Zrádkyně temnoty

💚16 - Plán

Pohled Siriuse Blacka

Tři týdny a čtyři dny. Tak dlouho byla moje Theia pryč.
Měla něco vyřídit u Skrka a unesli ji. Až ho uvidím, prokleju ho! Takovéhle věci si má vyřizovat sám. Idiot.

Momentálně byl u mě Remus a Peter. Schůzky řádu se někdy konaly tady, protože jsem odtud nechtěl odejít. Co kdyby se vrátila a já tu nebyl?

„Neboj se Siriusi, najdeme ji. Celý řád ji hledá, dokonce i Brumbál. Najdeme ji," řekl Náměsíčník soucitně a poplácal mě po rameni. „Taky nám chybí, Tichošlápku."

„Ne jako mě," řekl jsem a málem se rozbrečel. Už nemůžu.

Rázem jsem uslyšel zvonek. Rychle se vydal ke dveřím, v naději, že to bude ona. Otevřel jsem a byla tam. Držel ji James a Alastor Moody.

Měla vyhublou postavu, lícní kosti ji byly vidět více než předtím. Její oči byly tak moc unavené a sotva stála na nohou. Převzal jsem si ji od nich a vzal ji do své náruče.

„Promiň, Siriusi. Mrzí mě to," omluvila se potichu, sotva mluvila.

„Neomlouvej se, vše je v pořádku. Jsi v bezpečí."

Odnesl jsem ji do naší ložnice a položil na postel. Měl jsem na srdci tolik otázek, ale musí si odpočinout. Nemusel jsem to ani říkat nahlas. Ihned usla. Je jako víla.

Sešel jsem dolů a zamířil rovnou k jídelnímu stolu.
„Kde jste ji našli?" zeptal se Remus Moodyho.

„Na kraji Londýna. Nevíme, jak se tam dostala a poblíž nikdo nebyl," řekl Dvanácterák a sedl si vyčerpaně ke stolu.

„Měla štěstí, že jsme ji s Potterem našli," pronesl Moody.

„Děkuji, děkuji vám."

„Ještě není konec pánové," řekl Albus Brumbál, který právě z ničeho nic vstoupil do místnosti.
„Před třemi týdny a čtyřmi dny jsem ucítil zvláštní magii, takovou..." odmlčel se a sedl si ke stolu. „Takovou sílu jsem nikdy necítil pánové. Je to až neuvěřitelné, co ta magie dokáže a nejlepší je, že tu magii cítím i teď. Je v jedné osobě, která nevěděla, že ji má."

„Kdo je ta osoba?" zeptal jsem se zvědavě a zadržel dech.

„Grindelwaldová. Je to tak, Brumbále?" zeptal se Moody nevrle jako vždy a Brumbál přikývl.

Pohled Severuse Snapa

Probudil jsem se s bolestí na levém předloktí. Pálilo mě znamení zla a to znamená jediné. Svolává nás.

Přemístil jsem se na místo setkání a pár Smrtijedů stálo před Pánem zla. Byli ustrašení, také jako já.
„Dobrý den pane," pozdravil jsem a hluboce se uklonil.

„Severusi," kývl mírně na pozdrav a vykřikl. „Kde jsou ostatní?"

„Můj pane...zajali je bystrozorové nebo zabili," řekl potichu se strachem Lucius Malfoy.

„Už mne to přestává bavit. Ten jejich řád a blbé Ministerstvo kouzel..." křikl a zamířil na Luciuse. „Crucio!"

Začal se svíjet v bolestech na studené podlaze. Pán zla měl v jeho rudých očí jen pobavení a vztek. Sesílání kletby cruciatus ho nesmírně bavilo a uklidňovalo, přesně toto prožíval i u mne.
Okusil jsem zatím nejvyšší bolest, když mě mučil, kvůli mladé Grindelwaldové. To co udělala, když mě odstrčila...nikdy jsem toto neviděl. Ani jsem na to nenarazil v žádné knize, což jsem dělal od té doby, co se to stalo. Nevím o tom vůbec nic, ale vím že to Voldemort bude chtít využít. Neměla sem vůbec chodit, co ji k tomu přivedlo? To musím zjistit.

Ano, zase ona. Je jako magnet na průšvihy. Vždy se objeví tam kde nemá.
Myslel jsem, že ji už nikdy neuvidím, ale opak je pravdou. Více dospěla, má delší vlasy a její postava se tvarovala do, čím dál tím více neodolatelné.

Když si vzpomenu, jak stála před Malfoy Manor. Jak mě pozorovala jejíma smaragdovýma očima. Znovu jsem to pocítil...jako tenkrát v Bradavicích, při té noci...
Nesmím na to teď myslet. Musím uzavřít svou mysl, ano trénuji to každý den a zatím se to daří. Hlavně je tu stále Lily, na kterou nemůžu přestat myslet.

„Máte nějaký plán, jak se zbavit toho Řádu a hlavně Brumbála?" zeptal se ledově Pán zla a prohlížel si nás.

„Zažádám o místo v Bradavicích a budu...budu pro vás zjišťovat jeho plány, pane."

„Zajímavý nápad, Severusi. Zajdeš za Brumbálem, co nejdříve! Budeš mi podávat zprávy!"

„Ano, můj pane," řekl jsem poslušně a schůze pokračovala déle než jsem očekával.