Zrádkyně temnoty

💚13 - Barty Skrk junior

Teď jsem si, ale opravdu zavařila. Jak mám asi přivést mladého Skrka, když ani nevím kde je? Sakra, jsem fakt pitomá.

V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. „Dále," pokynula jsem a ve dveřích jako na zavolanou stál můj šéf Barty Skrk.

„Zdravím, potřebuju od vás maličkost. Jelikož jste i nad má očekávání šikovná," u toho se zastavil, jeho výraz mluvil za vše. „Chci, abyste tento dopis zanesla ke mně domů s absolutní diskrétností. Nikdo o tom nesmí vědět a vy to nikomu neřeknete, jasné?" zeptal se mě s naštvaným výrazem.

Mně snad přeje štěstí? Merlin mě musí mít opravdu v lásce, řekla jsem si pro sebe.

„Zajisté, pane Skrku. Ještě něco? A kdy mám vyrazit?" zeptala jsem se s jemným úsměvem.

„Ihned. Je to důležité, tady je adresa. Zařídil bych si to sám, ale bystrozorové chytili několik Smrtijedů a já musím být u soudu," řekl znechuceně. „Jen předáte dopis mé manželce a vypadnete. Rozumíte? Tady je adresa," podal mi adresu a snažil se mě nedotknout.

„Rozumím," řekla jsem a společně s Skrem vyšla pryč z mé kanceláře.

Zrychlila jsem krok a vydala se k výtahům. Musím to říci Siriusovi. Výtah mě vyvezl do atria a já zamířila ke krbům, kde jsem se přemístila před náš dům.

Vstoupila jsem dovnitř a u stolu seděli Potterovi, Remus a Sirius. Jakmile jsem vstoupila všichni se na mě podívali s ustaranými pohledy.

Sirius ke mně přistoupil a já v rychlosti začala mluvit.
„Když jsem včera šla do své kanceláře slyšela jsem dva hlasy uvnitř. Byl to Lucius a Skrk. Mluvili o Voldemortovi, Lucius tedy Malfoy chtěl, aby Skrk mu vydal jeho syna, protože si ho sám Pán zla žádá. Skrk mu odporoval a řekl, že jeho syn není Smrtijed a ani nebude," vychrlila jsem rychle a uvědomila si, že jsem dvakrát řekla Lucius místo Malfoy, i když jsem se jednou opravila.

Sirius ke mně přišel a objal mě. Po té promluvil Remus.
„Malfoy, že mě to nepřekvapuje a říkal ještě něco? Něco o mladém Skrkovi? Nějaké podrobnosti, kde se třeba nachází?" zeptal se a také mě přišel obejmout.

Samozřejmě...momentálně jdu do Skrkova domu, unést jeho syna a přivést ho k Voldemortovi, aby ze mě měl radost. Dále budu muset omráčit jeho manželku a další, kteří se tam vyskytnout. Nejhorší na tom je, že vlastně nevím jestli tam mladej Skrk je. No, ale když se mi naskytla příležitost s tím dopisem, tak proč to nevyzkoušet.

„O tom se Skrk bohužel nezmínil, je mi líto. Teď se znovu musím vrátit na Ministerstvo. Mám ještě nějakou práci. Ráda jsem vás viděla," řekla jsem a objala Lily s Jamesem.

„Zítra se u nás stavte, na osmou hodinu večer, platí?" zeptal se James.

„Platí," odpověděl Sirius s Remusem a podívali se směrem ke mně.

„Budu se snažit udělat práci, tak rychle jak to půjde. Teď, když mě omluvíte. Musím se vrátit, mějte se," řekla jsem a ucítila na sobě smutný výraz Siriuse.

Rychle jsem vyrazila před dům a rázem se přemístila na zmiňovanou adresu Skrkova domu.

Jeho dům byl obrovský, ale na mě moc světlý. Bílá omítka, bílá okna, bíle dveře a bílé sloupy, které podpírají honosnou terasu. Zamířila jsem ke dveří a zazvonila.
Nikdo dlouho neotevíral, ale zanedlouho vchodové dveře otevřela domácí skřítka.

„Dobrý den, přejete si slečno?" zeptala se mě skřípavým hlasem a usmívala se.

„Zdravím, poslal mě pan Skrk a mám," ukázala jí dopis. „Dát manželce tento dopis. Je to velice diskrétní," řekla jsem a skřítka se otočila. Teď mám příležitost. Vytáhla jsem svou hůlku a zamířila na skřítku.

„Petrificus totalus!" pronesla jsem kouzlo a skřítka nehybně spadla na zem. Znovu jsem na ní namířila hůlkou a pronesla: „Obscuro," kouzlo, které vykouzlilo skřítce pásku přes oči.
Po té jsem rychle zamířila doprava a tam byly zamčené dveře, které nejspíš vedly do sklepa. „Alohomora," dveře se rázem odemkly a já šla po schodech dolů.

„Synu, je mi to moc líto. Otec si to přeje. „Imp..." kletbu, kterou se nepromíjí manželka pana Skrka nestihla pronést. Byla jsem rychlejší.
„Mdloby na tebe!" vykřikla jsem a paní Skrkovou to odhodilo několik stop pryč a ihned propadla do bezvědomí.

Rozběhla jsem se k mladému Skrkovi a začala ho zvedat ze židle. Měl hnědé vlasy a byl děsně vyhublý.
Nechápala jsem, jak mu to můžou dělat. Svého vlastní syna nechávali celou dobu pod kletbou Imperius. Kdyby mi toto udělal můj otec...no nad tím radši nebudu ani přemýšlet.

Mladý Skrk se na mě podíval a usmál se. „Kdo jsi? Jsi můj anděl strážný?" zeptal se mladík a já se ironicky usmála.

„Spíše...anděl zkázy. Teď pojď, musíme rychle odejít."

Podpírala jsem ho celou cestu až k vchodovým dveřím. Skřítce jsem dala do ruky dopis od pana Skrka a namířila na ni hůlkou.

„Oblivate," pronesla jsem a skřítka dál ležela nehybně na zemi s páskou přes oči.

„Teď se přemístíme, zvládneš to?" zeptala jsem se mladého Skrka, který trochu vyděšeně koukal na svou skřítku.

„Snad...kdo jsi? Potřebuju se dostat k..." nedořekl to a já ho doplnila.

„K Pánovi zla? Ano, přesně tam míříme," doplnila jsem ho a přemístili jsme se k Luciusovi Malfoyovi domů, jak bylo domluveno.