Zajatci pravdy

Kapitola XXXIX~

Tak nová kapitola je tu. Snad se bude líbit. Po nějaké době zase Maleken, ale nebojte. Nebude to na dlouho. Užijte si kapitolu 😁

Vědění

Maleken

Poté, co je ta podivná osoba svěřila do rukou Katarině, šlo všechno jako na drátkách. Brunetka je provedla po pozemcích a ukázala jim vše důležité. Jejich pokoje byly  úžasné. A to ani netušili, že vůbec nějaké mají. Prostě senzace.

Do toho jim Kat vyprávěla, jak probíhal minulý rok. Jak je Raven zachránila a odvedla sem. Destiny to celé poslouchala s otevřenou pusou a nedokázala se ubránit vlezlým myšlenkám. Jak to Ray dokázala? Proč se neobjevila už dřív? Nestalo se jí něco?

"Drakonko? Můžu se na něco zeptat?" nadhodila Dee a zkoumavě si svou průvodkyni prohlížela. Zajímalo jí, jak zareaguje.

"Už jsi to udělala, takže
můžeš," usmála se na ní Antonovna. Zrovna vcházeli do největší z budov. To byla poslední, ve které ještě nebyli.

"Pochopila jsem, jak se Raven podařilo zachránit nováčky z minulého ročíku. Jenom jednu věc si vynechala" oznámila jí.

Katarina se na chvíli zatvářila překvapeně, ale rychle zase nasadila kamennou masku. Asi už tušila, na co se jí bude chtít zeptat.

"Jakého má Raven ochránce? Podle toho, co jsi nám řekla, to musí být něco s křídly. A jediný mazlíček s křídly je tu Luk. Ale toho má Whiteness. Podle toho, co jsem na lodi našla, to není její pravé jméno. Takže jediným možným vysvětlením je, že ta dívka, která nám pomohla, je Raven." Dokončila svou úvahu rusovláska. Byla na sebe docela pyšná, protože to, co z ní vypadlo, dokonce dávalo i nějaký smysl.

Katarina se na ní dívala s otevřenou pusou. Jak si to mohla dát tak rychle dohromady? Co budu dělat? Mám Raven krýt? Jo, to udělám. Holky by si to měly vyříkat a já nemám právo jim to dlouho zasahovat. Rychle se tedy vzpamatovala, aby se zmohla na nějakou odpověď. Tou dobou už se na ní upíraly dva páry zvědavých očí.

"Můžu vás ujistit, že Whiteness není Raven. Sice se znají a jsou poměrně dobré kamarádky, ale rozhodně nejsou jedna osoba. Prozradím vám malé tajemství. Skoro každý rok se objeví někdo, kdo má mazlíčka s křídly. Podle toho, co jsem slyšela, tak taková zvířata si vyberou jen poctivé a spravedlivé lidi. Nevím, co je na tom pravdy, ale na Ray by to dokonale sedělo. Ani nevíte, co všechno už udělala pro hráče z nejnižších větví." Mrkla na ně a usmála se. Zdálo se, že jí na to skočili. Tahle výmluva snad bude stačit, zadoufala.

Zrovna vcházeli do největší budovy. Když Drakonka rozrazila asi třímetrové, dřevěné dveře, uvítala je obrovská místnost, lemovaná regály plnými knih. Vpustila své dva svěřence dovnitř a s úsměvem sledovala jejich překvapené výrazy.

"Toto je naše knihovna. Všichni, co jsou tady, tu a tam něco sepíšou. Ať už se jedná o bestiáře, výrobní postupy, atlasy rostlin, nebo popisy jednotlivých větví. Přidali jsme tam své vlastní názory a pozorování. To je ten regál napravo. Destiny s DDm se podívali vedle sebe a v očích se jim odrážel neskrývaný údiv. Asi dva metry od nich začínala alespoň sedm metrů dlouhá skříň úplně zaplněná knihami.

"A to jste všechno stihli napsat?" vyhrkl překvapeně DD.

"No, jak se to vezme. V téhle hře je všechno tak trochu jinak. Když chceš napsat nějakou podobnou knihu, hodně používáš texty ze svých zápisníků. Ty se ti samy aktualizují, když objevíš něco nového. Samozřejmě tam můžeš vkládat i svůj vlastní text. Výhoda je v tom, že když si knihu přečteš, můžeš si rozšířit svoje poznatky a informace se ti samy zaznamenají," vysvětlila ji.