Zrádkyně temnoty

💚20 - Chtíč

„Vypij to," pokynul mi Snape a přiložil to k mým ústům.

Rukou jsem jeho ruku odstrčila, takže náplň ampulky se vylila na zem. Jeho výraz byl stále stejný i při vylití ampulky. Tvářil se naštvaně a následně odešel do jiné místnosti.

„Myslíš, že mi pomůže nějakej blbej lektvar, Snape?!" vykřikla jsem a zamířila směrem za ním.

Nacházel se nejspíše v nějaké pracovně či co. Byl u skříně a znovu hledal nějaký lektvar. Rychle se zvedl a namířil na mě hůlkou, já udělala to samé. Vařila se ve mě krev, co si to vůbec dovoluje? Mířit na mě svou hůlkou? Potom jsem si vzpomněla, na tu věštbu.

„Jsi hajzl! Víš vůbec, co jsi udělal?! Když jsi vyzradil tu blbou věštbu?! Posral jsi to!" křičela jsem na něj a začala klepat, až se mi z ruky vysmekla hůlka.

Snape, ale na mě stále mířil a měl stále jeho typický ledový výraz. Mlčel, stále nic neřekl. Přiblížila jsem se k němu tak, až se jeho hůlka zapíchla mezi moje poprsí. Mou hůlku jsem nechala na zemi.

Byla jsem na něj neskutečně naštvaná! Mohl změnit osud...já ho mohla změnit...
Odstoupila jsem od něj a chytila se za vlasy.

„Je to moje vina...mohla jsem to změnit," řekla jsem si pro sebe, aby to nemohl slyšet.

„Nevíš jaké to je...nevíš jaké to je nikam nezapadat! Jsi úplně opak mě!" řekl naštvaně a sklonil hůlku. „Nevíš vůbec nic Grindelwaldová! Jako ostatní a přestaň mě z něčeho obviňovat! Víš kvůli komu jsem se přidal k Smrtijedům?!" 

„Moc dobře vím jaké to je nikam nezapadat Snape! Vyrůstala jsem v sirotčinci, kde mě všichni nesnášeli, protože jsem čarodějka! Ty si zatím vyrůstal se svýma rodičema a já? Nikdy jsem je neviděla! Ani matku, ani svého otce! Ty jsi měl všechno, úplně všechno! Co Lily?! I lásku jsi měl!" křičela jsem smyslů zbavená. V rukou jsem cítila napětí, srdce mi rychle tlouklo a bolela mě hodně hlava, tyto příznaky mám vždy, když  to přichází.

„Lily, sem vůbec netahej!" odmlčel se a pokračoval, už ale v klidu. „Vím, co jsem udělal. Vím, že jsem vše zkazil, nemusíš mi vše připomínat. Je mi to líto, kdybych věděl, že Pán zla po ní půjde...nikdy bych mu to neřekl a co se týče mého dětství...nevíš o mě nic. Nedělej ze sebe pořád chudáka, Grindelwaldová!"

To už jsem se neovládla a z mé ruky vytryskla bílošedá záře a oba dva nás odhodila na protější stěny místnosti. Bylo to tak silné, že zeď za mnou praskla, to samé u něj.
„Do háje..." zašeptala jsem a podívala se směrem k Severusovi, který z toho byl v šoku.

Po té jsem se pokusila zvednout, ale šlo to opravdu dost blbě. Ani jsem si neuvědomila a stál přede mnou. Nabídl mi ruku, abych mohla vstát, ani bych neřekla, že má takovou sílu.

„Nevím, jak tohle děláš...ale varuj mě prosím předem," podotkl ironicky a na jeho tváři se objevil menší úšklebek.

Následně se podíval směrem na zeď a pronesl: „Reparo."  Kouzlo zpravilo zeď do původního stavu a byla znovu jako nová.

„A já zase nevím, jak děláš to...že jsem zase v klidu," pronesla jsem s úšklebkem a sáhla si na hlavu. Krev.

Snape si toho také všiml a pokynul mi ať si sednu na židli. Já přihlouple udělala, co chtěl a posadila se.

