Zajatci pravdy

Kapitola CLIX

"No to mně taky," pravil onen elf a vystoupil ze stínu.

"Otče," pronesl uctivě An'dreth a podíval se na něj. Vypadal stále šťastně, ale v očích se mu mihly obavy. Oba na sebe dlouze hleděli jako by snad komunikovali. Možná to i byla pravda, ale Ray do toho nechtěla zasahovat. Jednak by to bylo neslušné a také jí bylo jasné, že jí to na důvěryhodnosti rozhodě nepřidá. 

"Tati, než budeš něco namítat, tak mě vyslechni, prosím," úpěnlivě se na otce podíval a ihned pokračoval: "Já jsem si stoprocentně jistý, že je to ona. Ukázala mi své vzpomínky a není o tom ani sebemenší pochybnost. R'ndore prosím! Zkus nám alespoň jednou důvěřovat!" zvýšil hlas mladší z dvojice a odbojně pohlédl na svého, stále zachmuřeného, rodiče. 

"A jaké máš důkazy? Vzpomínky nejsou všechno. Dají se zmanipulovat, aniž by o tom jejich nositel věděl," oponoval a na Ray se přitom ani nepodíval. Dívka si zde začala připadat nepatřičně a nenápadně se podívala po svém drakovi, který se stále ještě hašteřil se svou sestrou. Vypadali při tom rozkošně a ona se, při pohledu na ně, musela, chtě nechtě, usmívat. Stála tam a pozorovala je. Při tom úplně přestala vnímat rozhovor obou Zentijů, kteří se tam o ní už docela dost hádali. Oba draci se najednou přestali pošťuchovat a ostražitě zvedli hlavu. Nad nimi se ozvalo mávání křídly a těsně za nimi přistál o dost větší, černý drak s rudýma očima. Ray se při pohledu na něj otřásla. Takovou vyzařoval podivnou auru majestátnosti a respektu. 

"R'ndore," pronesl a Ray na něj vykuleně hleděla. Jeho hluboký hlas rezonoval celou místností jako zvon a to se ani nemusel nijak snažit. Jeho pán i dívčin bratr k němu zvedli své modré oči a tázavě se na něj zahleděli.

"Co se děje Gildriel?" zeptal se pán svého Ochránce. V ten moment to dívce došlo. Vždyť ona je to dračice, napadlo jí. Překvapeně zamrkala. To zjištění jí zcela šokovalo. 

"Můžeme to udělat i jinak," pronesla dračice a podívala se na dívku, která na ní celou dobu fascinovaně hleděla. 

"Ty myslíš podrobit jí testu Přijetí? Ale kdyby to nebyla ona, tak jí to zabije," oponoval An'dreth a starostlivě se podíval na dívku, o které doufal, že je to jeho sestra. Ta malá holčička, kterou vždycky míval na starost. 

"Pokud jsem tě odhadla správně, tak o jejím původu nemáš sebemenší pochyby. Já sama mám sice svou vlastní teorii, ale i tak to za pokus stojí. A teď se zeptám přímo tebe děvče. Jsi ochotná do toho jít?" zeptala se Gildriel a drcla do dívky svou velkou hlavou. 

"Ano, jsem," řekla Ray'lith, aniž by si stačila svou odpověď nějak rozmyslet. Bylo to prostě automatické. Její podvědomí jí říkalo, že to zvládne. Věřila v sebe i v Adrasiela. 

"Máš na sobě něco, co by ti upravovalo nebo odebíralo energii? Pokud ano, byl by test neprůkazný a ohrozilo by tě to na životě, i kdybys byla opravdu Ray'lih," varovala jí dračice a elfka se zamračila. 

"Jaký vliv by na to měl Hvězdný meč?" zeptala se a mezi obočím se jí vytvořila starostlivá vráska. Zajímalo jí, jak ze sebe Eridora dostane. An'dreth měl co dělat aby se nezačal smát. Jeho otec byl totiž naprosto konsternovaný tím, co řekla. 

"H-hvězdný meč? Jak jsi k němu přišla?" vyhrkla červenooká dračice, ale ihned se opět vrátila k tématu: "Dobře, to teď nebudeme řešit. Sundej ho," rozkázala královna a pohodlněji se stočila do velkého klubka na kovové podlaze. 

"Eh, dobře, a jak?" zeptala se rozpačitě dívka a ohlédla se na oba elfy, kteří stáli za ní. 

"Pomysli na to. Funguje to tak skoro u všeho, co ovládáme pomocí našeho Sia," pokrčil rameny R'ndor.