Zrádkyně temnoty

💚58 - Přesun

Pohled Severuse Snapa

Dnes se konal přesun Harryho Pottera ke členům Fénixova řádu. Noc byla temnější než obvykle, což je pro Smrtijedy ideální.

Musím se toho také zúčastnit. To znamená po dlouhé době, lítání na koštěti. Kdo by řekl, že Severus Snape umí létat...no opak je pravdou.

„Ty umíš lítat na koštěti?" zeptala se mě Kate Dolohovová, která k mému neštěstí letěla také.

Neodpověděl jsem, protože s ní nechci mít nic společného. Nemám ji rád a vím, že ona mne také ne. Jen silně pohrdala Grindelwaldovou a několikrát ji vyhrožovala smrtí. Ona její narážky vždy s klidem obrátila proti ní.

„Zapůsobil jsi na mě, Severusi. Nikdy bych neuvěřila, že bys zabil samotného Brumbála. Konečně jsi Pánův mazlíček...to jsi celou dobu chtěl ne? Dostat se na stejné místo, kde je ona?" otravovala mě dále a já ji stále neodpovídal. „Vím, že jsi do ní zamilovaný. Ona je pro tebe zkáza, Severusi."

„Co kdybys držela tu svou nevymáchanou hubu, Dolohovová? O co ti jde?"

„Časem pochopíš. Je to jen zrádkyně," odvětila a nasedla na své koště.

***

Vše proběhlo neskutečně rychle. Řád použil kouzla Mnoholičného lektvaru, takže tu bylo hned osm Potterů najednou. To je opravdu nejhorší den mého života.

Odrážel jsem zaklínadla Řádu, jak to bylo možné. Členové Fénixova řádu se bránili se vší silou. V dáli se chystal jeden se Smrtijedů zaútočit na Lupina, za kterým seděl jeden z Potterů. Musím ho zachránit pro Lily...

„Sectumsempra!" vykřikl jsem na Smrtijeda, ale v moment se Lupin společně s Potterem naklonili na druhou stranu a má kletba zasáhla jiného Pottera s Arthurem Weasleym. Kletba trefila přesně Potterovu hlavu. Snad není mrtvý, jelikož jsem svůj život po smrti Lily obětoval pro jejího syna a kdyby dnes zemřel, bylo by vše zbytečné.

Uviděl jsem Arthurův zaskočený výraz a rychle se vydal pryč. Já je nechal uletět a letěl jsem dál.

Nemohl jsem si nepovšimnout osamělého Pottera, který letěl přímo za mnou, přičemž se mě snažil odzbrojit. Rychle jsem se mu vyhnul a letěl přímo za ním. Neletěli jsme sami. Vedle nás letěl další Smrtijed, kterého jsem tajně zneškodnil. Potter vše viděl, ale nestihl zareagovat, když málem nabořil do sloupu na louce a po té začal padat ze svého koštěte. Vyřítil jsem se rychlostí blesku za ním a naposlední chvíli ho chytil pár stop před zemí.

Přistáli jsme s ním a nepravý Potter byl celý v šoku, co viděl. Vůbec nemám plán, to byla pitomost ho zachraňovat, když to stejně není Potter.

Začali jsme na sebe mířit svými hůlkami, než promluvila?

„Proč jste zabil Brumbála? Řád vám věřil profesore!" horlivě na mě chrlila jistá studentka z Nebelvíru.

Ihned jsem poznal, kdo to je. Stále měla Potterovo tělo, přičemž hlas byl její. Přísahal bych, že Pandořin hlas je někomu velmi podobný.. 

„Mdloby na tebe!" vykřikla zaklínadlo a já se mu vyhl jen tak tak. „Tak mluvte!"

„Uklidněte se Prewettová!" přikázal jsem jí a v momentě se začala měnit sama v sebe.