Zrádkyně temnoty

💚64 - Otec

Pohled Pandory Fos Grindelwaldové

Válka v Bradavicích byla v plném proudu. Smrtijedi útočili na studenty v jakémkoliv věku. Bylo jim ukradené, kdo zemře a kdo ne.

Společně s Dracem, Harrym, Blaisem, Ronem a Hermionou jsme mířili k dokům, kde se nyní nacházel Voldemort, který zavraždil před chvilkou mou matku.

Nyní jsme stáli na nádvoříí, které bylo centrem všeho dění. Uprostřed nádvoří stál obr, který si všiml Harryho a chystal se na něj i na nás zaútočit, ale Draco ho dostatečně všemožnými zaklínadly zabavil s hůlkou kterou našel po cestě.

Od té chvíle jsem ho ztratila z dohledu. Ani jsem mu nestačila říci, jak ho moc miluju nebo ať je na sebe opatrný.

„Mdloby na tebe! Expelliarmus!" vyslala jsem na Smrtijedy nejrůznější zaklínadla a mí přátelé dělali totéž.

V rohu nádvoří se Smrtijed Šedohřbet zakousával do krku Levandule Brownové, která byla v šestém ročníku Hermioninou sokyní, jelikož ji přebrala Rona.
Hermiona nezaváhala ani na minutu a zaútočila na Šedohřbeta svou hůlkou, který nestačil dostatečně rychle zareagovat. Zaklínadlo ho odhodilo přes zeď a navždy spadl do propasti pod Bradavickým hradem.

Jen tak tak jsme unikli dalšímu obrovi, který na nás znovu zaútočil. Na mostě k Bradavicím mířila tisícovka Mozkomorů, proti kterým nemáme nikdy šanci, ale naštěstí nás zachránil Albuse Brumbála bratr, Aberforth.

Vykouzlil neuvěřitelně silného patrona v podobě divokého prasete, který zahnal pryč všechny Mozkomory a my mohli znovu pokračovat v cestě za Voldemortem k dokům.

V docích, bohužel ale byla další postava a tím byl Severus Snape. Věrný Smrtijed Pána zla, který zabil Albuse Brumbála.
Všichni čtyři jsme si potichu klekli, aby jsme se zaposlouchali do jejich rozhovoru, který mezi sebou vedli. Nikdo z nás ani nedutal. Vše jsme potají sledovali a poslouchali z bezpečné vzálenosti.

„Jen za posledních několik hodin jste s tou hůlkou dokázal provést neobyčejná kouzla," prohlásil Snape Voldemortovi, který se k němu bosýma nohama pomalu přibližoval.

„Ne. Já jsem neobyčejný, ale hůlka mi vzdoruje," podotkl Voldemort Snapeovi, který si za zády mnul ruce.

„Neexistuje mocnější hůlka, sám Ollivander to potvrdil. V noci, až ten chlapec přijde, nezklame vás, tím jsem si jistý...poslouchá jen vás, nikoho jiného."

„Vážně?"

„Můj pane?" nechápal Snape a mnul si ruce ještě více.

„Ta hůlka. Doopravdy mě poslouchá? Jsi chytrý chlapík, Severusi. Musíš to vědět, komu patří její skutečná loajalita?" syčel a obešel Snapa dokola.

„Jen vám, samozřejmě. Můj pane," ujišťoval ho Snape.

„Bezová hůlka mi nemůže řádně sloužit protože nejsem její opravdový pán. Bezová hůlka patří čaroději, který zabil jejího posledního majitele. Ty jsi zabil Brumbála, Severusi. Dokud jsi naživu, nemůže být Bezová hůlka doopravdy moje," odmlčel se a já přesně tušila, co Voldemort udělá.

Harry mne, ale chytil silně za ruku a zavrtěl hlavou na nesouhlas. Kdybych tam přiběhla, tak bych nás prozradila. Všechno bych zkazila.

