Zajatci pravdy

Kapitola XCVIII~

Ahoj, nový díl je tady a s ním i mé další autorské pindy. Dnes se nebudu nijak dlouho rozkecávat. Doufám, že se vám díl bude líbit a že se tam objeví to, co jste od toho čekali. Užijte si díl! BTW Wattpad je poslední dobou na zabití, kdyby to ovšem bylo možné. Nejdou přidávat vote a celkově nechodí upozornění. Neví někdo, co se děje nebo kam napsat? Docela by mě to zajímalo.

To to bude asi hodně vážné co? odpověděl mu jeho bratr a zkoumavě se na něj podíval.

A rozhodně zajímavé zkonstatoval zkonstatoval L'argas v duchu a společně se vydali za svým průvodcem.

Voják je vedl skrz chodby největšího křižníku jejich flotily. Zároveň se jednalo o Loď Nejvyšší vůdkyně, dříve nejvyššího vůdce Xavijské rasy. Sídlila v ní matka obou přítomných elfů a královna jejich druhu. Dříve na kovovém trůně sedával jejich otec. Při té myšlence se L'argasovi na tváři objevil bolestný výraz. Rychle ho však zamaskoval a opět nahodil svůj zabijácký pohled. Bylo to tak pro něj lepší. Vzpomínat na časy, kdy byl mladý a šťastný, bylo až příliš bolestné a on nesměl dát najevo jakoukoli slabost. Byl jedním ze tří generálů celé jejich armády. Musel si udržovat svou tvář. Kdyby někdo z jeho okolí zjistil, že mu nedělá dobře na toto místo byť jen vstoupit, mohl by to použít proti němu. A to nesměl dopustit. Ne, dokud se celá ta situace se Zentiji nějak nevyřeší.

"Už je to dlouho, co jsem tu byl naposledy," zamručel Luk a nevrle se rozhlížel kolem sebe.

Jejich okolí nebylo stejné, jako na ostatních vesmírných plavidlech vznášejících se na orbitě Země. Jako jediná z nich byla zato loď vytvořena z tmavého, skoro černého kovu, který měl mít podle starých záznamů úžasné vlastnosti. Celkově byl mnohem pevnější a odolnější. Náležela královské rodině a právě proto jí všichni tři bratři, vyjma Ge'else samozřejmě, nemohli ani cítit. Na každém kroku na ně číhaly vzpomínkay na jejich mládí. Na dovádění s ostatními dětmi vysoce postavených Xavijů, hraní na schovávanou se staršími bratry, na dobu, kdy se i Ge'els usmíval od ucha k uchu. A v neposlední řadě na otce, který jim byl vzorem a oporou i v těch nejtěžších chvílích. Všude na ně číhala připomínka toho, že nedokázali najít vraha člověka, který pro ně tolik znamenal.

"Já vím," povzdechl si L'argas a zabodl svůj pohled do země. Bílá světla, zabudovaná v podlaze podél stěn i v nich samotných, osvětlovala okolí a dodávala mu tajemné vzezření. Boty jim pravidelně klapaly na hladké podlaze a vertikální kovové zářezy na stěnách se kolem nich míhaly jako temné stíny. Tu a tam zahlédli nějaký modře zářící nápis, který jim oznamoval jejich polohu. Při velikosti křižníku nebylo nic neobvyklého se v něm ztratit.

"A jsi si jistý, že tam musíme být oba?" houkl Luk nevraživě na strážce, který je vedl labyrintem chodeb.

"Má paní si vyžádala přítomnost VŠECH svých snů a generála Mor'gretha. Všichni by tam měli v nejbližších chvílích dorazit," oznámil jim lhostejně hlas jejich průvodce.

"Tak to bude katastrofa. Pokud se nepohádá s T'nerthem matka, tak to bude Ge'els. A jak jí vůbec napadlo, přizvat ho k výslechu? Moc dobře přece ví, jak tyhle věci nenávidí," poznamenal Lau'reth.

"Víš čeho jsem si všiml?" zeptal se zničeho nic L'argas a zadíval se na svého mladšího bratra. Zkoumal ho pohledem a hledal jakoukoli známku toho, že by se nějak změnila atmosféra. Vypadalo to však, že to Lukovi stále ještě nedošlo.

"A čeho, mohu li se ptát. Nebo je to snad tajné?" utrousil kousavě blondýn.

A je to tady. Nejspíš jsem to zakřikl, pomyslel si L'argas. "Chtěl jsem jen říct, že jsi se mnou dnes mluvil v rámci možností normálně. Že by tě konečně přešla tvá uražená nálada?" rýpl si generál a rozhlédl se po okolí. Vypadalo to tam stále stejně. Zanedlouho bychom tam měli být, napadlo ho.