Zajatci pravdy

Kapitola CXLV~

Ahoj! Doufám, že jste se na dnešní díl těšili stejně jako já na vaše další reakce. Tak snad se vám dnešní díl bude líbit. Tak si užijte díl a zatím ahoj.

„Ray? Můžeš mi vysvětlit, co se to tu děje?" vyzvídal hned T'nerth, když se Bělovlasá elfka, společně se svou, zatím lidskou, kamarádkou ze zjevily v jeho ordinaci. Přesně v ten moment se začala Kat hroutit k zemi. Měla pevně semknutá víčka a ve tváři bolestnou grimasu.

„Později. Teď mi s ní pomoz. Musíme jí dostat na nějakou postel. Potom bych ocenila, kdybys do ní vpravil jednu ampuli tohohle" rozkázala mladá Zentii a s medikovou pomocí svou kamarádku dopravila na nejbližší lůžko. Modrý obrazec, který pomocí své energie dokázala vytvořit, obsahoval seznam několika minerálů a látek, které do Katariny nutně potřebovali dostat.

„To jí jako chceš otrávit a pak rovnou zabít?" nadával T'nerth a nesouhlasně si založil ruce na prsou. Vypadalo to, že nyní s Ray rozhodně spolupracovat nebude. „Uvědomuješ si, že tohle je pro obyčejného člověka prudce jedovatá kombinace! Mohlo by jí to poškodit funkci některých životně důležitých orgánů!"

„Zentije to nezabije. Naopak. V téhle fázi přeměny by jí to mohlo zachránit život. Nebo bys chtěl, aby dopadla jako já? Chceš, aby na ní její rodina pohlížela jako na nějakou hříčku přírody? Mohla by skončit i hůř než jen s bílými vlasy. Nevíme, z jaké pochází rodiny. Když jí to nepíchneš, mohla by i zemřít. Tak tu na mě nekoukej jako na cvoka a udělej, o co jsem tě požádala. Copak ty to nevidíš? Tu energii, která se projevuje skoro stejně, jako když jsem se měnila já?! Moc tě prosím! Nechci vidět, jak mě opouští další přítel," zvýšila na doktora hlas mladá elfka. Až potom jí došlo, co si k němu vlastně dovolila. Omluvně se na něj zahleděla a pohledem střelila k nedaleké skříni s různými roztoky.

„Proč jsi neřekla hned, že je Zentii. To samozřejmě úplně mění situaci," kývl doktor, rychle spěchal k lékárně a začal se v ní horečně přehrabovat. „Bude tu potřeba ještě někdo další? Že bych zavolal dalšího lékaře.

„Řekla bych, že asi tak dva pomocníci by se nám dovela hodili. Někdo z vás bude mít na starosti Kat a další mně. Ten poslední by se měl zaměřit na pravidelné dávkování substance, kterou připravuješ," pronesla zamyšleně Ray a přešla k dívce, která se začala zmítat na posteli. „Nebo víš co? Zavolej jich raději o něco víc. Budeme muset zkrotit tuhle zmítající se dračici," zkonstatovala bělovláska a přešla ke své kamarádce, která už byla v hlubokém bezvědomí.

„Jak jsi vůbec poznala, že se mění. Hádám, že sis u ní asi nebyla jen tak posedět," nadhodil doktor když poslal zprávu několika svým kolegům.

„My Zentiové cítíme, když se někdo v našem okolí poprvé přeměňuje ze své lidské podoby. Je to, jakoby ti někdo stiskl vnitřnosti a hned nato je zase pustil. Pak víš, že přeměna započala. Teď už zbývá jen otázka, jestli jí dokážu pomoct," pronesla Ray a zadívala se s obavou na doktora.

„Jak jí vůbec můžeš pomoct?" zpovídal mladou elfku dál její přítel a co chvíli zalétl pohledem k rusovlásce, která se mezitím trochu uklidnila a ležela naprosto bez hnutí. Srdce jí sice bilo rychle, oba dva to moc dobře slyšeli, ale zatím ještě nedošla do fáze, kdy by se jí začaly lámat a tvořit nové kosti. Což bylo jedině dobře.

„Jednak jsme do ní vpravili ty minerály. Lithium normální člověk sice nevyužije, ale my ho máme zabudované jednak v kostech, ale i v nějakých orgánech. Sice jen ve stopovém množství, ale je tam. Normálně by ho její tělo muselo vytvořit během přeměny. Neptej se mě jak, to nemám nejmenší tušení, ale když jsme jí ho uměle dodali, nebude muset vynakládat tolik energie na tvorbu minerálů a s tím spojené chemické procesy, ale její mysl se bude soustředit na přetvoření těla po stránce fyzické. Hlavně na. ty svaly a kosti. Já jí mohu vstoupit do mysli a pomoci jí s přeměnou. Poradím jí, jak postupovat a zároveň jí věnuji část svojí energie. Jen se bojím, že nebudu schopná se s ní spojit. Dokáží to jen velmi dobří přátelé nebo příslušníci její rodiny. Dali by se tam zahrnout opatrovatelé, pokud by byli Zentiové a za předpokladu, že je Kat adoptovaná, což nevím," strachovala se Ray a netrpělivě hleděla na dveře, které se stále neotvíraly. Kde jsou tak dlouho? Kladla si dívka stále tu samou otázku. Co když to začne a oni tu ještě nebudou. To je situace, kterou bychom jen ve dvou nezvládli, ani kdybych jí neměla pomáhat. Ach jo, co když se to nepovede. Ona nesmí zemřít. Zvlášť ne na Xavijské lodi. Bylo by to definitivní vyhlášení války mezi Xaviji a Zentii. Co mám u Velkého Sílua dělat?