Zajatci pravdy

Kapitola CXXXII~

Tak máme tu nový díl. Asi jste si všimli, že je tu nějak brzo. Aby ne, jsem v práci. Házim to sem rychle, protože kdybych měla publikovat až po brigádě, tak to bude tak zítra v jednu. No, každopádně doufám, že se vám díl bude líbit.

"Začněte."

V ten moment se oba bojovníci rozeběhli proti sobě. Jejich meče se od sebe s třesknutím odrazily. Bylo to tak rychlé, že někteří zaslechli jen ten zvonivý skleněný zvuk. Kolem L'argase se vytvořila slabá, modrá bariéra, která ještě zvýraznila symboly na jeho temném brnění. I jeho oči měly nyní mnohem intenzivnější barvu. Jako by snad plály modrým plamenem. Z Ge'else pro změnu vyzařovalo jasně rudé světlo. Nyní ti dva vypadali, jako opravdové protiklady. Jako oheň a voda a přesto k sobě měl jejich styl boje tak blízko. Ač to bylo překvapující, nyní Ge'els bojoval pomocí meče, nikoli svých střelných zbraní. Nikdo nevěděl proč, ale někteří zasvěcení tušili, že to je na památku jeho otce. Letos to bylo přesně stodvanáct let od jeho smrti.

"Nevyhraješ," zaslechl L'argas bratrovo zašeptání, když vykrýval jeden z jeho úderů.

"Tím bych si nebyl tak jistý," odsekl mu zarputile a raději se opět věnoval boji.

Jejich síla vyplouvala na povrch čím dál víc. Barevné provazce se ve spletitých smyčkách odmotávaly z jejich těl a dívka konečně byla schopná sledovat jejich boj. Ge'elsovo bílé, černé a rudé sio útočilo na modrou a černou energii jeho protivníka.

Dívka ten vzájemný souboj mezi bratry sledovala se zatajeným dechem. Vždycky, když meče křísly o sebe, tak se napjala a zaťala nehty do sevřených dlaní. Pokaždé, když se k sobě nepřátelé dostali moc blízko, tak v ní hrklo. Měla co dělat, aby se udržela na místě a nezačala nervózně přecházet sem a tam. Bála se o svého průvodce. Bála se o toho, kdo tam nyní stál a bojoval za ní. A vlastně i o ní. Věděla, že by jí nezradil. Věřila mu tak, jako někomu, koho už zná celé věky. Podvědomě tušila, že je to správné, ale i přes to všechno měla stále na paměti Adrasielovu radu. Nikdy docela nepochopila, proč by se ho měla obávat. Vždyť mi již tolikrát pomohl. Dokonce i nyní riskuje, jen proto, že chce, aby mě nedostal jeho bratr a neodhalil tak moje modré tajemství. Ach jo, proč musí být všechno tak komplikované, povzdechla si dívka a zahleděla se nad sebe. Musela alespoň na chvíli odrhnout zrak od toho divokého souboje, který se před ní právě odehrával.

"Neboj se o něj," zašeptal jí u ucha milý hlas modrovlasého bojovníka, který stál vedle ní. Zvládne to. Má k tomu dobré podmínky. Sám odstoupil z předchozího boje a tím pádem absolvoval o jeden souboj méně. Tím ušetřil síly a nechal své tělo odpočinout. Vrchní generál Ge'els je sice mocný, ale okolnosti dnešních bojů hrají proti němu. Chápu, že chceš, aby vyhrál můj kmotr, ale musím tě upozornit na jednu důležitou věc. Nebude si s tebou brát jakékoli servítky. Jeho nároky budou vysoké a tolerance nízká, na to se připrav. Pokud se chceš do naší společnosti dobře zařadit, pak je to nezbytné a on to dobře ví. Ale žádnou radost mu to nedělá, to mi věř. Má tě rád a já se mu nedivím, ale pokud se stane tvým Vůdcem, nebude už nic stejné, jako dřív. Musíš si uvědomit, že teď jsi jedna z nás. Jsi Xávi, ať se ti to líbí nebo ne. Musíš se mnoha věcem naučit, srovnat své schopnosti a znalosti se svými vrstevníky a ještě uspokojit nároky svého budoucího učitele. Nebude to lehká cesta Ray, ale pokud bude tvým učitelem on, máš velmi dobré šance na to, žít velmi dobrý život. Taky mám jednu svou teorii, kterou bych si zatím raději nechal pro sebe, ale to je teď jedno. Pamatuj na má slova. Ani jemu nebude dělat radost to, co nastane, ale jednou to oba překonáte a zcela pochopíte. No, teď už bychom se měli zase věnovat souboji, řekl jí v duchu a opět svou pozornost obrátil ke dvojici bojujících Xavijů. V ten moment dívce její společník připadal mnohem dospělejší a moudřejší, než bylo v jeho věku obvyklé a to i u Xavijů.