Zajatci pravdy

Kapitola XLII~

Ahoj. Tak tu máme další díl. Nechápu, jak, ale stále se držím na prvním místě! Jste prostě úžasní. Konečně se nám děj začíná trochu rozjíždět. Jen počkejte na další kapitolu. Jsem zvědavá na vaše komentáře. Jako ostatně pokaždé 😁. Sakra, už se zase vykecávám až moc dlouho. Každopádně si kapču užijte a zase tu budu v pátek touhle dobou 😁

Nemilé překvapení

Když konečně začali přistávat, Raven rychle schovala oba nástroje tak, aby je Katarina neviděla. Luk se tentokrát opravdu snažil, takže na zemi dosedli lehce, aniž by o ní sebou doslova praštili. Což byl docela úspěch. Jindy to tak hladké nebývalo. Ray na chvilku zapochybovala o svém rozhodnutí. Byl to dobrý nápad vzít s sebou Luka? Jen aby se houslím nic nestalo, prolétlo jí hlavou a s obavou v očích se podívala na oba nástroje. Proto jí příjemně překvapilo dnešní hladké přistání.

"Ahoj!"mávala jim na uvítanou hnědovláska. "Kde jste byli?"

"Jenom jsem si byla něco zařídit ve městě," mávla ledabyle rukou assassinka. Celou dobu měla ruku s houslemi schovanou za zády. Bylo sice dost náročné vypadat jako nevinný andílek a zároveň vymýšlet ďábelský plán. Ale vyšlo to. To si Raven myslela do té doby, než si jí Katarína podezřívavě změřila.

"Co to máš za zády?" vyzvídala dál a Ray se rozhodla, že to na ní rovnou vybalí. Původně sice chtěla počkat až na večer, ale proč otálet?

"Všechno nejlepší!" vykřikla najednou a ukázala na předmět zabalený v zeleném balícím papíru který celou dobu schovávala za zády. Alespoň, že mě napadlo to s tou iluzí, oddechla si v duchu.

"White! Já vám všem říkala, ať mi nic nedáváte. Moc dobře víš, že si pak  připadám provinile!" skoro jí vynadala, ale bylo jasné, že má radost. Na tváři se jí objevil široký úsměv a v očích jí tančily nadšené jiskřičky.

"Ale no tak! Ber to jako malou kompenzaci za opatrování našeho společného díla," Ray mávla rukou směrem ke knihovně, na které měla Kat ze všech největší podíl. Ve druhé svírala balík. Rychle ruku stáhla aby ho podepřela. Přece jen se housle v jedné ruce nedrží moc dobře. Zvlášť, když jsou ve futrálu a celou dobu se na nich snažíte udržet funkční luzi.

"No tak dobře. Moc děkuju Ray, ať už je to cokoliv," zamumlala a tváře jí trošičku zrůžověly.

"Neni za co. Ať dobře slouží," zasmála se Raven, když si s kamarádkou třásla rukou.

"Iluze jo? To jsem zvědavá, co se skrývá pod ní,' přemýšlela Antonovna nahlas, když rušila Raveninu iluzi obalu. Chvilku se nic nedělo, až se bělovláska začínala bát, že je klam na její kamarádku až moc silný. Ale nebyl. Asi po třech vteřinách se rozplynul.

"Já jsem se asi zbláznila," zašeptala a s posvátnou úctou položila svůj dárek na zem před sebou. Opatrně vycvakla přezky na bocích a zvedla víko. Zalapala po dechu a vzala do rukou tmavě hnědý nástroj. Lehce se ho dotkla. Bylo to takové nesmělé, jako by nemohla uvěřit vlastním očím. Kat opatrně chytila housle za krk a přiložila si je pod bradu. Smyčec, který stále ležel na svém místě, ladně vyndala z pouzdra. Zkusmo přejela po strunách. Už při prvním tónu se jí na tváři objevil nefalšovaně blažený výraz. Jak by taky ne. Držet po roce zase nástroj, který tak milovala. Je to něco nepopsatelného. Jako by vám někdo vlil novou krev do žil.

Když už zaznělo několik stupnic i Swordland, uklidila opatrně nástroj na jeho místo a skočila Raven kolem krku. Ta na to vůbec nebyla připravená, takže se trochu zakymácela, ale udržela se na nohou. Stále byla omámená krásně čistými tóny písně.