Zrádkyně temnoty

💚2 - Změna

Pohled Severuse Snapa

Dnes se bude konat oslava narozenin Lupina a já mám šanci se dostat dovnitř. Můj plán je tam dostat konečně nějakého profesora. Celých sedm let jim to prochází, takže dnes jim to už prostě neprojde.

Na druhou stranu tam bude Lily. Chci ji vidět, protože stále na ní myslím. Nedokážu ji dostat z hlavy. Zamiloval jsem se do ní, jakmile jsme se poznali, ale v Bradavicích se vše pokazilo. Hlavně Potter se pokazil.

Sedím ve společenské místnosti a čtu si knihu o černé magii z oddělení s omezeným přístupem. Výhoda je, že se dostanu kamkoliv.

Zbytek spolužáků odešlo někam pryč a zbyl jsem tu úplně sám. Dokud nepřišla mladá Grindelwaldová, která mi doslova pije krev a určitě nejsem jediný. Ve Zmijozelu ji nemá nikdo moc v lásce, protože se baví s blbými Nebelvíry.

Tenkrát, když sem chodil Lucius Malfoy, tak se stal mezi nimi malý románek. Byl to jediná osoba ze Zmijozelu, se kterou se mladá Grindelwaldová vyspala...

Od pátého ročníku, co se to stalo s Malfoyem se na ní lepí tolik osob mužského pohlaví, že bych to ani sám nedokázal spočítat.
Vtipné bylo, když se to dozvěděl Black s těmi jeho kumpány...

Ani by si mě nevšimla, dokud jsem na ní nepromluvil.
„Víš, že další večírek je blízko k tvému vyloučení z Bradavic? Měla by sis dát pozor, co budeš dnes večer dělat. Nechceš zase, aby Zmijozel přišel o body ne?" řekl jsem s ušklebkem.

„Vyhrožuješ mi Srabusi?!" řekla naštvaně a zamířila k pohovce, kde jsem seděl.

Zvedl jsem se z pohovky a podíval jsem se jí hluboko do jejích výrazných zelených očí.
Neřekla ani slovo. Mlčela a já také. Viděl jsem na ní nervozitu a napětí, které mezi námi bylo. Sám jsem to nechápal.
Tohle se mi stalo jen s Lily Evansovou, ke které jsem něco cítil.

„Ještě jednou mi budeš vyhrožovat...tak si mě nepřej," promluvila nakonec a silou mě od sebe odstrčila. Po té naštvaně a vykolejená odešla do svého pokoje.
Zůstal jsem tam stát bez pohybu asi dvě celé minuty.

***

Oslava Lupina začala oficiálně v půl deváté a já se rozmýšlel, jestli tam nakonec vůbec půjdu. Nikdo mě tam nechce, ale na druhou stranu tam bude Lily.
Po dvou hodinách čtení pořád stejné knihy jsem se definitivně rozhodl.
Zamířil jsem rovnou na tu hloupou oslavu a vymýšlel plán, jak to zastavit.

Vešel jsem hned za nějakými lidmi z Mrzimoru a zamířil za Narcissou Blackovou, která tam postávala se svojí sestrou Andromedou.

„Severusi...tak jsi nakonec přišel," řekla překvapeně Narcissa a já jí na to radši ani neodpověděl.

Díval jsem se celý večer po Lily, která momentálně tancovala s Potterem. Jak já ho nenávidím.
Pak mi pohled spočinul na mladou Grindelwaldovou, ke které vzápětí přišel opilý Black.

Těsně předtím se na mě podívala a chystala se za mnou jít. To ale nestihla.

Po několika minutách pak nastal zvrat večera.

„Proč za všemi lezeš?" vykřikl Black na Grindelwaldovou.

„Kam jako jdeš?" vykřikl na ní a chytil jí silně za ruku.

„Nech mě na pokoji Blacku!" vykřikla a vykroutila se z jeho sevření.

Po té ji prudce otočil a rukou sáhla na svou hůlku, kterou měla zandanou v kapse.
„Co si..." ani to nedořekl a kouzlo ho odhodilo na druhou stranu místnosti.

„Dobře mu tak," řekl jsem si potichu pro sebe.

