Zajatci pravdy

Kapitola CXXIX~

Ahoj, tak je tu nový díl. Snad se vám bude líbit. Omlouvám se, že jsem nedodala autorské kecy už minule, ale mám toho fakt hrozně moc. Tak si užijte díl 😁😂

A sakra, pomyslela si dívka. Asi mám problém.

"No nekoukej tak na mě a sedni si," vybídl jí přísně. Dívka ho poslechla a pohled zavrtávala do země. Koutkem oka zaznamenala jeho stále se prohlubující, nespokojený výraz. Jedno obočí mu vyjelo trochu nahoru a rty stáhl k sobě, takže z nich zbyla jen tenká linka. Nutno poznamenat, že na jeho už tak dost bledé kůži to vypadalo docela děsivě.

Ray opatrně usedla na lůžko a čekala, co bude následovat. Doktor jí z hrudníku začal pomalu a opatrně odepínat brnění, do kterého se předtím tak pracně navlékla. V opačném pořadí to nevypadalo tak složitě, jako když jí s tím musel pomáhat L'argas.

Pak ovšem přišla ta horší čast. Vyproštění její bezvládné ruky z poškozeného pancíře. T'nerth si před ní stoupl a skepticky si prohlížel kovovou ochranu dívčina ramene, která byla ošklivě pokroucená. Končetina Ray bezvládně visela podél těla a ona si v ten moment připadala trochu nepatřičně. Oba dva Xavijové před ní stáli a měřili si jí ročílenými pohledy.

"Proč jsi tu simulaci nepřerušila! Cílem nebylo nechat se zmrzačit, ale ukázat své schopnosti a to jsi zvládla bravurně. To ti přestal fungovat mozek? Sakra Ray'lith! Myslel jsem, že jsi inteligentní!" Nadával a při tom jí přátelsky pleskl po hlavě.

"A co jsem podle tebe měla dělat? Vzdát se? Tak to ani náhodou! Nehodlám vypadat jako nějaká bačkora, která se lekne kdejaké holografické příšery, to se na mě nezlob!" Odporovala mu Ray vzdorovitě na něj při tom hleděla.

"Když se zabiješ, tak už ti bude jedno, jak vypadáš! U všemocného Tiela, Ray'lith! Vždyť ty už mluvíš jako L'argas. Šlo tady o prezentaci, ne o vítězství. V téhle smulaci nejde vyhrát. Nepřátelé v ní vždy přibývají, dokud se hráč nevzdá. Jde tu jen o skóre. O nic jiného," řekl a tentokrát jí vlepil lehký, výchovný pohlavek.

"Když mě budeš neustále mlátit, můj zdravotní stav se tím nijak nezelpší," utrousila dívka sarkasticky a zamračeně se na něj podívala. "Co chceš udělat s tou mojí rukou," zeptala se ho už o něco nejistějšímm tónem.

"Budeme muset nejdřív sundat brnění. Nechci tě nijak děsit, ale bude tě to bolet. Potom se na to kouknu a uvidíme, co s tím dál," vysvětlil jí a kývl na G'esstera. Po jeho předchozím rozčarování nebylo ani památky. "Mohl bys jí prosím tě trochu podržet. Kdyby se mi tu cukala, tak to z ní nikdo nesundá," požádal modrovlasého elfa a soucitně se podíval na Ray, které zmizela z obličeje všechna barva. Nyní byla dvojici vznešených Xavijů podobnější než kdy dřív. Alespoň, že mi L'argas nezapomněl dát tu jeho zázračnou látku. Nechci ani pomyslet na to, co by se stalo, kdyby ti dva uviděli mou modrou krev, pomyslela si dívka a všimla si, jak se k ní přibližuje mladší z obou přítomných. Ztuhly jí všechny svaly její tělo sebou trochu škublo.

"Nešlo by to udělat nějak jinak," zašeptalala a plaše podívala se na svého ošetřujícího lékaře.

"Nešlo," utnul jejich krákou debatu a rukou dal povel svému novopečenému asistentovi.

Dívka ucítila, jak jí mladý bojovník uchopil za levé rameno a jednu ruku jí dal kolem pasu. V ten moment pocítila, jak se do jejího těla rozlila energie a dostavila se úleva. Ray se ani nestihla pořádně vzpamatovat z toho cizího pocitu, když jí v tu samou chvíli zaplavil další, mnohem známější. Bolest. Dokonce nestihla ani vykřiknout. Bělovlasá Zentiino si ani nevšimla, jak se to vlastně stalo, ale T'nerth najednou držel v rukou plát její tmavé zbroje a znepokojeně si měřil černou kombinézu s šupinatým povtchem. Když se dívka podívala tím samým směrem, zjistila, že krev už stihla prosáknout a barvila část jejího oblečení doruda.