„My dva jsme opravdu..." zamyslel se a začal mi ránu na hlavě, ošetřovat po mudlovsku.

„Jsme opravdu zajímavá dvojka, když si to tak vezmeš," dodala jsem a začala se smát. „Auu to bolí, Snape!"

„Takže Cruciatus je v pohodě a tohle tě bolí?" zeptal se a zasmál se.

Otočila jsem se směrem k němu a viděla ho, jak toho lituje. Chtěl něco říci, ale já ho rukou zastavila.

„Hlavně se neomlouvej nebo tak něco...horší je, že jsi mu řekl o té věštbě," odmlčela jsem a zamířila ke vchodovým dveřím. „Už půjdu."

„Počkej...udělal jsem chybu, já vím a moc mě to všechno mrzí," řekl a začal se ke mně přibližovat.

Podívala jsem se směrem k zemi a uviděla tam svou hůlku. Úplně bych na ní zapomněla. On si všiml, že na ní koukám a tak ji sebral a podal mi ji. Naše ruce se dotkly a já pocítila zvláštní pocit v břiše, jako tehdy.

„Jenže na to je pozdě. Už je pozdě a nebude dlouho trvat a zabije je," řekla jsem smutně a pohlédla mu do jeho onyxových očí.

„Byl jsem za Brumbálem a jsem s ním dohodnutý na jistých věcech. Než mě budeš chtít přerušit! Neptej se. Je to mezi ním a mnou."

Nic jsem mu na to neodpověděla a dala se na odchod, ale zase mě zarazil. „Miluješ ho? Blacka?" zeptal se opatrně, ale já stále mlčela. Nebudu mu na to odpovídat, když neznám odpověď. Nevím jestli ho miluju...sama nevím koho vlastně, v tom jsem ucítila jak mi vlezl do hlavy. Do háje, měla bych trénovat nitroobranu...

„Ty ho nemiluješ? Myslel jsem..."

„Myslet je hovno vědět," řekla jsem a musela se nad tím pousmát, jak mudlovské...

Sáhla jsem za kliku a on mě prudce otočil. Proč mě pořád zdržuje? O co mu jde?

„O to, že chci abys zůstala," řekl a já se na něj překvapivě podívala.

„Nechci být kompenzace za Lily a..." v tu chvíli mě umlčel polibkem a já mu polibek opětovala.

Po té jsem se sama sebe překvapila a přivinula ho k sobě. Začala jsem ho prudce líbat a on mi polibky opětoval.
Líbali jsme se, tak vášnivě až jsem ho kousla omylem do rtu a začala mu téct krev. Pousmál se nad tím a pokračoval v líbání.

Zanesl si mě nejspíše do svého pokoje a položil mě do postele. Ano byla to jeho postel, voní po něm a k tomu byla celá černá.
Já ležela, on stál u postele a pozoroval mě.

„Nebudeš toho litovat?" zeptal se jako tenkrát poprvé.

„Nikdy," odpověděla jsem mu s úsměvem a přitáhla si ho blíže k sobě.

_______

Začala jsem ho svlékat a hlasitě vzdychl. Přesně jako tenkrát. Chtíč u nás obou byl veliký a asi navždy zůstane, až do smrti.

„To máš asi pravdu," řekl s úšklebkem, znovu použil nitrozpyt.

Začal mě svlékat a já jeho také, až jsme oba byli už jen ve spodním prádle. V rychlosti mi rozepnul podprsenku a sundal kalhotky. S líbáním se přesunul k mým bradavkám. Hlasitě jsem vzdychla a nohy ovinula kolem jeho těla. S chtíčem jsem ho zatáhla za jeho černé vlasy a následně se přesunul dolu...k ní. Udělal to tak dobře jako nikdo a mé vyvrcholení přišlo, tak rychle jak nikdy. V moment byl zase u mě nahoře a já mu svlékla to poslední, co měl na sobě.

Po té do mě vnikl a oba jsme se unášeli euforií, která nás pohltila. V některých chvílích až moc hlasitě...