Zajatci pravdy

Kapitola CLXXXIV~

Tak nová kapitola je tu a s ní i pár dalších zajímavostí. Snad se vám bude líbit😁

L'argasi," zašeptala Ray, když se
bezeslova oddělili od skupinky vycházející z trůního sálu.

"Ano," zajímal se elf a upřel na mladou učednici své zvídavé oči.

"Co teď?" zeptala se v jejím hlase zaznívaly obavy. Bála se, co by teď elf mohl udělat. Byla si totiž až moc dobře vědoma toho, že spojenectví se Zentii už teď nepotřebuje. Stačilo by, zatahat za ty správné nitky a korunu by měl v kapse. Jeho nehybná tvář dívku vyděsila snad ještě víc, než kdyby na ní hned vybalil, že to přesně tak je. Sama si to sice nechtěla připustit, ale docela jí ta představa děsila. Záleželo jí na něm víc, než by si sama přála.

"Vyřešíme to doma," řekl bezvýrazně a v dívce hrklo. Její důvěra v něj byla ještě přednedávnem naprosto neochvějná, ale nyní se její plány hroutily jako domečky z karet. Ta možnost, že by jejich věci nepomohl byla velmi reálná a Ray chápala, že bez něho nemají sebemenší šanci. Dokonce by nás mohl i prásknout, kdyby chtěl. To by mu zajistilo důvěru jeho lidu i ostatních vysoce postavených Xavijů, uvědomila si a ruce se jí bezděčně roztřásly.

Ray, co se děje? ozval se jí v hlavě adrasielův starostlivý hlas. Bylo to po dlouhé době poprvé, kdy ho slyšela, aniž by spala.

Zatím nic. Kdyby se něco pokazilo dám ti vědět. Museli bychom okamžitě odvolat tu plánovanou akci, částečně ho seznámila se situací Ray'lith.

Dobře, hlavně na sebe dej pozor, pronesl po chvíli váhání drak a spojení se přerušilo. To už Ray zaslechla otevírání dveří. Vzhlédla a zjistila, že už oba stojí před jejich společnými ubikacemi.

"Tak pojď dovnitř, snad tam nechceš vystát důlek," popohnal jí její vůdce a zesílil světla, která dodávala místnosti útulný dojem. Až nyní si Zenti uvědomila, jak moc si na místní prostředí navykla.

Bělovláska tiše přikývla a vešla do místnosti. Celou dobu neodtrhla pohled od podlahy. Nadšení ze vzpoury, pro níž se bratři tak svorně rozhodli jí pozvolna opouštělo a nahrazovaly ho starosti doslova závratným tempem.

"Co jsi tím myslela?" udeřil na ní ihned Xavij a bylo jasné, že už tuší co mu chce povědět. Chce to slyšet přímo ode mě. Proč mě tak mučí, copak toho už nebylo dost, vzdychla si Ray'lith v duchu a nešťastně se na něj zahleděla.

"Copak si myslíš, že mi to nedošlo? Naše spojenectví už pro tebe není výhodné. Královna je do pár týdnů ze hry a kdyby někdo přišel na tvé propojení s námi, na trůn bys mohl rovnou zapomenout. To bys neriskoval. Tak chci vědět, jak to bude dál. Prozradíš nás, nebo mě budeš hlídat na každém kroku? Potom je tu ještě možnost, že to vyřešíš stejně, jako když jsem byla člověk," začala už trochu panikařit Ray a pohlédla na Xavije se strachem v očích.

"To máš pravdu přikývl a na okamžik se na jeho tváři objevil zamyšlený výraz. Ten ovšem velmi rychle vystřídal klidný úsměv. " A teď my vysvětli, proč bych to měl dělat. Zatím na to nikdo nepřišel a já pochybuji, že by mě právě teď někdo podezíral z kolaborace. Když Zentijové utečou z vězení a já to navléknu tak, abych byl mimo podezření, nikdo si ničeho nevšimne a my bychom se možná v budoucnu mohli těšit nějakému tomu spojenectví. Neboj se, jednou si to u tebe vyberu a nezapomínej na to, že jsme stále spojeni Vůdcovskou přísahou, která nejde zlomit. Budeš mít hodně příležitostí k tomu, abys mi dluh splatila," ušklíbl se generál a spiklenecky na ní mrkl.