Zrádkyně temnoty

💚23 - Malá naděje

Táhl mě dlouhou chodbou a vtáhl do nějaké místnosti bez oken. Mávl hůlkou a zavřeli se dveře, následně mě chytil pod krkem a natlačil na zeď.

„Co má znamenat to oko?! Nelži jinak pocítíš Cruciatus a víš, že si mučení rád užívám!" křičel na mě a já nemohla dýchat.

Ruce jsem zvedla na znamení, že se vzdávám a pustil můj krk. Jemně jsem si odkašlala a podívala se do jeho rudých očí. „Nevím pane, stávalo se mi to v Bradavicích v posledním ročníku, když mě někdo naštval," pronesla jsem potichu a odkašlala si.

Lord Voldemort na mě namířil hůlkou a odstoupil. Prohlížel si mě od hlavy až k patě a stále na mě mířil hůlkou.

„Tak naštval?! Crucio!" vykřikl a chytila jsem se za břicho. Bolestí jsem se mu uklonila a snažila se podívat do jeho rudých očí.

„Prosím..." špitla jsem a nechal toho.

„Legilimens!" procedil skrz zuby Pán zla.

„Pro vyšší dobro! Pro vyšší dobro!" křičela jsem ve svém podvědomí a temnota pomalu začala ustopovat.

.........

„Nech mě na pokoji Blacku!" vykřikla jsem a vykroutila se z jeho sevření.

Ucítila jsem jeho ruku na mých zádech. Prudce mě otočil a já si v obraně vyndala svou kouzelnickou hůlku.

„Co si..." ani to nedořekl a moje kouzlo ho odhodilo několik stop na druhou stranu místnosti.

„Alii...tvoje oči," řekl Remus a rychle jsem běžela pryč.

.......

Vběhla jsem do společenské místnosti a vykouzlila jsem si zrcadlo a začala se v něm prohlížet.
Jedno oko bylo průzračně bílé a druhé se pomalu zbarvovalo do tmavě černé. Vylekalo mě to a proti zrcadlu jsem hodila poloprázdnou ohnivou whiskey.

V tu chvíli přišel Severus Snape.

.........

„Dost!" vykřikla jsem a z rukou mi vytrskla černá záře, která srazila Voldemorta na zem.

Zběsile dýchal a snažil se doplazit pro svou hůlku. Já ho nechala. Chtěla jsem ho vidět jak se plazí. Byl to skvělý pocit koukat na největšího černokněžníka, který se plazí.

„Chci podmínky, jelikož se bavím se členy Fénixova řádu a vy mě nemůžete volat jak se vám zlíbí. Budu váš špeh tak jako u Řádu, tak i na Ministerstvu a hlavně u Brumbála, jak jsme se domluvili. Jestli chcete být nepřemožitelný...budete mě potřebovat, jak jste sám říkal," odmlčela jsem se a on se mezitím zvedl a namířil ma mě hůlkou.

Potichu mě pozoroval a mlčel. Poslouchal. „Na konci července se narodí chlapec, který vás má zabít. Jeho rodina Vás několikrát porazila a všichni víme, kdo to je. Ano i já věštbu slyšela na vlastní uši. Měl by jste být na pozoru, jak jsem pochopila na to vám slouží další špeh, Peter Pettigrew. Nejlepší přítel těch, kterým se má ten chlapec narodí. Máte to dobré vymyšlené, ale potřebujete zadní vrátka. Což znamená mě. Tak jako Pettigrew jsem nejlepší přítelkyně Potterových," dořekla jsem svůj monolog a vytáhla svou hůlku na obranu jako má on.

Má síla se vrátila zpět do hlubin mé mysli. Nadechla jsem se zhluboka a vydechla.
To bylo poprvé, co jsem viděla Pána zla mlčet a poslouchat mě bez přerušení.

„Dobrá, ale jestli mě podrazíš...zabiju tě nebo hůř zabiju všechny tvé přátele! A další věc, Grindelwaldová," procedil skrz zuby a přiblížil se ke mně. Hůlku měl stále namířenou na mě. „Když řeknu ať zabiješ Snapa, zabiješ ho! Když řeknu, abys ho umučila k smrti uděláš to! Vidím, jak se vy dva na sebe koukáte! Kvůli němu se ti spustila moc! Jen ti chci říci...láska je pro slabochy," vykřikl a v tu chvíli se otevřeli dveře a stáli v nich dva Smrtijedi.

