Zajatci pravdy

Kapitola LXVII~

Zdarec, tak je tu nová kapča a s ní mé obvyklé autorské kecy. Snad se vám bude líbit. No podle mých propočtů je to tak 30-40 kapitol do chvíle, kterou nazývám velký zvrat. Hihihi 😁😂😂 Z toho asi nejste moc moudří, ale aspoň víte, že ukončit to jen tak nehodlám 😁 Užijte si díl.

Špatné zprávy

Ani tajemná postava netušila, co její akce způsobí.

Mezitím se naše dvojice objevila v patnácté větvi. Raven sladce spala a její mysl konečně nic netížilo. Z nedaleké skleněné budovy zrovna vycházel černovlasý Xavij. Jeho mladé, elfské rysy přímo kontrastovaly s vážným výrazem, který nasadil, když je spatřil. T'nerth prodloužil krok a rychle došel ke svému bratrovi, který mířil k administrátorské základně.

"Co se stalo? Jestli jí to zase provedl L'argas, tak ho doopravdy přetrhnu. Je mi jedno, že je to náš velitel a vůdce, ale tohle už tedy přehání. Jestli jí zabije, tak jsem s naším výzkumem zase úplně na začátku. A navíc, Maleken si už nedá pokoj, dokud o ní alespoň něco nezjistí," rozohnil se a starostlivě si dívku měřil.

"On za to tentokrát nemůže," povzdechl si a podíval se do bělovlásčiny uvolněné tváře. Vypadala klidně, jakoby z ní konečně opadlo všechno napětí. Rychle od ní odtrhl pohled a znovu se zaměřil na svého bratra. "Máš pro mě tu její zdravotní zprávu od minule"

"Mám, ale skoro nic se z toho nedozvíš. Jediná věc, na kterou jsem přišel je snad to, proč se jí ve hře stále ne a ne zahojit ten krk," odpověděl mu, když společně zamířili do budovy.

"Tak povídej," vybídl ho, když procházeli dlouhými chodbami. Po nějaké chvíli se dostali do západní části vysoké budovy. Byli sice jen v prvním patře, ale přesto to tam vypadalo vzdušně. Některé stěny byly prosklené, takže působily velmi otevřeně. Jiné byly zase kovové, takže obyvatelé této impozantního budovy měli své soukromí.

Prošli několik odboček a vynořili se v poměrně rozlehlé, světlé ordinaci. Administrátoři byli v tomto ohledu velmi opatrní. Když už se jim něco stalo, nemohli nic nechat náhodě. Zvlášť, pokud to bylo v blízkosti jakékoli anomálie, kterých poslední dobou všude přibývalo. Objevit se mohly kdekoli a ani stvořitelé herního světa neměli tušení, co by s tím mohli dělat, nebo co by je mohlo způsobovat. Pohybovat se v jejich okolí bylo velmi nebezpečné. Kdyby je anomálie vtáhla, museli by jednat velmi rychle. Pokud  ve hře někdo zemře, dá se to vyřešit. Administrátorova mysl se jen propadne do systému, kde se následně pomalu rozpadá. Jenže tento proces jde napravit, pokud  se podchytí dostatečně brzy. To anomálie vědomí doslova roztrhá. Udělá z něj jednoduché programy, které rozhází po celé hře. Podle jedné neověřené zprávy se kdysi Xavij jménem Dor'geleth omylem do jedné takové dostal. Nikdy ho už nikdo neviděl. Jeho tělo se rozplynulo, jak je u elfského národa zvykem.
Elfové, dobrý název. Prý tak lidé říkají našim bratrům a sestrám, kteří zůstali na planetě, po našem odletu. Naposledy se jim ve své pravé podobě ukázali někdy ve středověku. Údajně je potom zahlédl i jistý spisovatel, jak se jen jmenoval... Sakra, ta lidská historie. Tak nudná a až moc rychlá. Prý ho setkání s naší rasou ovlivnilo natolik, že se inspiroval a napsal knihu. Uvidíme, co na tom bude pravdy, ušklíbl se. Lidé si evidentně libují v různých smyšlených příbězích a pohádkách, zamyslel se Luk když pokládal dívku na jednu ze čtyř postelí. Tento rys mají obě naše rasy společný.

T'nerth celou dobu mlčel. Snažil se zformulovat své myšlenky tak, aby jeho bratr správně pochopil, co mu chce sdělit. A taky se bál, že by Lauee dívku leknutím upustil, kdyby zjistil, co se mu právě chystá říct.