Zrádkyně temnoty

💚26 - Vzdálená příbuzná

Už asi dvě hodiny se snažím usnout a stále to nejde, protože pokaždé, co zavřu oči si vzpomenu na ty vraždy, které jsem za jeden večer stihla spáchat. Je mi ze sebe zle, ale možná vím co by mi mohlo aspoň trochu pomoci.

Ani už nevím jaký je to pocit znovu být zvěromágem. Vyšla jsem před svůj dům a začala se soustředit na sebe jako černou kočku s jedním okem zeleným a s druhým pronikavě bílým. V tu ránu se mé tělo začalo proměňovat v kočičí podobu a já se znovu cítila volná.

Utíkala jsem směrem do centra Londýna a vychutnávala si březnový vánek. V tu chvíli jsem si vzpomněla, že nedávno oslavili narozeniny James Potter a Remus Lupin. Vůbec jsem si na to nevzpomněla. Také mi došlo, že Lily už musí mít břicho a proto jsem se vydala do Godrikova dolu. Trvalo mi to dlouho, ale koho to zajímalo.

V útulném domě Potterových se svítilo a slavilo. Stále v kočičí podobě jsem vyskočila na okenní římsu a nakoukla do okna. Uvnitř byli všichni moji přátelé a na zdi vysela cedule "Všechno nejlepší Náměsníčníku a Dvanácteráku". Oslavovali narozeniny a já jim ani nepopřála. Tak moc mi to bylo vše líto, ale dělala jsem to pro jejich záchranu. Bohužel do toho nezahrnovala Jamese a Lily, jen jejich syna Harryho, který se měl za čtyři měsíce narodit.

Ihned jsem si vzpomněla na svou dceru, kterou jsem musela dát cizímu člověku, ale musím si říkat "pro vyšší dobro". Dělám to pro ni, ne pro sebe. Musím ji ochránit, za jakoukoliv cenu, i když neuvidím jak bude vyrůstat ani nebudu vědět v čem vyniká nebo jak se například usmívá.
Je to vysoká cena a k tomu se nemohu nikomu svěřit, protože by se všichni začali vyptávat nebo by se ji třeba snažili najít, v horším případě zabít.

Mé oči zahlédli Siriuse, který se na své přátele díval smutně a při tom držel v ruce ohnivou whiskey. Útápěl se v žalu, kvůli mně. Mou vinou se tvářil, tak jak se tvářil. Znovu jsem pocítila pocit viny a smutně zamňoukala.
V tom momentu se Sirius podíval směrem k oknu a zahlédl mě.

Na nic jsem nečekala a rychle seskočila z okenní římsy a utíkala do jiné ulice, kde bych se mohla schovat. Po té mě zaujal dům s malou zahrádkou. Bylo otevřené okno a já jím proskočila dovnitř. Dokonce jsem měla pocit, že tu budu v bezpečí.
V křesle spokojeně spala šedovlasá paní a v ruce držela nějakou knihu.
Měla jsem pocit jako bych jí někde viděla a nebo mi přišla někomu podobná.

Potom mi to došlo, byla to významná historička Batylda Bagshotová. Žena, která napsala knihu Dějiny čar a kouzel, ale pro mě byla důležitá něčím jiným. Je to moje příbuzná, která je pratetou mého otce.

Hlasitě jsem zakňučela a ona se probudila. Její oči spočinuli na mě a jemně povyskočila. Začala si mě prohlížet a přistoupila ke mně, protože jsem jen klidně seděla a dívala se jí do očí.

„Ahoj, maličká...ty máš tak...zajímavá kukadla," pronesla a rychle ode mně odstoupila. „Co tu děláš?! To není možné?! Jak jsi utekl?" děsila se Batylda a uchopila svou hůlku, kterou na mě ihned namířila.

Začala jsem myslet na sebe jako na člověka. Postupně jsem se zvětšovala a nakonec se proměnila.
Batylda se lekla a dala si druhou ruku před pusu, ale tou druhou na mě stále mířila.

„Ty...jsi Theia? Theia Grindelwaldová? Jeho dcera!?" ptala se a pomalu skláněla hůlku.