Přes to všechno mi, ale profesora Snapa bylo líto. Nikdy jsem nepřišla na to, kdo je mým otcem. Měla jsem několik kandidátů, ale ze všeho nejvíce jsem se přiklánila k možnostem, že to je buď Sirius nebo právě Severus Snape. To, ale Harry netušil. Vím to jen já a Hermiona.

„Byl jsi dobrým a věrným služebníkem, Severusi. Jen já, ale mohu žít věčně. Nikdo mi v tom nemůže bránit, ani ta zrádkyně..."

„Zrádkyně?" zeptal se Snape se strachem v onyxových očích.

„Ano, Severusi. Theia Elder Grindelwadlová. Nikdy jsem ji neměl věřit. Zaplatila za svou zradou životem," zasyšel Voldemort a mávnul Bezovou hůlkou.

Voldemort použil řezací kouzlo a Snapovi podřízl krk. Snape se sesunul k zemi a praštil se do hlavy o sklo, za kterým jsme byli schovaní my.

„Nagini, zabij."

Nagini se začala zakousávat do Snapa. Jednou, po druhé a já dále přestala počítat. Rychle jsem se zvedla a zamířila dovnitř. V momentě se Voldemort přemístil pryč. Přiběhla jsem rychle ke Snapovi, který byl překvapen, že mne vidí. Namířila jsem svou hůlkou na jeho krk.

„Sano purifico," řekla jsem a Snapovo krk se stále neléčit a neléčit.

„Je...pozdě, Pandoro. Jed byl...rychlejší," oznámil mi Snape a ztěžka mě chytil za ruku.

Harry si sedl vedle mne a přidržel Snapovi krvácející rány na krku. Snape pohlédl Harrymu do očí a při tom mu začali stékat slzy po tváři.

„Vezmi si je. Vezmi si je, prosím," pokynul s pláčem profesor lektvarů a ukázal rukou na svou tvář.

„Dej mi něco. Honem. Lahvičku, cokoli."

Hermiona začala hledat ve své bezedné tašce ampulku, kterou zanedlouho našla a podala ji Harrymu.

Harry ji ihned přiložil na Snapovu tvář a já začala plakat. Bylo mi ho tak líto, protože jsem věděla, že se s mou matkou nestačil ani rozloučit. Nestihl nic.
Miloval ji. Nepochybovala jsem o tom ani na vteřinku.

Na Vánočním plese ve čvrtém ročníku... Jejich pohledy sledovali všichni studenti a profesoři, kteří tam ten večer byly. Pohledy dvou osob, kteří se milují celým srdcem.

„Odnes ji k myslánce. Podívej se na mě. Máš...matčini oči.
Je mi...líto, že jsem tě nemohl více...poznat, Pan...doro. Miloval...jsem...ji, celou tu do..bu," řekl naposledy a naposledy zvedl svou ruku, přičemž pohladil mou tvář.

„Byl to můj otec. Teď to vím..." rozplakala jsem se, protože až teď mi došlo, že nemám ani matku, ani otce.

Harry mne chtěl obejmout, ale vyrušil nás znovu Voldemortův hlas.

Tato kapitola se mi psala těžce, jelikož jsme přišli o dalšího velkého kouzelníka. Severus Snape je nejen hlavní postavou tohoto příběhu, ale i mužem, jenž získal naše srdce.⚡

Ráda bych všem poděkovala za čtení této povídky, hlasování pomocí hvězdiček⭐ a komentářů📝. Moc bych si přála, abyste mi napsali, co si o tom myslíte? Chtěli byste takový konec, že zemřou dvě hlavní postavy tohoto příběhu?😏

Napište mi do komentářů vaše pocity! Strašně moc mi na tom záleží a jsem zvědavá na váš názor!💚

Děkuji vám všem za přečtení a tuto kapitolu bych chtěla věnovat Polyxena_Cass, která dává hvězdičky této povídce!💚

Hezké čtení

Vaše 4everTessie💚🐍