Zrádkyně temnoty

💚63 - Zložár

Pohled Pandory Fos Prewettové (Grindelwaldové)

Právě nyní čekám na Harryho, který mluví s Helenou z Havraspáru. Ona totiž ví, kde se diadém její matky Roweny z Havraspáru nachází. Další viteál. Další kus jeho duše.

Podívala jsem se z okna největší věže Bradavic směrem ke kopci, na kterém stálo spousta Smrtijedů. Mířili svými hůlkami na ochranné vrstvy Bradavic, kterou vykouzlili naši profesoři a členové Řádu, aby nás všechny chránili.

„Je v Komnatě nejvyšší potřeby! Musíme rychle!" objevil se tu Harry a táhl mě za ruku pryč.

Na hlavním schodišti jsme potkali v ruku v ruce Ginny s Nevillem, kteří utíkali směrem pryč podobně jako všichni studenti Bradavic.

„Nevíte, kde je Lenka? Musím ji najít! Dokud nebudeme oba mrtví! Asi ji miluju!" vykřikl Neville a utíkal po schodech nahoru, odkud jsme přiběhli s Harrym.

Pomalu jsem se od Harryho s Ginny odsunula, abych jim dala chvíli soukromí. V mžiku se oba políbili až ke mně došlo mlasknutí. Nechci se na ně dívat. S Harrym jsme spolu chodili, takže nemám potřebu na ně zírat, jak se ocicmávají s Ginny.

„Já vím," řekla smířeně Ginny Harrymu a vydala se rychle za Nevillem.

Před odchodem mi věnovala nevinný úsměv a zmizela ve skupině čtvrťáků, kteří se společně přesouvali někam pryč.

Cesta do Komnaty nejvyšší potřeby utekla podivně rychle. Harry se právě se zavřenýma očima soustředil na vchod od komnaty, aby se nám zjevil a my mohli konečně hledat diadém.
Po chvíli jsme oba vstoupili do Komnaty plné harampádí, co tu kdy kdo zanechal.
To bude na dlouho... Harry se i přes to vydal rychlím krokem do středu komnaty a já za ním.

„Ten diadém nikdy nemůžeme najít," povdechla jsem si stále za Harrym v patách.

„Slyším ho, Pan. Viteál je někde blízko," prohlásil Harry a zamířil ke stolu s nějakými věcmi.

Pod různými látkami a provazy na stole ležela dřevěná obdelníková skříňka. Harry ji otevřel a konečně v ruce držel další viteál, který byl snad nejnádhernější ze všech. Nemohla jsem na něm oči nechat.

„Ale, ale..." řekl opodál velmi známý hlas.

Nedaleko mně a Harryho na nás mířili hůlkami Draco Malfoy, Blaise Zabini a Gregory Goyle. Blonďatý chlapec s očima s barvou bouřky mi ukradl srdce, ale i přes to všechno, co se mezi námi stalo na mě a mého nejlepšího kamaráda míří svou hůlkou.

„Co vás sem přivádí?" zeptal se s úšklebkem na rtech a věnoval mi jeden ze svých pohledů.

„Můžu se ptát stejně," pokračoval Harry a já si nenápadně připravovala svou hůlku na případný protiútok.

„Máš něco mého. Chci to vrátit," odpověděl sebejistě Draco.

„A ta, kterou máš teď?"

„Ta je matčina. Je mocná, ale není to totéž. Úplně mi nerozumí. Víš, co tím myslím?" podotkl blonďatý chlapec a dále z nás nespouštěl oči.

„Proč jsi jí to neřekl? Bellatrix?" změnil Harry téma a na Dracovi byla ihned vidět nejistota. „Poznal jsi mě, ale neřekl jsi to."

„Dělej, Draco...nebuď srab. Zab ho!" prohlásil slizce Goyle.

„To nejdříve budeš muset zabít mě! Ty hnusnej hade!" zastala jsem se Harryho a zamířila na trojici Zmijozelů svou hůlkou.

„Expelliarmus!" vykřikla za námi Hermiona, která se zde objevila a odzbrojila Draca.