„Ano a ráda vás konečně poznávám."

Batylda se nervózně usmála a přijala mou ruku. Stále byla z toho všeho nesvá a moc mi nevěřila.
Pokynula mi ať si sednu na druhé křeslo proti ní a ještě před tím zavřela okno. Použila tlumící kouzlo, aby nás nikdo neposlouchal a já se dala do vyprávění o sobě, protože vše chtěla slyšet.

Vynechala jsem zmínku o mém scházení s otcem, o mé dceři a že patřím mezi Smrtijedy. Po dokončení mého monologu se na mě dívala jinak. Byla klidná a více sebevědomá. Patřila jsem k ní, máme společnou krev.

„Jsi tu v bezpečí Theio. Albus mě několikrát navštívil, ale moc se o tobě nikdy nezmiňoval. Hlavně nemluvil o tvé moci. Je mi líto, že tě potkalo...tak velké břímě," řekla a chytila mě za ruku. „Neuvěřitelně se podobáš otci. Jsem překvapená, že máš po něm...i to oko."

Dotkla jsem se své tváře a vzpomněla si na den, kdy se mé zelené oko proměnilo na pronikavě bílou.
Bylo to díky znamení zla. Temnota se ve mně zvětšovala a zvětšovala, každým dnem jsem to cítila. Hodně se to zhoršila po vraždách, které jsem spáchala na nevinných. Jak jinak mám, ale patřit k nejvěrnějším Smetijedům?

Vše dělám "pro vyšší dobro", ano pro dobro všech kouzelníků a mudlů zároveň. Tak snad nejsem zase taková mrcha...a nyní jsem znovu pocítila bolest na mém levém předloktí. Volá mě.

„Budu muset odejít. Ráda jsem vás poznala a vrátím se," zvedla jsem se z pohovky a zamířila ke dveřím, podívala se na Batyldu a jemně se usmála.

„To mě moc těší a Theio? Dávej na sebe pozor. Ztratila jsem tvého otce a nechci přijít ani o tebe, ano?" zeptala se strachem v očích.

Odpověděla jsem jí kývnutím a přemístila se k sobě domů pro černý plášť.

***

„Můj pane," uklonila jsem se před Pánem zla a stoupla si vedle Bellatrix, protože nikdo jiný tu nebyl.

„Nějak moc dlouho ti to trvalo na to, že jsem tě zavolal už před hodinou!" vykřikl naštvaně a přistoupil blíže ke mně. „Na druhou stranu jsem, ale potěšen. Z tvého včerejšího zabíjení. Většinou na to nikdo nemá odvahu...poprvé."

Z hluboka jsem se nadechla a vydechla, protože má intuice mi říkala, že za chvíli přijde kletba Cruciatus. V hlavě jsem si stále opakovala "pro vyšší dobro". Musím to zvládnout, musím.
Také nemůžu dále dovolit temnotě, aby mne ovládla.

„Mám pro tebe úkol. Jelikož jsi v mé přítomnosti nebyla dlouho...chci znovu vidět tvou moc. Díky ní ještě žiješ. Jsi sice mocná čarodějka a do svých řad bych tě stejně chtěl, ale to nemění fakt, že bych tě už dávno zabil," zasyčel a pohladil mě po tváři.

Otočil se na Bellatrix a ta v tu chvíli odešla. Zůstala jsem tam s ním sama a byla jsem z toho opravdu nesvá.
Jeho rudé oči si mě prohlížely od hlavy až k patě. Následně se mi podíval hluboko do očí a chtěl proniknout do mé mysli.

Pustila jsem ho, viděl včerejší noc. Bez citů jsem zavraždila šest mudlů a Bellatrix se tomu hlasitě smála.
Teď jsem byla U Tří košťat a s Poberty jsem popíjela máslový ležák. Smáli jsme se na celé kolo, když Peter na sebe vylil svůj ležák.
Dále uviděl mě a Siriuse jak se líbáme. Sirius otevřel opuštěnou učebnu a...

Zvládla jsem ho dostat z mé hlavy a než stačil něco říci, ve dveřích se objevila Bellatrix se Severusem.