Zajatci pravdy

Kapitola CLVI~

Ahoooj, moc moc se omlouvám, ale zase je to bez keců. Nějak na ně nemam náladu.

Ahoj, nový díl je tu s ná já dougám, že de bude líbit.

"I tobě bráško," pronesla těsně před tím než sklouzla z drakova hřbetu.

Její let nebyl nijak dlouhý. Ani ne za dvě vteřiny se už dotýkala nohama pevné, ocelobetonové konstrukce. Při dopadu jí trochu píchlo v kolenou, ale to se dalo čekat, po téměř patnáctimetrovém seskoku z dračího hřbetu.

Dívka se zvedla do stoje a oprášila se. Bylo jí jasné, že chvilku potrvá, než si sem pro ní někdo přijde. Sice se jim zjevila těsně před kamerami, ale také nemohla očekávat, že u nich bude někdo neustále vysedávat. Proto si bělovláska udělala pohodlí a posadila se čelem k okraji. Sledovala New York, který měla jako na dlani. Kolena pokrčila a objala si je rukama. Ještě si na ně nakonec položila hlavu a nechala se ukolébávat zvuky velkoměsta. Po chvíli začala cítit, jak jí těžknou víčka. Jakékoli soustředění bylo teď nad její síly a Ray se pomalu propadla do říše snů.

Tentokrát necítila nic. Vznášela se v temnotě a nechala své tělo a svou mysl, aby si konečně odpočaly. Zdálo se jí to jako okamžik, když jí něco vyrušilo z jejího poklidného klimbání a začalo jí to vtahovat do skutečného světa.

Ray sebou cukla a s nechutí otevřela oči. Stále se cítila neskutečně unavená a bez energie. Jediné, co jí bránilo ve výhledu na noční město, byly dvě černé, vojenské boty. Ray opatrně zvedla hlavu a ospalost nahradilo leknutí. Nad ní se tyčil Ge'els s posměšným šklebem na rtech.

Sakra, proč tu je zrovna on a ne L'argas, zanadávala dívka v duchu a trochu se na nově příchozího zamračila.

"To sis nenašla moc dobrý úkryt," zasmál se jí a Ray se snažila nevyprsknout smíchy.

"Myslíš si, že bych se schovávala na místě, kde máte jak kamery, tak teleportační bod? Nemyslela jsem si, že jsi tak naivní. Říkali, že jsi inteligentní," zasmála se Ray, když se zvedala na nohy.

V ten moment jí na tváři přistála facka. Byla o to bolestivější, že se blondýn ani neobtěžoval se sundaváním svých kovových rukavic. Ray'lith měla pocit, že se pod tou ranou odporoučí zpátky k zemi, ale v poslední chvíli se stihla zachytit stěny budovy u níž stála.

"Měla by ses naučit sulušněmu chování. Myslel jsem si, že ti L'argas už něco stihl vštípit, ale jak to tak pozoruji, tak nejspíš ne. Asi se o to budu muset postrat sám," pronesl Ge'els a v jeho hlase zaznívala čirá radost a pobavení. "Ale asi to udělám až někdy jindy. Teď s tebou máme bohužel jiné plány," posteskl si a neurvale jí chytil za pažil. Ray se mu už chtěla vytrhnout, ale vrchní generál jí prudce zkroutil ruku za zády. Vypadalo to, jako by mu její snahy o vyproštění připadaly spíš vtipné, než že by mu nějak vadily. Sakra, pořád jsem oproti němu až moc slabá, napadlo Ray, když jí zkroutil za záda i druhou paži. Hned na to ucítila, jak se jí kolem zápěstí ovíjí cosi kovového.

"Tak, to bychom měli," pronesl blondýn a odstoupil od svého zajatce. Ray stála u okraje a rozzlobeně na něj hleděla. Z pravého koutku úst jí tekl pramínek modré krve, ale to dívka okázale ignorovala. Stejně to už věděl, takže nemělo cenu snažit se to před ním dál skrývat. Až nyní si dívka uvědomila, že jí celou dobu trochu pobolívají žebra. To mám asi od toho, jak mě Adrasiel chytil. Mohla jsem vědět, že z toho nevyjdu jen tak lacino, pomyslela si dívka a čekala, co zkratovitý Xavij udělá.

"Mateřská lodi, hlásím dva Xavijové k transportu," pronesl důležitě a čekal na odpověď, kterou dívka stejně nemohla zaslechnout. Chvíli se nic nedělo, ale po chvilce krátce přikývl.