Zrádkyně temnoty

💚12 - Soukromý rozhovor

„Theio! Probuď se prosím!" křičel na mě známý hlas.

Pomalu jsem otevřela oči a zjistila, že ležím na zemi celá propocená. Nade mnou se sklání Sirius a tečou mu slzy.

„U Merlina! Tohle jsi mi udělala naposledy! Rozumíš?"

„Promiň, já...já nevím, co se se mnou děje," odpověděla jsem a pohladila ho po tváři.

Pomohl mi zvednout a posadit na postel. Začaly mi téct slzy. „Co se děje? Nebreč," utěšoval mě Sirius a objal mě v medvědím objetí.

***

Probudily mě sluneční paprsky. Vedle mě nikdo neležel. Pomalu jsem se zvedla a po schodech zamířila do kuchyně.

Byl tam Alastor Moody, Remus Lupin, Sirius a nějací další členi řádu.
„Grindelwaldová, konečně jste se probudila. Je čas do práce," řekl nevrle Moody a v tu chvíli přišel Sirius.

„Konečně," oddychl si a políbil mě.

Cítila jsem od všech pohledy na mé osobě a od Siriuse odstoupila. „Promiň."

Jemně se usmál a vzal mě za ruku. „Ahoj Theio," pozdravil mě Remus a objal mě. Pozdrav jsem mu opětovala a pozdravila všechny v místnosti.

„Teď kdybysme začali," pokynul naštvaně Moody a svolal všechny k jídelnímu stolu.

„Další útok bude tady. Hodinu předtím tam všichni buďte, jasný?" zeptal se všichni přikývli. „Kromě tebe, Grindelwaldová."

„A to jako proč, Moody?" zeptala jsem se a opřela se naštvaně o stůl.

„Protože jsi blízká osoba Skrka, na kterého budeš dohlížet a za druhé, jestli upadneš do toho tvého divného bezvědomí...nebudeš nám nic platná," odpověděl bez špetku zájmu a ani se na mě nepodíval. Nemá mě totiž vůbec rád, kvůli tomu, že jsem chodila do Zmijozelu.

„Dokažu se o sebe postarat Moody," řekla jsem naštvaně a bouchla do stolu.

„To jsme viděli. Byla si mimo celé dva dny a nejsi tak zručná jako my ostatní."

„To by ses divil staříku," procedila jsem skrz zuby a šla zpět do pokoje.

„Alii, počkej."

„Na co? Až se mě zastaneš, Siriusi?" podotkla jsem naštvaně a otevřela dveře od pokoje.

„Budeš v bezpečí. To je jediné, co chci."

„Jsem, ale pokud budu s tebou," řekla jsem a políbila ho. Zajela jsem mu rukou do jeho hnědých vlasů a polibky mi opětoval.

„Půjdeš na Ministerstvo a budeš hlídat Skrka ano? Jeho syn je nezvěstný. Musíš se dozvědět, co nejvíce."

„Fajn," řekla jsem a začala se oblékat do věcí, které nosím do práce.

„Kam jdeš?" zeptal se nechápavě.

„Hlídat toho debila a ty můžeš pomáhat celému světu," odpověděla jsem naštvaně a začala si balit věci do práce.

„Vždyť máš jít do práce až za dva dny," řekl sklesle, ale vůbec se mě nesnažil zastavit.

Neodpovídala jsem mu a sbalená vyšla pryč z pokoje. Zamířila jsem ke vchodovým dveří. Všichni na mě udiveně a trochu se strachem koukali. Jedině Alastor Moody to s úsměvem sledoval.

„No tak počkej," vykřikl Sirius, který právě seběhl dolů.

Já ho neposlouchala, vešla pryč z domu a rychle se přemístila ke vchodu pro zaměstnance Ministerstva kouzel.

Naštvaně jsem šla přes celé atrium k výtahům. Na výtahu jsem zmáčkla tlačítko a výtah se se mnou rozjel do 2. patra.

„2. patro, Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů," řekl hlas ve výtahu a já zamířila do své kanceláře.

Chtěla jsem otevřít dveře, ale někdo se v mé kanceláři hádal. „Exaudio," pronesla jsem kouzlo, které mi umožňuje slyšet skrz zeď, i když je ta místnost chráněna kouzlem. Otec mě ho naučil.

„Nebudeš mi vyhrožovat Skrku! A odpověz! Kde je tvůj syn? Pán zla si ho žádá," řekl naštvaně Lucius.

„Můj syn ke Smrtijedům nepatří a ani nebude, Luciusi. Odejdi!" křikl Barty Skrk a chytil kliku, která se pohla.

„Bereš jeho názory. Nechceš tu krvezrádce s mudli jako Pán zla. Mám ti vzkázat, že ho stejně neukryješ a že ho najde," řekl Lucius a já uslyšela jeho kroky.

V rychlosti jsem odběhla pryč a dělala jako by jsem přicházela od výtahů. Zrovna vyšel Lucius a za ním Skrk. Oba se na mě nechápavě podívali a já na ně taktéž. Dělala jsem jako by se nic nestalo.

„Pane Skrku," kývla jsem na pozdrav a po té se podívala na Luciuse. „Luciusi," řekla jsem a ten mi s úsměvem pozdrav opětoval.

Chtěl něco říci, ale Skrk ho přerušil. „Grindelwaldová, co tu chcete?" zeptal se zaraženě, když viděl jak se na sebe s Luciusem koukáme.

„No řekla jsem si, že svou práci dokončím dříve," řekla jsem a stále koukala na Luciuse. Jako kdyby jsme vedli nějakou oční válku.

„To jste asi první na celém Ministerstvu, kdo toto udělal," Skrk se odmlčel a po té jsem se na něj už podívala, protože jsem si připadala hloupě, kvůli našim pohledům s Luciusem.

„To víte, když máte nejlepšího nadřízeného, tak vás ta práce prostě baví," řekla jsem trochu ironicky a Lucius se tomu zasmál.

Skrkův pohled byl k nezaplacení. „Až to doděláte, tak přijďte ke mně do kanceláře. Omluvte mě," řekl Skrk a odešel směrem ke své kanceláři.

Po té jsem tam zůstala sama jen s Luciusem. Zamířila jsem do své kanceláře a Lucius se vydal za mnou.

„Co chceš Luciusi?" zeptala jsem se a on mezitím zavřela dveře.

„Pamatuješ na naše poprvé?" zeptal se přešel ke mně blíže.

„Promiň, ale momentalně chodím s tvým příbuzným a taky jestli se nemýlím jsi ženatý," odpověděla jsem a sedla si na svůj stůl.

On mě pozoroval s úsměvem a přešel blíže. „Myslíš, že mě to trápí?"

„Jak tě znám, tak určitě ne. To ale neznamená, že s tebou budu ještě něco mít Luciusi. Nejsme v Bradavicích," řekla jsem s úšklebkem a přešla k němu. Byla mezi námi jen malá mezera.

„Ano, to máš pravdu. Nejsme v Bradavicích. Pořád to, ale neznamená, že mezi námi nic být nemůže," řekl a pohladil mě po vlasech, tak jako kdysi v pátém ročníku.

„Chci se s Pánem zla sejít dříve. Bude to problém?" zeptala jsem se ho a on stáhl ruku pryč.

„Neměl by to být problém. Je na mladou Grindelwaldovou velice zvědavý a bude potěšen," odpověděl Lucius překvapeně.

„A co když přivedu Bartyho Skrka juniora?" zeptala jsem se odhodlaně a Luciusovi se rozšířil úsměv.