Zrádkyně temnoty

💚61 - První relikvie smrti

Obchod z hůlkami nebyl podle mých představ. Toto opravu vlastnil můj příbuzný? Bylo mi z toho místa na zvracení.

Jediná věc, která mne zaujala byl znak relikvií smrti na stěnách obchodu. Potichu jsem si povzdychla vzrušením, které mi relikvie dávaly.

„Zdravím, praotče."

„Nemám vnučku!" vykřikl anglicky s německým přízvukem Gregorovič a nemohl se na mě vynadívat.

„Už mi věříš? Crucio!" vykřikla jsem a mou mocí jsem použila, aby se ani nehnul z místa.

„Jsi mu neuvěritelně podobná...tomu mrzakovi!" křikl na mě a vzápětí mučící kletbu použil sám Voldemort kterého si Gregorovič nevšiml.

„Mlč! Žiješ jen pro to, abys nám řekl, kde se nachází Bezová hůlka," prohlásil s nechutí Voldemort a pohladil má záda. „Pověz. Pověz mi to, Gregoroviči!"

„Ukradl mi ji," pronesl vyděšeně otec, mé zesnulé matky.

„Kdo to byl? Ten zloděj?" zeptal se znovu Pán zla a já přesně věděla, co se teď stane.

Pán zla vlezl Gregorovičovi do hlavy a hledal tam odpovědi na své otázky. Musela jsem si pečlivě znovu promyslet svou odpověď.

„Uz jsem ji nikdy neviděl. Prisahám na svuj zivot."

„Věřím ti...Avada Kedavra!" vykřikl Voldemort a tělo mého praotce se sesunulo k poličkám s hůlkami, které při jeho pádu popadaly na zem.

„Už vím, kdo má mou hůlku...je to tvůj otec," pronesl chladně a silně mě chytil pod krkem. „Věděla jsi to? Celou tu dobu, kde Bezová hůlka je?!"

„Ne, můj pane," zasýpala jsem a zatvářila se vážně.

„Lžeš!"

„Nelžu."

„Abych ti věřil...tak tvým úkolem je najít cestu do vězení Nurmengrad a oba dva navštívíme tvého otce, kde si všichni společně popovídáme!" prohlásil a mě bylo jasné, co se v tu dobu stane.

Věděla jsem přesně, že budu muset zabít svého otce. Přesně, jak tehdy říkal.

***

Čas ubíhal neskutečnou rychlostí a s tím i významné situace. Nikdy bych nevěřila, že se toho tolik za pár dní stane.

Potter a spol navštívili jako nejhledanější v celé zemi samotné Ministerstvo kouzel. Samozřejmě neunikly pozornosti všech zaměstnanců, ale i přes to Smrtijedům úspěšně unikli a stále unikají.

Po několika měsících to byla další šance dostat Pottera. Začalo to být komické. Voldemort zuřil více a více. Měla jsem štěstí, že na mě si zlost nevyléval.

Severus se do Malfoy Mannor, jen tak nedostával a tím temná strana byl silnější než kdy dříve. Všiml si toho Voldemort? Nebo je v tom něco víc?

Z mých myšlenek na muže, který mi kdysi změnil život, mě vyrušil sám Voldemort. My o vlku?

Bosýma nohama vstoupil do mého pokoje, který je vyzdoben do zmijozelských barev a zavřel za sebou dveře. Bohužel až teď mi došlo, proč na mě tak zvláštně zírá.

„Můj pane," uklonila jsem se s nadějí, že promluví a přece jen.

„Dnes získám Bezovou hůlku a budu nepřemožitelný. Doufám, že tvůj otec nám poví, kde bezová hůlka je, protože jinak se stane přítěží a skončí jako Gregorovič..." zašeptal, jakmile se ke mně přiblížil.

„Zajisté, pane."

„Výborně, teď se do něčeho obleč. Nesmíš před svým otcem vypadat, jako že jsi teď vstala z postele," zasyčel a odešel pryč.

Před odchodem mi, ale věnoval zvláštní pohled na mé tělo, které bylo jen ve spací košilce.

Bylo těžké přesně najít polohu vězení Nurmengard, kdybyste nebyli dítětem Gellerta Grindelwalda, který toto vězení postavil.

Hledání mi ušetřilo spousta času a já se mohla soustředit na naší konverzaci. Poprvé spatřím otce na vlastní oči. Tedy spíš kůži, i když na chvíli.

Budu muset otce zabít, přesně jak mi řekl při našich prvních setkání.

Den utekl jako voda a společně s Voldemortem jsme se mohli vydat za mým otcem. Voldemort čekal před sídlem Malfoyů. Jeho černý plášť až na zem zavlál, jakmile jsem dorazila k němu.

Natáhla jsem před něj svou hubenou ruku a přemístili jsme se přímo k cele, kde byl můj otec.

„Výborně, Elder. Nepřestaneš mne překvapovat," řekl a zneškodnil obranná kouzla, která otce držela v jeho cele.

„Grindelwalde, rád tě poznávám. Chci vědět, kde je Bezová hůlka. Řekneš mi to a tvá dcera tě nezabije," nadiktoval mu Voldemort a zatáhl za mou ruku, takže jsme všichni tři byli v jedné místnosti.

Nepřestal mě udivovat otcův klid. Neměl strach, ani z Voldemorta, ani ze mně. Podívali jsme se navzájem do stejně barevných očí.

„Budeš mne muset zabít, Tome. Nikdy ti neřeknu, kde Bezová hůlka je. Nikdy," podotkl bezmocný a zestárlý Gellert Grindelwald.

„Zklamal jsi mě, Grindelwalde. Je vidět, že jsi nikdy nemohl vyhrát. Skončíš jako Brumbál, mrtvý. Gellert Grindelwald zemřel rukou své dcery a tím byl navždy ponížen," řekl Voldemort, přičemž kývl hlavou.

Vím přesně, co to znamená. Mám zabít svého otce. Nyní. Zamířila jsem na něj svou hůlkou a naposledy pohlédla do jeho barevných očí jako mám já.

„Pro vyšší dobro," jemně se mu rty zkřivily do úsměvu.

„Avada Kedavra," z mé hůlky vylétlo zelené světlo a zasáhlo mého jediného příbuzného do hrudi.

„Pro vyšší dobro," řekla jsem si pro sebe potichu a po té propadla do kratkého transu.

„Volají mne! Elder! Jdeme," přikázal mi a vyšel z cely.

„Vím, kde je. Došli mi všechny souvislosti. Vím, kde je Bezová hůlka, po které tak moc prahnete," má odpověď ho vyvedla z míry, nečekal to. „Můj otec získal Bezovou hůlku, když okradl mého praotce. Měl ji celou tu dobu u sebe. Zvládl s ní velké věci. Po té, co prohrál boj s Albusem Brumbálem byl zavřený tady. Hůlka mu tedy byla odebrána a nyní je pohřbená s tělem bývalého ředitele Bradavic..."

Ahojky, vítám všechny u nové kapitolky. Omlouvám se za pomalejší vydávání. Nyní mám zkouškové, ale naštěstí se pomalu blíží ke svému konci. Po té tedy budu kapitoly znovu vydávat 2x týdně. Těšte se!💚

Doufám, že jste s dnešní kapitolou byli spokojeni, i přes to kolik tu zemřelo lidí...
Budu ráda za Vaše komentáře📝, hvězdičky⭐ a přečtení🔥!

S přáním hezkého dne
Vaše 4everTessie💚🐍