Něco řekla Lupinovi a s ubrečenýma očima šla pryč z komnaty nejvyšší potřeby.
Předtím než odešla, tak jsem si nemohl nepovšimnout jejích očí.

Odhodlaně, ale nenápadně jsem se za ní vydal.

Pohled Theii Grindelwaldové

Otevřela jsem dveře do společenské místnosti, kde na stole ležela poloprazdná ohnivá whiskey. Zamířila jsem k ní a třikrát si lokla.

Naštěstí jsem tu byla sama. Vykouzlila jsem si zrcadlo a začala se prohlížet. Díky Merlinovi, že se mi to kouzlo podařilo vymyslet.

Jedno oko jsem měla průzračně bílé a to druhé se postupně zbarvovalo do tmavě černé.

Docela dost mě to vylekalo a tak jsem vzala flašku se zbytkem ohnivé whiskey a hodila to směrem na zrcadlo, které v mžiku zmizelo.

Jsem zrůda. Jako můj otec. Strašně se mu podobám. Měním se v něm? Vzhledem a teď i chováním?

Do téhle doby jsem tu byla úplně sama, ale náhle ve dveřích stál Severus Snape.
Mlčky se ke mně přibližoval.

„Co chceš Srabusi?!" vykřikla jsem naštvaně.
To mě nikdo nemůže nechat na pokoji!
Snape stále nic neříkal a koukal se mi hluboko do očí. Stále se přibližoval a konečně promluvil.

„Je to i moje společenská místnost. Už od prvního ročníku, Grindelwaldová." vyhrkl přesvědčivě a podíval se směrem k rozbité flašce.
Udivovalo mě, že na moje oči se neptá.

„To se ani nezeptáš, co mám s očima?!" vykřikla jsem. „A proč neřekneš, že jsem zrůda?" zeptala jsem se s normálním hlasem.

Otočila jsem se zády a rozhodila ruce. Uvnitř mě byl jen vztek a silně mi tlouklo srdce.

Vytáhla jsem svou hůlku a zamířila proti židlím a stolům v rohu společenské místnosti.
„Reducto!" vykřikla jsem a z hůlky mi vystřelil paprsek a zasáhl židle a stoly zároveň. Ihned se rozbily a nezbylo z nich nic.

„Klidně rozbij celou místnost, ale nejspíš ti to vůbec nepomůže," řekl potichu.
Otočila jsem se směrem k němu.

„Fajn. Můžu rozbít... třeba tebe," řekla jsem a pravý koutek u pusy mi vyletěl nahoru.

„Posluš si, Grindelwaldová," podotkl a přistoupil ke mně ještě blíže. „Aspoň budu mít od tebe pokoj."

Zamířila jsem svou hůlkou přímo na něj a on tam jen tak stál. Měl stále stejný výraz.
Náhle se mi začala klepat ruka a přestala jsem se usmívat.

Snapův výraz se neměnil a já začala být na váškách, jestli mu mám ublížit nebo ne.
„Nemusíš to dělat. Nemusíš být jako on. Jako tvůj otec," pošeptal a šel ke mně ještě blíž.

„Nejsem jako můj otec!" vykřikla jsem.

"Máš pravdu. Nejsi, ale můžeš. Je to jen na tobě," řekl a zamířil do svého pokoje.

Nechala jsem ho jít, ale nakonec jsem se rozběhla za ním.

„Snape!" zakřičela jsem na něj, když zrovna otevíral dveře od svého pokoje.
On mě, ale naschvál neposlouchal.

Vkročil do pokoje a chtěl zavřít dveře, ale já jsem tam v mžiku strčila nohu.
„Máš nějaký problém?" zeptal se a prohlédl si mě od hlavy až k patě.

„Ano, mám," sdělila jsem mu a vkročila do jeho pokoje.
V pokoji nikdo nebyl. Byli jsme tu jen my dva.

V mém těle mi pořád kolovalo hodně alkoholu a nejspíš proto jsem udělala něco, co jsem sama nečekala.

Políbila jsem ho a on se překvapeně nechal.
„Nebudeš toho litovat?" zeptal se přes polibky.
„Nikdy," odpověděla jsem mu a začala mu rozepínat košili.

To bylo naše poprvé...