osvobodit, ale Voldemortovi nejspíše nechyběla a jejím sourozencům taktéž.

Po práci jsem se vydala konečně do svého bytu na kraji Londýna, kde se konečně vyspím, ale nejspíše budu mít noční můry.

Naproti v lesíku jsem, ale zahlédla nějakého černého psa a hned mi došlo, kdo to je. Otevřela jsem dveře od domu a pustila Blacka dovnitř, kde se proměnil zpět v člověka.

Vypadal mnohem lépe než před tím. Zastřižené vousy s upravenými vlasy, díky tomu vypadal velmi dobře.

„Jsi Smrtijed?" zeptal se a přirazil mě ke zdi, jakmile se dveře zavřely. „Cruciatus bys jinak nikdy nepoužila."

„To by ses divil Blacku," silně jsem se ho snažila odstrčit, ale byl v přesile.

„Ptám se naposledy! Jsi Smrtijed?!" vykřikl a chytil mě pod krkem. „Ani Brumbál od povstání Voldemorta nevěděl, kde jsi!" křikl znovu naštvaně.

„Ne..ch mě být...pro...sím," zasýpala a on mě pustil.

„Omlouvám se," řekl jakmile uviděl, jak moc mě jeho stisk na krku bolel.

Nemohl se nepovšimnout mých jizev na mém krku, nebo ta na tváři, kterou mi způsobila Voldemortova ruka.

„Zasloužím si to. Udělala jsem spoustu špatných věcí, Tichošlápku. Pykám...za to," zašeptala jsem a rukou si zakryla svůj krk s jizvami.

„Nech mě se podívat," řekl a já ho nakonec nechala se podívat.

Ve chvíli kdy si prohlížel můj krk, rychle vysunul můj levý rukáv a uviděl mé krvavé znamení zla.

„Měl jsem pravdu. Celou dobu," znovu do mě strčil až jsem spadla a praštila se do hlavy o dveře.
„Jsi hnusná zrádkyně! Nechápu, jak jsme ti mohli věřit! Remus se tě stále zastává a ty jsi Smrtijed?!"

„Jinak to nešlo," vykřikla jsem a chytila se za hlavu.

Chtělo se mi plakat, chtěla jsem zemřít. Tlak na mě je poslední dobou moc vysoký. Jsem na všechno sama.

„Vždycky to nějak jde! Jamesovi a Lily taky nabízel místo mezi Smrtijedy a oba ho odmítli!"

„A kde jsou teď hmm? Jsou mrtví! Jsou kurva mrtví, Blacku!" křikla jsem a žíly se mi začali zbarvovat do černa.

Nabrala jsem sílu a zvedla se ze země. Chtěl mě praštit, ale já jeho ruku chytila a mou mocí mu zasadila ránu do hrudníku, která ho odhodila na druhý konec bytu, přičemž málem vypadl z okna.

„Tvé oči..."

„Speculo!" vyslovila jsem zaklínadlo pomocí své hůlky a přede mnou se objevilo zrcadlo.

Podívala jsem se směrem do zrcadla a poprvé uviděla své černé oči. Duhovka i bělmo byli zbarveny do černé. Vypadala jsem jako ďábel.

„Vypadni, Blacku! Jinak tě tím oknem opravdu prohodím," řekla jsem naštvaně a otočila se zády, aby na mě neviděl.

„Co se to s tebou stalo?" zeptal se zklamaně a dal se na odchod.

Neodpověděla jsem mu a znovu se raději podívala do zrcadla.

Mé oči už měli klasické barvy, zelenou - levé oko a pravé bylo bílé.
Sirius odešel a mne začalo pálit znamení...to je zase den.

Přemístila jsem se přímo k Voldemortovi do pracovny, kde stál u svého stolu.

„Elder, to byla rychlost," prohlásil Voldemort a přešel ke mně.

„Můj pane, Black ví o tom, že jsem Smrtijed... Viděl mé znamení, nedalo se tomu zabránit, udělal to nečekaně," řekla jsem bez emocím

„Black?! Jak jako ví, že jsi Smrtijed?" vykřikl a použil na mě kletbu Cruciatus, po které jsem se sesunula k zemi.

Nejspíše jsem nebyla ještě dostatečně vyléčena z posledního mučení.

„Omlouvám se, můj pane."

„Vycítil jsem tvou moc na sto honů...plánovala jsi mi to vůbec říci?" zeptal se a chytil mě silně za vlasy, tím jsem se mu dívala do očí.

„Ano, můj pane. Má věrnost patří jen vám, nikomu jinému."

„To jsem rád, Elder. Musím tě, ale potrestat. Díky tvému prozrazení máme o výhodu méně. Crucio!" začal mě mučit kletbou, která se nepromíjí.

Znovu mě přenesl do té temné místnosti jako minule. Zamířil svou hůlkou na mé vyčerpané tělo a použil mučící kletbu.

Pronikl mi do hlavy. Vytvářel mi falešné události, které se nikdy nestaly. V mém mučení se obzvláště vyžíval.

„Víš, co mě baví, když tě mučím Elder? Nikdy neprosíš o milost, abych tě nechal žít. Nejsi jako ostatní a proto ještě žiješ. Crucio!"

Vítejte u další nové kapitolky Zrádkyně temnoty!🔥 Snad se Vám všem líbila, i přes její ponurnou tématiku!

Příští kapitola bude více smutnější a těžká pro naši hlavní hrdinku tohoto příběhu. Na zlaté časy v životě Theii jen tak nečekejte! Bude si muset projít peklem...

Děkuji za všechny komentáře📝, hvězdičky⭐ a přečtení🔥 této kapitolky!

Těším se u další, kterou vydám již v pondělí!🐍

Vaše 4everTessie💚🐍