„Teď, když dovolíš...Diffindo!" začala mi téct krev na mém dekoltu a rány se rozšiřovali všude po těle. „Crucio!" a já vyčerpaně upadla na zem. Hůlka mi vypadla z ruky a Smrtijed ji podal Pánovi zla. „Odveďte ji z mých očí! Někam ji zamkni!" vykřikl Pán zla a Šedohřbet mě táhl někam pryč.

Zavřel mě do nějakého pokoje a zamkl dveře. Někdo pokoj uzavřel pomocí kouzla a já tu byla uvězněná. Bezva.
„Shnij v pekle, Grindelwaldová!" řekl někdo naštvané za dveřmi a následně jsem uslyšela vzdalující se kroky. Zůstala jsem tu sama.

Uběhla hodina a mě se začalo dělat špatně a chtělo se mi zvracet.
V tu chvíli do pokoje vstoupila Narcissa.
„Je ti špatně? Přinesla jsem ti nějaké lektvary na zotavení a na ztrátu krve," pronesla a vyndala několik ampulek z kabátu.

„Proč mi pomáháš?" zeptala jsem se a kopla do sebe oba lektvary.

„Lektvary jsou od Severuse. Máš štěstí, že ho tu máš. Vidím, jak se na tebe kouká. Dokonce jinak než na Evansovou. Bohužel, jak jsem slyšela to začal vnímat i samotný Pán zla," odpověděla a zamířila zpět ke dveřím. „Zítra budeš znovu na svobodě. Všichni mluví, jak si na něj zaútočila," řekla bez špetku zájmu a nechala mě tu samotnou.

V tu chvíli se mi začalo klepat celé tělo a já upadla do bezvědomí.

........

Otevřela jsem oči a ocitla se po dlouhé době v otcově starém domě, kde mě sem v myšlenkách párkrát bral. Zamířila jsem do jeho pracovny.
Stál zády ke mně ve svém typickém černém kabátu a kalhotách.

„Chceš se nechat zabít Theio?!" vykřikl a podíval se mi do očí. Byl velice naštvaný. „Víš, co se stane, když zemřeš? Je konec všeho!" křičel a přiblížil se ke mně.

„Kde jsi byl, když jsem tě potřebovala?! Proč jsi mi neřekl, že v sobě mám temnou a světlou magii...že se musím rozhodnout na jakou stranu se dám?!" vykřikla jsem na zpět a také se k němu přiblížila.

„Nebyl na to správný čas! A jak asi víš, v cele travím většinu svého času. Slábnu a moje moc také, proto se s tebou nemůžu, tak často spojit," vyjekl a naštvaně rozhodil rukama. To mám po něm.

„Tak já tě osvobodím a než se s Voldemortem za tebou vydáme...vrátíš se zpět," navrhla jsem s nadějí.

„To nejde. Nemůžu pryč i sám Albus by to nedokázal!" odpověděl naštvaně a protočil očima.

„Jsem teď silnější než bezová hůlka, otče! Moje temnota nebo moje světlá stránka tě odtamtud dostane, prosím."

„Nebudeme o tom diskutovat! Radši mi řekni, co budeme dělat s tvým dítětem?" zeptal se a ukázal na mé břicho. „Bude to chtít zabít a co hůře? Může tu moc po tobě zdědit a nebo být i silnější. Musíš být ty ta nejsilnější, aby všichni přežili! Protože když bude silnější tvé dítě, tak tebe nebude potřebovat! To dítě půjde lépe převychovat než tebe!"

„Nenechám ho nebo ji zabít! Odvezu to dítě někam daleko. Nedopustím, aby ho našel! Jasný?" podotkla jsem naštvaně a šla k němu blíže.

„Mám známé na severu Evropy. Mohlo by to chodit do Kruvalu? Co na to říkáš?" zeptal se a chytil mě za ruku.

Vůbec nepoznávám toho zlého černokněžníka Gellerta Grindelwalda, který chtěl ovládnout celý svět. Chce mi jen pomoct, konečně se chová jako otec.

„Dobře beru," řekla jsem a konečně měla aspoň malou naději pro to malé.

„Mám, ale podmínku. Neútoč na Voldemorta zbytečně ze vzteku, protože se to otočí proti oboum. Další věc je nitroobrana a další...poděkuj Albusovi. Jméno toho přítele zní Vasilij Andrejev," řekl s vše se rozplynulo.

.......

Nová část je na světě. Omlouvám se, že nepřidávám častěji, je zkouškové období a je to poměrně náročné. Několik kapitol mám předepsané dopředu, jen je upravit a publikovat. To je můj největší problém :/.
Snad se to čekání vyplatí.

Budu ráda za každou🌟 a komentář❤️. Mějte se!💚⚡
Vaše 4everTessie💚🐍!