Zrádkyně temnoty

💚22 - Znamení zla

Ústředny pro výmazaní paměti ze mě měli radost. Už zde pracuji něco přes měsíc a je to úplně něco jiného, než u Skrka, kde jsem dělala jen administrativu. Zde často chodím do terénu a velmi si to užívám.

Vymazávám paměť nejen mudlům, ale i čarodějům, kteří jsou nebezpeční pro sebe nebo pro Ministerstvo či jeho okolí. Vlastní kancelář nemám, ale dělím se se svými kolegy. Je nás tu celkem patnáct, ale hezky se sem všichni vejdeme. Ústředen je tu celkem pět a já patřím zatím do těch nižších, i když mám počítat s blízským povýšením.

„Theio, potřebují tě na Příčné, stala se tam nějaká nehoda," řekla nadřízená čtvrté ústředny.

V ten moment se mi udělalo strašně zle a potřebovala jsem zvracet. Takhle blbě od žaludku mi snad ještě nebylo.
Všichni na mě začali koukat, jakmile jsem si dala ruku před pusu a chytila se za břicho.

„Omluvte mě na chvíli," zahuhlala jsem tiše a odběhla na nejbližší toalety.

Běžela jsem tak rychle, že jsem do někoho omylem narazila.
„Pardon," omluvila se a s rukou před pusu utíkala směrem ke zmíněným toaletám.

Nadkláněla jsem se právě nad záchodovou mísou, kde jsem strávila asi patnáct minut. Uslyšela jsem něčí kroky, jak se přibližují k mé kabince.

„Theio, jsi v pořádku?" zeptala se moje nová kolegyně Lucy Lightwoodová, která se mnou sdílela pracovní stůl.

„No asi ne..." a znovu to skončilo v záchodě.

„Někoho zavolám, ať jde na ošetřovnu pro nějaký lektvar proti nevolnosti. Hned jsem zpět," řekla a odcupitala pryč z dámských toalet.

Asi po deseti minutách to mírně přešlo a šla jsem si opláchnout obličej a napít se z kohoutku čisté vody. V tu chvíli přišla Lucy s lektvarem, který mi podala a já ho ihned vypila.

„Na Příčnou jít nemusíš a máš si prý vzít do konce týdne volno. Vypadáš strašně," poznamenala Lucy a usmála se. Mně teda do smíchu nebylo, i když ten lektvar trochu zabral. „Přesně takhle mi bylo, když jsem čekala malého Aleca," řekla a ubrouskem mi utřela spocené čelo.

Otevřela jsem pusu dokořán a radši ji ihned zavřela, protože mi určitě smrdělo z pusy. Zamyslela jsem se, kdy jsem naposledy měla měsíčky.

„Do prdele!" vykřikla jsem a podívala se na sebe do zrcadla.

„Takhle přesně jsem reagovala já," poznamenala Lucy a já měla chuť znovu běžet k zachodové míse. „To je přeci úžasné Theio. Děti jsou dar a až se to dozví tatínek, bude to ještě lepší," řekla a s štěstím bez sebe mě poplácala kolem ramen a pak si všimla jak se na ni dívám.

„Než ještě něco řekneš Lucy, tak z toho moc nadšená nejsem a ještě k tomu netuším, kdo je otcem..." špitla jsem a začala mi stékat po tváři slza.

Lucy mě objala a zeptala se jestli o tom chci mluvit, já řekla radši ne, protože bych se rozbrečela mnohem více.

***

Od zjištění, že jsem v tom uběhly necelé tři měsíce a břicho se mi začalo mírně zvětšovat. Zjistit, kdo je otcem se dá pomocí lektvaru nebo po mudlovsku, ale nechávám tomu nějak volný průběh. Myslím si, že půjde dobře poznat komu dítě bude podobné.
Nevolnosti se díky lektvarům mírnily a já nemusela díky tomu strávit čas jen u mísy.

Do práce jsem normálně chodila, ale byla tím obeznámena moje nadřízená, i když to měla před veřejností nějak tajit. Nechci, aby se to dozvědělo okolí a hlavně Sirius či Severus.
Dva, kteří se nenávidějí a jeden z nich je otcem mého dítěte...super.